Omluva Dubčekovi

Jsou výroky, které by nikdy neměly zaznít. Český prezident Miloš Zeman nízkým a vrcholně hloupým způsobem urazil památku Alexandra Dubčeka, bezesporu jednoho z nejdůležitějších mužů slovenských i československých dějin. Na začátku oslav stého výročí založení Československé republiky o něm na Pražském hradě prohlásil, že patřil mezi ty, kdo se po vojenské okupaci v srpnu 1968 „podělali hrůzou“.

Znal jsem Alexandra Dubčeka osobně, stejně jako Miloše Zemana. Prvního jsem si nikdy nemohl přestat vážit, přesto že jsem s ním v řadě věcí nesouhlasil. Byl to laskavý, ale přesto tvrdý a rovný chlap. Člověk své doby, ideálů o lepším světě – i jejích omylů. Do Slovenské komunistické strany vstoupil v ilegalitě v roce 1939. Tehdy to nebyl kariéristický kalkul, ale poukázka na popravčí sekeru. Jako partyzán bojoval ve Slovenském národním povstání a v boji byl zraněn. Jeho bratr Július v povstání padl.

20. srpna 1968 v noci byl spolu s několika ostatními odvlečen sovětským vojenským komandem na pražské letiště a odvezen do neznáma. V tu chvíli už věděl, že řada jeho nejbližších kolegů a spolupracovníků s okupanty tajně spolupracovala. Jeho životní ideál komunisty byl rozbit. Čtyři dny byl v izolaci krmen historkami o krveprolití v Praze i dalších místech v Československu. Po převezení do Moskvy se na „jednáních“ fyzicky zhroutil a opakovaně při nich omdlel. Vzal na sebe ostudnou kapitulaci, protože neviděl jinou možnost, jak zabránit násilí, a ještě chvíli naivně věřil, „že bude možné něco uhrát“.

Ano, příliš dlouho věřil v možnost ještě jedné demokratizace komunistického hnutí a vyhýbal se otevřené spolupráci s disentem. Po násilném potlačení demonstrací za práva věřících v březnu 1988 ale začal postupně vystupovat i na obranu politických vězňů. O rok později už sedal v první řadě v soudní síni při procesu s Jánem Čarnogurským a dalšími slovenskými disidenty. 17. listopadu 1989 byl Alexander Dubček zadržen v Praze komandem Státní bezpečnosti u Paláce kultury na Pankráci ve chvíli, kdy ho desítky lidí ve studentském průvodu z Albertova poznaly a zdravily.

Tento muž projevil odvahu a vlastenectví v nejtěžších chvílích. O Miloši Zemanovi do srpna 1989 slyšel málokdo. Po rozruchu, který v té době vzbudil první jeho veřejně známý článek, se raději utekl schovat na několik týdnů do Sovětského svazu. Jeho tvrzení, že spolu s ostatními demonstranty stál 17. listopadu 1989 na Národní třídě nikdo jiný nepodpořil.

Omlouvám se všem Slovákům za hrubost a neúctu českého prezidenta. Omluvit by se měla oficiálně i česká vláda.

publikováno: 16. 1. 2018

Jan Urban

Jan Urban

nezávislý publicista /

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Další milión chudáků

Teror v Sýrii žene další milión civilistů pryč z místa bojů. Kdo je tam náš spojenec? Nejsou to Rusové ve službách tyranského Asada nebo Rusové ve službě hlavně svých zájmů, jak to …

Přátelská šťouchnutí

Jedním dechem všichni jsou nějak uhranuti výzkumy skrytých pohybů pod ztěžklou dekou světa vzrušeni očekáváním co odtud nakonec vyleze a ono nic za čas nám ale hlava spadne do talíře …

Alláh je na tom líp?

Islám má pro Alláha devadesát devět atributů, tak proč nazýváme Boha v našich modlitbách nejčastěji „všemohoucí“ nebo „věčný“? Když Navíc – my přece víme, že Bůh nám dal úplnou svobodu v rozhodování, …

Bůh rozdává prachy? Který?

Po Praze na vás čumí leccos. Nově přibyl v metru plakát hlásající puritánskou herezi, že za zbožné chování Pánbíček naděluje svým poslušným miláčkům jměníčko. Kněz Ladislav Heryán oslavil šedesátku po mši …

Nadávky, žvanění a řev na zemi a internetu vystřídá dědictví ticha

„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“ (Mt 5,5). Výraz „tiší“… znamená doslova klidný, mírný, laskavý a nenásilný. Tichost se projevuje ve chvíli konfliktu, kdy je vidět reakce na nějakou …

Zeman dělá na Peroutku, na Peroutku dál…

Přítomnost gratuluje České republice k prezidentovi, jehož slovní průjmy – „bonmoty“ – mezi okny, stojí už občany víc než veškerá podpora nezávislých časopisů dohromady! Bodejť by zbylo na Peroutku, když se …

Bezcitní onemocní, uzdraví se zas jen citem

Bezcitnost k zvířatům, která jíme, se nemenší. Většina výkrmen připomíná sterilnější koncentráky. Zvířat chovaných k lidské obživě je na zemi 700 miliónů tun (lidí 300 miliónů a divokých jen 100 miliónů tun podle …

Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …