Nepohodlný Ježíš

Po slavnosti Ježíšova Narození slavíme narození pro nebe svatého Štěpána, prvomučedníka. Třebaže by se na první pohled mohlo zdát, že oba svátky nic nespojuje, ve skutečnosti mezi nimi existuje velmi silné pojítko.

Ve vánoční liturgii jsme slyšeli zvěstovat: »Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi« (Jan 1,14). Svatý Štěpán vyvolal u představitelů svého lidu krizi, protože byl »plný víry a Ducha svatého« (Skutky 6,5), pevně věřil a vyznával novou přítomnost Boha mezi lidmi; věděl, že pravým chrámem Božím je nyní Ježíš, věčné Slovo, jež přišlo přebývat mezi nás a připodobnilo se nám ve všem kromě hříchu. Štěpán je však obviněn, že hlásá zničení Jeruzalémského chrámu. Je obviněn z toho, že hlásal: »Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše« (Sk 6,14).

Ježíšovo poselství je vskutku nepohodlné a příčí se nám, protože vyzývá zesvětštělou náboženskou moc a provokuje svědomí. Jeho příchod nutí k obrácení, ke změně mentality, ke zřeknutí se předešlého smýšlení, ke změně a konverzi. Štěpán zůstal zakotven v Ježíšově poselství až do smrti. Jeho poslední modlitby: »Pane Ježíši, přijmi mého ducha!« a »Pane, nepřičítej jim tento hřích« (Sk 7,59-60) jsou věrnou ozvěnou těch, které pronesl Ježíš na kříži: »Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!« a »Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí« (Lukáš 23, 46.34). Štěpán mohl svá slova pronést právě proto, že Boží Syn přišel na zem, byl zabit a vzkříšen pro nás. Předtím by taková vyjádření nebyla lidsky myslitelná.

Štěpán úpěnlivě prosí Ježíše, aby přijal jeho ducha. Zmrtvýchvstalý Kristus je totiž Pán a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, a to nejenom ve chvíli naší smrti, ale v každém okamžiku našeho života: bez Něho nemůžeme činit nic (srov. Jan 15,5). Proto se také my můžeme před Dítětem Ježíšem v jesličkách takto modlit: »Pane Ježíši, svěřujeme ti svého ducha, přijmi jej«, aby byl náš život opravdu dobrý podle evangelia. Ježíš je náš prostředník a smiřuje nás s Otcem, ale také mezi námi. On je zdrojem lásky, která nás otevírá společenství s bratřími a lásce mezi námi, přičemž odstraňuje každý svár a zášť. Víme, jak nám škodí a jak je nepěkná nevraživost. A Ježíš ji všechnu odstraňuje a způsobuje, že se máme rádi. To je zázrak Ježíšův. Prosme Ježíše, narozeného pro nás, aby nám pomohl si osvojit tento dvojí postoj důvěry v Otce a lásky k bližnímu. Tento postoj proměňuje život a činí jej krásným a plodným.

Marii, Matku Vykupitele a Královnu mučedníků, s důvěrou prosme, aby nám pomáhala přijmout Ježíše za Pána svého života a stát se Jeho odvážnými svědky, připravenými osobně platit za věrnost evangeliu.

Pro Radio Vaticana přeložil Milan Glaser.

publikováno: 28. 12. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …

Žena par excellence – všestranná Jaroslava Moserová

Druhou ženou Milana Davida byla Jaroslava Moserová (1930–2006), lékařka, která strávila poslední dny při Janu …