Jaký člověk jde, takové věci a takové lidi potkává.

Je pro mě stálou záhadou, jak někdo může spatřovat jakoukoli důvěryhodnost ve vulgární osobě současného prezidenta. Co mohu od takového člověka čekat? Poznal jsem mnoho bafuňářů, ožralých, vulgárních, agresivních, ale jaksi se mi do života přímo nepletli. Šli jsme natolik odlišnými cestami, že jsem je mohl pozorovat jen z veliké dálky, na tribunách, při jakýchsi projevech, z nichž se mě osobně netýkalo vůbec nic. Když jsem nastoupil do (více méně) manuální práce, byly tyto figury jen jakousi stafáží předstírané veřejnosti, která ke mně vlastně nijak nedoléhala (psala se 70. a 80. léta „minulého století“, jak se říká).

Dnes je tomu jinak. Chtě nechtě působím veřejně, protože mohu. Zdá se mi dokonce, že i musím. Bouře se proti jakékoli manipulaci, falši a vedení společnosti do bezbřehých vod podřízení moci, která na mou zemi rozkladným způsobem působí již desítky a desítky let. Bezbřehá a bezargumentačně násilná moc z Východu, kde neexistuje evropský čas, traktování dějin ani hodnotový řád daný Evropě po staletí.

Vycházím od člověka. Poznal jsem ve svazáckých funkcích přesně takové typy, jaké mi ustavičně vnucuje televizní obrazovka např. v osobě předsedy Parlamentu. Musím bohužel říct, že tito lidé jsou čitelní od pohledu. (Už vůbec nemluvím o typech, jakým je onen esenbák z r. 1989 deroucí se do nejvyšších kontrolních funkcí státní moci nebo jistý majitel cestovní kanceláře s bezpočtem lží a hlupot na jazyku, jimiž lapá volební hlasy, a je mu naprosto jedno, jakým způsobem.)

Bohužel jdeme takoví, jací jdeme. Líní, pohodlní myslet na něco jiného než na obsah peněženky, a to jenom a výhradně té dnešní. Nějaká zodpovědnější úvaha vůči dětem a vnukům veškerá žádná. Tak jdeme, se slepotou, kterou jsme si vypěstovali prolhanou „normalizací“ (dnes už musím dodat, aby bylo jasno: 1969–1989), tak jdeme za další lží a falší a další potupou. To vede k tomu, že nepoznáme člověka. Jeho skutečnou tvář. Toto kdysi velmi jasné vidění garantované životy našich otců a dědů (ještě v letech 1946–7 zde přece byli skutečně vlastenečtí legionáři a sokolové a mnoho dalších solitérů!), tento jasný výhled zaručený pouze charakterem se nám zcela zamlžil tak, že nepoznáme tvář od karikatury, právo od manipulace, faleš od pravdy. Postihl nás duchovní šedý zákal, s nímž shlížíme na exponenty zla jako na své spasitele. Ten však je pouze Jediný. A jak jen možno, je diametrálně vzdálen od této čertovské sebranky.

publikováno: 14. 3. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Je těžké ráno vstávat…

… a hrát si na člověka žebřík vždy trčí pyžamo jindy obepínající siluetu napovídá propasti mezi tenkými sprušlemi které drží celek   efekt vyvěšených peřin ve větru čekáš kdy je …

Kdo slyší na jméno člověk?

Lidé nedovedou vládnout jiným a nedovedou vládnout sobě. Nedovedou se dát ovládat jinými, nedovedou ovládat sami sebe. Především totiž lidé ve své valné většině nejsou pamětlivi své vznešenosti a jsou tak otrockého …

Demonstrace pro a proti

Jaká pozitiva a jaké slabiny či nedostatky vidíte při sledování rozsáhlého hnutí protestů vůči Babišovi a proti jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti? Pozitiva jsou zjevná a není je …

Šperhákem v paměti

Jello Biafra, zvláštním způsobem do mého života vstoupil, bylo v době expedice druhého či třetího vydání knihy Ivana Martina Jirouse „Magorova mystická růže“, odhaduju, že to mohlo být tak v roce …

Rakouský vicekancléř si na videonahrávce domlouval financování z Ruska

Současný rakouský vicekancléř z populistické FPÖ nabídl před volbami v r. 2017 údajné bohaté Rusce podezřelé a zčásti ilegální obchody, pokud mu dopomůže k volebnímu vítězství. Domnělá Ruska však byla …

Církevní společenství říká člověku, kdo je

S trochou pravdy i s trochou hereze bylo před mnoha léty řečeno, že „mimo církev není spásy“. Interpretuji to takto: Mimo ony vykupující vztahy, které nám sdělují pravdu, jsou nám výzvou, činí …

Jak jsem málem začal rozumět Putinovi

Mezi Moskvou a Vladivostokem, po dobu deseti týdnů, objevuje cestovatel Stephan Orth (1979), jak tenká linie vede mezi ruskou srdečností a ruskou propagandou. Na příkladu konkrétního hostitele, oceánografa Jurije, dochází k závěru, proč …

Proti čemu, proti komu a za co?

Plná domácí náměstí lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s personální politikou vlády a Hradu mají výraznou symboliku. Vysílají vzkaz, že zde žije nemálo lidí, kteří si již uvědomují, že dnešní míra arogance …