Co odpovím ruským žoldnéřům

„Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána, a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti…“ Mark Twain

Člověk se nemůže zbavit své zvláštní a příkře osobní zkušenosti. Za nic jiného také nemůže být zodpovědný, a jiného vidění také nemůže nabýt. Žil jsem téměř 23 let v zemi, mé vlasti, kterou okupovala ruská vojska (tehdy se jim říkalo „sovětská“ a čítala až půl milionu vojáků). Vím, co v této mé zemi bylo možné, a co ne. Vím a viděl jsem nablízko, jak se žilo, co si lidé mysleli, co říkali, jak se (ne)veřejně projevovali. Kdyby nebylo aktivních projevů euro-atlantické civilizace, žil bych nepochybně dodnes v zemi okupované mocnou vojenskou převahou.

Vzpomínám si velmi přesně, jaké jsem měl zkušenosti a dojmy ze své země, když jsem v osmnácti letech (1968 na jaře) mohl vycestovat za „prací a poznáním“ do západní Evropy. Ten dech svobody, něčeho, o čem jsem neměl vůbec tušení, celý zásadní, ba ústřední aspekt života, jehož existenci jsem nebyl vůbec schopen předpokládat či předem si nějak v době svého dětství a raného dospívání představit, to byla realita na druhé straně „železné opony“ (W. Churchill, 1947). Měl jsem zažitu pouze tu chmurně šedou (vlastně jen mládím a rodinným zázemím rozsvícenou) realitu československou a socialistickou. Z duchovního šoku skutečně lidské svobody, která mě v západní Evropě, především pak v Anglii uchvátila, vlastně žiju dodnes.

A teď čtu v časopise Respekt toto: Velitelé (ruských žoldnéřů v Sýrii sdružených ve „firmě“ Wagner – jef) nepochybují, že zájem o jejich služby jen poroste: „Válka mezi USA a Ruskem totiž bude pokračovat,“ myslí si. Dalším dějištěm bude podle nich Libye, zaměstnanci Wagner prý už nyní působí v Súdánu. „Pokud budeme muset bojovat proti Americe, vyhrajeme. Oni neumějí bojovat. Jak říká Putin: Můžete vymyslet střely, jaké chcete, ale nemůžete vynalézt lidi, jaké máme my. Naši lidé se umějí obětovat jako nikdo jiný.“

Mě by však zajímalo: Obětovat se za co? A proč „proti Americe“?

Pro mne to zní naprosto stejně, jako kdyby řekli: proti mně. A proti mojí zemi v srdci Evropy.

(http://usiavitr.cz)

Přečtěte si také: http://www.volvox.cz/knihy/mimo/twain_autobiografie_1.php

publikováno: 21. 3. 2018

NEJNOVĚJŠÍ články


Jsme před divochy jako chudáci

„Prostota a neotesanost je vhodnou podmínkou, aby se svědectví člověka stalo důvěryhodným. Lidé ducha vybroušeného postřehnou …

Je to blbé drazí krajané, ale ojebali nás

Jak to, že mě nikdo nereprezentuje? Říkáte si to často taky? Příklad první – Gretiny …

Agresivní charisma, Klaus jako děvkař a kompro i na ty druhé

Když se řekne Klaus, Zeman, Babiš, co vás napadne? Líbí se mi, že jste začal …

Nejsme premianti, jsme ostuda?

Otevřená slova, proč se na některou z vrcholných funkcí Evropské unie nepropracoval jediný kandidát východoevropských zemí, …

Přijde Vítězný únor v létě?

Lidová letenská veselice z 23. června odezněla a přinesla uklidnění: je nás přece jen velká síla. Pak …

Mariánský sloup?

Na Staroměstském náměstí chtějí znovu postavit mariánský sloup, zničený 3. listopadu 1918. Prý tak bude napravena …

Neviditelný sloup

Dlouhé prapory visí dolů, domy jako kamenné jazyky se zdvihají vzhůru, rozstříhány ulicemi, a nad šedým, …

Nečekejme charismatika, ale „prací drobnou“ napravujme řád

V neděli 23. 6. 2019 mne potěšilo 283 tisíc demonstrujících na Letné. A ještě více mne …