Nepohodlný Ježíš

Po slavnosti Ježíšova Narození slavíme narození pro nebe svatého Štěpána, prvomučedníka. Třebaže by se na první pohled mohlo zdát, že oba svátky nic nespojuje, ve skutečnosti mezi nimi existuje velmi silné pojítko.

Ve vánoční liturgii jsme slyšeli zvěstovat: »Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi« (Jan 1,14). Svatý Štěpán vyvolal u představitelů svého lidu krizi, protože byl »plný víry a Ducha svatého« (Skutky 6,5), pevně věřil a vyznával novou přítomnost Boha mezi lidmi; věděl, že pravým chrámem Božím je nyní Ježíš, věčné Slovo, jež přišlo přebývat mezi nás a připodobnilo se nám ve všem kromě hříchu. Štěpán je však obviněn, že hlásá zničení Jeruzalémského chrámu. Je obviněn z toho, že hlásal: »Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše« (Sk 6,14).

Ježíšovo poselství je vskutku nepohodlné a příčí se nám, protože vyzývá zesvětštělou náboženskou moc a provokuje svědomí. Jeho příchod nutí k obrácení, ke změně mentality, ke zřeknutí se předešlého smýšlení, ke změně a konverzi. Štěpán zůstal zakotven v Ježíšově poselství až do smrti. Jeho poslední modlitby: »Pane Ježíši, přijmi mého ducha!« a »Pane, nepřičítej jim tento hřích« (Sk 7,59-60) jsou věrnou ozvěnou těch, které pronesl Ježíš na kříži: »Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!« a »Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí« (Lukáš 23, 46.34). Štěpán mohl svá slova pronést právě proto, že Boží Syn přišel na zem, byl zabit a vzkříšen pro nás. Předtím by taková vyjádření nebyla lidsky myslitelná.

Štěpán úpěnlivě prosí Ježíše, aby přijal jeho ducha. Zmrtvýchvstalý Kristus je totiž Pán a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, a to nejenom ve chvíli naší smrti, ale v každém okamžiku našeho života: bez Něho nemůžeme činit nic (srov. Jan 15,5). Proto se také my můžeme před Dítětem Ježíšem v jesličkách takto modlit: »Pane Ježíši, svěřujeme ti svého ducha, přijmi jej«, aby byl náš život opravdu dobrý podle evangelia. Ježíš je náš prostředník a smiřuje nás s Otcem, ale také mezi námi. On je zdrojem lásky, která nás otevírá společenství s bratřími a lásce mezi námi, přičemž odstraňuje každý svár a zášť. Víme, jak nám škodí a jak je nepěkná nevraživost. A Ježíš ji všechnu odstraňuje a způsobuje, že se máme rádi. To je zázrak Ježíšův. Prosme Ježíše, narozeného pro nás, aby nám pomohl si osvojit tento dvojí postoj důvěry v Otce a lásky k bližnímu. Tento postoj proměňuje život a činí jej krásným a plodným.

Marii, Matku Vykupitele a Královnu mučedníků, s důvěrou prosme, aby nám pomáhala přijmout Ježíše za Pána svého života a stát se Jeho odvážnými svědky, připravenými osobně platit za věrnost evangeliu.

Pro Radio Vaticana přeložil Milan Glaser.

publikováno: 28. 12. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …

Ve stručnosti je síla, básněte

Mám rád přirozené dorozumívání, mluvenou a psanou řeč. Mám rád češtinu. Mám rád i jiné jazyky, protože …

Za co medajli čínské bohemistce?

Vyznamenávat propagátory české kultury v jiných zemích je skvělý nápad. Tedy byl by, kdyby se ho …