Když stát zablokuje Facebook

Kdo se chce dnes vypravit do Íránu, musí dodržovat základní pravidla oblékání a chování na veřejnosti. Ženy musí povinně nosit šátek, ale například v Teheránu to znamená i jen úzký pruh látky, který víc vlasů odkrývá, než zakrývá, a ani džíny tu nejsou vzácností. Pro cizince jiná omezení prakticky nejsou.

Ve zhruba čtyřmiliónovém městě funguje rozsáhlá síť metra a nízkopodlažní veřejné dopravy, o níž si v leckterém koutu naší republiky můžeme nechat jen zdát. Írán je zemí rozdílů. Na jednu stranu hypermoderní Teherán s architektonickými skvosty, které sbírají jednu mezinárodní cenu za druhou, na straně druhé nuzné vesnice bez internetového pokrytí. Podle slov mladých lidí je největším problémem konzervativismus současného režimu.

Íránci vzpomínají s nostalgií na éru šáha Páhlavího, kterého smetla islámská revoluce v roce 1979, jako na dobu oněch zlatých časů, kdy byl Írán na sociálním, ekonomickém i demokratickém vrcholu. Režim šáha ovšem zdaleka nebyl ani demokratický, ani neposkytoval rovné příležitosti. Spíše se jednalo o osobní vládu jednoho člověka, kde korupce bujela stejně jako v islámské republice. Rozdíl však byl v pro-západní orientaci, sekularizaci a spolupráci se západními zeměmi. Islámská revoluce v roce 1979 převrátila zemi vzhůru nohama, uvrhla ji do radikální náboženské autokracie, která částečně ustoupila na přelomu tisíciletí.

V zemi je přímo volen prezident, který stojí v čele vlády, avšak nejvyšší slovo a skutečné pravomoci má duchovní vůdce, jehož volí na doživotí rada náboženských představitelů. Prezidentem je od roku 2013 proreformní Hasan Rúhání, který před volbami nasliboval uvolnění režimu a vyřešení situace s USA a EU ohledně jaderného programu, ale ve skutečnosti se situace nikterak nezměnila. Jiných reforem, kromě uvolnění sankcí, nedosáhl. Proti jeho úsilí stojí konzervativní ajatolláh Alí Chameneí, který má ve všech důležitých otázkách správy země právo veta.

Většinu íránského obyvatelstva tvoří hlavně mladí lidé, kteří nemohou najít uplatnění ve svých profesích. Ročně absolvuje na íránských vysokých školách o mnoho víc studentů, než kolik se jich uplatní ve vystudovaných oborech. A nemluvíme jen o humanitní oblasti. Většina z nich by nejraději odešla do zahraničí, kde by mohli žít svobodně a se zaručením základních lidských práv, ovšem z islámské republiky není snadné vycestovat a jsou k tomu potřeba peníze. Navíc se stále víc rozevírají pověstné nůžky mezi chudými a bohatými. Mladí Íránci jsou nesnadnou situací a nejistou budoucností velmi frustrovaní.

Problémy se však týkají celé společnosti. V loňském roce například zbankrotovalo několik tisíc íránských podniků, do nichž mnoho Íránců vložilo své úspory. Stát nahradil ztráty 2 (!) společností, za které ručila íránská státní banka, od ostatních společností se distancoval. Od nového roku měly v zemi navíc zdražit ceny za palivo a některé základní potraviny, což lidem s nízkými příjmy přináší značné existenční problémy.

Na počátku nového roku tak zemi zachvátila vlna protestů. Nejdříve vyšli do ulic lidé motivovaní výše uvedenými ekonomickými důvody, k protestům se však brzy přidala i hesla politická.

Přítomnost se v Teheránu zeptala pětatřicetiletého Íránce Hameda (příjmení nezveřejňujeme), co si myslí o současné situaci v jeho zemi a jak se mu v ní žije.

Co dalo impuls k protestům, které Írán zachvátily na počátku nového roku?

Země je stižena obrovskou inflací. Vláda nad tím zavírá oči a místo toho, aby něco dělala, krade si do vlastních kapes. Saje z bank obrovské množství peněz a ty potom krachují. Pokud jste běžný člověk, který má celoživotní úspory v takové bance a ona jednoho dne prostě zkrachuje, tak skončíte na ulici a nikoho to nezajímá. To v lidech vyvolává obrovský – a oprávněný – pocit křivdy.

Prezident Rúhání před nástupem do svého úřadu sliboval reformy. Jak je v tomto směru úspěšný?

Íránci věřili, že s jeho vládou přijde zlepšení, ale nestalo se tak. Rúhání umí dobře mluvit, ale to je vše. Hlavní překážkou je ajatolláh. Dokud on bude naživu, nezmění se nic. Navíc, stále je velké procento Íránců, kteří režim podporují. Jsou to ti, kteří nejsou otevření novým myšlenkám, sledují pouze pro-vládní televizi a využívají benefity vlády jako bezplatné vzdělávání, dotace na základní potraviny atd., nebo ti, kteří přímo pracují v režimních strukturách, ať se jedná o úředníky nebo represivní složky.

V novoročních protestech bylo 22 lidí zabito a tisíce lidí zatčeno. Změní se teď už něco?

Nedomnívám se, že by to vyvolalo nějakou odezvu. Vláda a policejní složky zastaví další protesty hned v zárodku. Za demonstrace proti vládě vás můžou i zastřelit. V lepším případě máte zkažený celý zbytek života. Navíc Írán je obrovská země, a aby se lidé sjednotili a protesty nějak koordinovali a měli tím větší šanci něčeho dosáhnout, tak potřebují internet a média, která budou psát o situaci – a to u nás není.

Íránský režim blokuje od roku 2009 Facebook, další sociální sítě omezuje. Jak z toho ven?

Když někde začnou protesty, je veškerá zbývající internetová komunikace zablokována, nelze se dostat na stránky zahraničních médií jako CNN nebo BBC a státní média o tom buď neinformují, nebo píší, že se jedná o demonstrace vyprovokované USA nebo Izraelem. Myslím, že naše generace je ztracená. Snad jednou až naše děti a pak jejich děti budou moct žít svobodně…

Picture1

Mešita Imáma Chomejního (bývalá Šáhova mešita) v Teheránu na Velkém bazaru. Foto: T. Soušková

Picture2

Íránské riály. V přepočtu 5 000 Kč. Foto: T. Soušková

publikováno: 20. 1. 2018

NEJNOVĚJŠÍ články


Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …