Mladým Čechoslovákům se Sovětský svaz líbil (nejen náckům, komoušům a fašistům)!

V době oslav masarykovské, demokratické První republiky je dobře si připomenout, jak velká část naší mladé společnosti obdivovala na na konci 30tých let stát, ve kterém Stalin a jeho soudruzi právě vraždili milióny svých nepřátel i přátel. Co mohlo našim předkům imponovat natolik, že neviděli hladomory, lágry, procesy? Takto komentovala tehdejší „nálady“ zpitomělé mládeže Přítomnost:

„V kruhu studentů a mladé inteligence se rozvinula debata o politické situaci, která záhy se specialisovala na vášnivou rozpravu o tom, jedná-li Sovětský svaz správně. Nasloucháme-li rozohněným mladým hlasům, zdá se vám protiklad mezi tímto mikrokosmem dvacetiletých a čtyřiadvacetiletých a mezi gigantickou otázkou, o níž se tu zápolí, trochu humorný. Přesvědčili jsme se však, že právě tato debata a právě tyto výsledky, které jsme se pak v klidu pokusili zachytit, jsou něčím pro naše prostředí a naše datum neobyčejně symptomatickým. Odpověď na otázku, je-li třeba s dnešní zahraniční i vnitřní politikou Sovětského svazu souhlasiti, je pro mladé lidi první v pořadí důležitosti. Podle toho, jak se na ni odpoví, utvoří se pak celý ostatní světový názor těchto mladých lidí, žíznících po nějaké víře.

Poměr mladých lidí k Sovětskému svazu je u nás skoro bez výjimky kladný. To platí i o radikálních příslušnících pra­vých a krajně nacionálně orientovaných politických směrů. Mluvil jsem před nedávném se studentem, vášnivým přísluš­níkem Národního sjednocení, jenž mi dokonce sám přišel s příkladem Sovětského svazu jakožto státu uvědoměle ná­rodně orientovaného, jakožto státu provozujícího nejdůmysl­nějším způsobem nacionální ruskou politiku, jakožto útvaru, jenž s neobyčejně rafinovanou a důmyslnou diplomacii vodí za nos západní demokracie domnělým přátelstvím, zatím co sle­duje vždycky a všude pouze nacionální zájmy své. Dovolil jsem si mu položiti otázku, vyskytuje-li se ještě někdo mezi jeho přáteli, kdo by soudil podobně interesantním způsobem. Dostalo se mi bez váhání energické odpovědi, že tak soudí všichni stoprocentně nacionální mladí lidé u nás a že ruská národní hrdost a bezohledná energie je jim všem nesrovna­telně milejší než kompromisnická, bezmocná a prohnilá naše politika, která se ještě kompromituje pod slovem „demokra­cie“. Pokud tento energický mladý muž, jehož jméno čítám i v různých těch „národně“ orientovaných novinách, které se dočkají někdy jen jednoho, jindy však i dvou nebo dokonce i tří čísel, než opět zaniknou. Mám však i jej i jeho přátele v podezření, že jejich politický úsudek je v tomto případě poněkud zakalen onou bezmocností, kterou projevují, kdykoliv před sebou vidí něco, co je kolosální, obrovské nebo silné. Myslím, že ostatně i mezi příslušníky levice je mnoho tako­vých mladých lidí, kteří sympatisují s demokracií pouze po­tud, pokud zaručeně vyhrává, kteří nejsou ničím pojištěni proti tomu, aby se neobdivovali, kde které politické prosperitě, fašistické nebo sovětské. Na tenhle motiv obdivu k So­větskému svazu nesmíte zapomenout, ať už máte před sebou radikální mladé nacionály nebo vlažné a přizpůsobivé demo­kraty: v obou případech je založen na tom, že určitý druh mladých lidí nevydrží kritický poměr proti něčemu, co prosperuje. (…)

Jenom málokterý z nich je ochoten viděti pokrok právě v těchto ústupcích od papírové neústupnosti, od dogmaticky revolucionářského lpění na teorii bez ohledu na neúspěch v ži­votní praksi. Neboť toto uznání by musilo vésti pak logickým závěrem k upřímnému ocenění demokratické skutečnosti, jak k tomu dospěl velice poctivým způsobem Upton Sin­clair, když napsal před nedávnem:

Nečetl jsem jen Karla Marxe, nýbrž i Abrahama Lincolna . . . Lincoln ukázal, že naprosto zákonnými metodami na základě ústavy je možno provésti tak radikální sociální reformu, jakou bylo od­stranění otroctví. Když pak majitelé otroků odpověděli vzpourou, měl Lincoln na své straně celou morální sílu své země a měl možnost přivésti občanskou válku k vítěznému konci.“

Stejným způsobem je možno i dnes odstraniti mzdové otroctví. Chceme-li nahraditi toto mzdové otroctví moderními metodami vý­roby a distribuce, máme k tomu otevřeno dostatečně ústavních cest. Kapitalistická soustava může se rychle zhroutiti pod údery vládního kladiva, jež si vzalo za program nahraditi dnešní systém zisků sys­témem spolupráce. (…)“

Celý článek naleznete v archivu Přítomnosti na odkazu zde (ročník XIV., č. 1. ze dne 6.1.1937)

publikováno: 2. 1. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Hlavní teze neomodernismu

Neomodernismus je nový ideový směr překonávající postmodernimus a neoliberalismus a nabízející nová řešení současných i dlouhodobých problémů lidstva. Vychází zejména z těchto tezí: Postmodernismus je v dnešní době již vyčerpaný a neinspirativní. Od počátku navíc obsahoval …

Přichází hněv předem zadlužených generací

„…nedávno otcové na synodě pro panamazonský region navrhli definici ekologického hříchu jako úkonu anebo zanedbání, namířeného proti Bohu, bližnímu, komunitě anebo životnímu prostředí. Hřeší proti budoucím generacím a projevuje se skutky, …

Naše inteligence bude umělá

Kdo se dnes připravuje na staronové zápasy třicátých let minulého století, toho nepochybně překvapí útok na svobodu ze zcela jiné strany… Proto bychom měli za každý dolar investovaný do umělé …

Pustíte si domů Mikuláše i čerta s andělem?

Antibabiš, Antizeman jsou jako antičerti. Antičert ale není rovnou anděl, a my bychom se neměli nechat strhnout k dávnému bludu, že synové světla bojují nesmiřitelně se syny temnoty, jinak bludné myšlení budou …

Považuji Beneše téměř za génia (ke glose I. Stránského o roku 1939)

Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme …

Chceš zachránit planetu? Neměj děti!

Vždycky, když se vám zdá, že větší blbost už vymyslet nejde, dočkáte se dalšího překvapení. Že nemáme jen dvě pohlaví, ale přinejmenším šedesát (v OSN se už projednává návrh na …

Pravidla revoluce – laskavé, veselé a elegantní

Dnes se říká, jak bylo třeba radikálnější zametení se všemi členy komunistické státostrany. Z tehdejší doby je tu vzkaz tohoto znění od právě propuštěného politického vězně (DB): *** Probíhá laskavá, veselá …

K rozkradené zemi

Lidé jsou spíše rozčarováni ze způsobu privatizace a z korupce, která ji provázela, ze sociálního propadu dost velké části populace. A bohužel to vytvořilo živnou půdu pro šíření strachu, strachu z uprchlíků, …