Kolonizovat vesmír dovnitř

Když zemřel Stephen Hawking, musel jsem si sám sobě přiznat, že jsem fascinaci Vesmírem nikdy nepoznal. Pouze děs a chladivou tíži něčeho navždy neproniknutelného, bez nějakého myslitelného konce, tedy bych mohl rovnou říct – smyslu. Tuto tíhu jsem pocítil několikrát v dětství, pak už se pocity tohoto drásavého uvědomění neobjevovaly s takovou intenzitou. Spíše již vše pociťuju jako velmi nejasné a tajemné, jako pro toho nejprostšího Indiána zcela nepochopitelnou, ale na správném místě jsoucí, důvěry – a nadějeplnou – náruč Boží. O tom, že bych snil o nějakých letech mimo galaxii, nemůže být ani řeč. Jsem dalek těmto touhám, dostačujeť mi zcela bohatství Země, jakkoli je nerozumností a těmi nejhoršími vlastnostmi člověka ničeno. Přesto je to moje milieu. Dostačí mi.

Stephen Hawking tvrdil, že bude pro člověka nevyhnutelné „kolonizovat Vesmír“. Je to docela dobře možné už s ohledem na přelidněnost a společenské antagonismy. Jak ale lze pátrat v hlubinách Vesmíru po smyslu člověkovy existence, a něco skutečně podstatného najít (o čem se domnívám, že je pouze v nitru, v oné „jiskře Boží“, která nás při životě drží), na to bych rozhodně tak jednoznačnou odpověď nedával. Podle mne odpověď zní Dovnitř!, nikoli Ven! Jistě, i potom je nutno ustavičně pátrat a ustavičně vše zpětně ověřovat. Problém však není technický, nýbrž existenciální, v nitru člověka.

A změnu může přinést pouze vnitřní obrácení, nikoli technické řešení zvnějšku.

(Není míněno jako jakákoli „kritika“ pohledu S. H., jen subjektivní poznámka. Dokonce si myslím, že i tento můj pohled na Vesmír byl geniální vědec schopen vnímat.)

publikováno: 25. 3. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Je těžké ráno vstávat…

… a hrát si na člověka žebřík vždy trčí pyžamo jindy obepínající siluetu napovídá propasti mezi tenkými sprušlemi které drží celek   efekt vyvěšených peřin ve větru čekáš kdy je …

Kdo slyší na jméno člověk?

Lidé nedovedou vládnout jiným a nedovedou vládnout sobě. Nedovedou se dát ovládat jinými, nedovedou ovládat sami sebe. Především totiž lidé ve své valné většině nejsou pamětlivi své vznešenosti a jsou tak otrockého …

Demonstrace pro a proti

Jaká pozitiva a jaké slabiny či nedostatky vidíte při sledování rozsáhlého hnutí protestů vůči Babišovi a proti jmenování Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti? Pozitiva jsou zjevná a není je …

Šperhákem v paměti

Jello Biafra, zvláštním způsobem do mého života vstoupil, bylo v době expedice druhého či třetího vydání knihy Ivana Martina Jirouse „Magorova mystická růže“, odhaduju, že to mohlo být tak v roce …

Rakouský vicekancléř si na videonahrávce domlouval financování z Ruska

Současný rakouský vicekancléř z populistické FPÖ nabídl před volbami v r. 2017 údajné bohaté Rusce podezřelé a zčásti ilegální obchody, pokud mu dopomůže k volebnímu vítězství. Domnělá Ruska však byla …

Církevní společenství říká člověku, kdo je

S trochou pravdy i s trochou hereze bylo před mnoha léty řečeno, že „mimo církev není spásy“. Interpretuji to takto: Mimo ony vykupující vztahy, které nám sdělují pravdu, jsou nám výzvou, činí …

Jak jsem málem začal rozumět Putinovi

Mezi Moskvou a Vladivostokem, po dobu deseti týdnů, objevuje cestovatel Stephan Orth (1979), jak tenká linie vede mezi ruskou srdečností a ruskou propagandou. Na příkladu konkrétního hostitele, oceánografa Jurije, dochází k závěru, proč …

Proti čemu, proti komu a za co?

Plná domácí náměstí lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s personální politikou vlády a Hradu mají výraznou symboliku. Vysílají vzkaz, že zde žije nemálo lidí, kteří si již uvědomují, že dnešní míra arogance …