Kdo bych byl?

Často myslím na to, kdo bych byl, čím bych byl, co by ze mě bylo, kdybych nečetl (dobré) knihy. Bývaly v domácnostech bible, a ty se četly důsledně a pravidelně. A s velikou úctou ke slovu a jeho svátečnosti. S úctou ke slovu Hospodinovu a celému smyslu bytí. (Pomíjím pro tuto chvíli velké knihovny předků: Ottův slovník naučný, Brehmův život zvířat, kompletní Jack London, Dumas, Maupassant, Neruda, Karolína Světlá či „regionálně příslušný“ Jan Čep, o tom všem jindy.)

Jak je tomu dnes? Jak bych mohl číst na prvním místě něco pro život nedůležitého? Jak bych bez těch zásadních slov mohl řádně dýchat, zažívat potěchu z krásy, síly příběhů, odvahy charakterů? Samozřejmě, jsou tu i banality pěny dní, ale ani jim není radno úplně se vyhýbat, protože i naše nejniternější bytí je spjato s dnešními dny. Ale potom si otevřu Schulzův Kámen a bolest a čtu s nevýslovným potěšením třeba takovéto věty (o procházce Lorenza Magnifica s filosofem Polizianem uličkami renesanční Florencie):

„Vyšli. Postranní ulice. V krámech řemeslníků i drsné slovo zpívalo. Pohřební bratři nesli mrtvého. Běžely děti ve hře. Bankéř odpočítal zlaté scudy a mnich poděkoval. Sedláci stáli v hloučku a naslouchali novinkám. Několik vlámských a skotských studentů opustilo vína džbán a hluboce se uklánělo před vladařem Florencie a před svým profesorem, za nímž přišli z dalekých zemí do Itálie. Besídka, kde seděli mezi děvčaty, voněla kvítím. V ulici di Bardi se strhla rvačka, v ulici di Bardi se vždy strhne nějaká rvačka, ale tentokrát to byla vojna tak veselá, že i pes se líně zvedl od bronzových vrat a pomalu se šel podívat. Z lékáren vonělo muškátové jádro a nahořklé listí k uzdravení a pro plodnost. …“ Atd.

Myslím, že zjevné barbarství člověka, který se právě chápe vlády v této zemi, je umožněno pouze naprostým pomotáním duchovních fundamentů lidu, který si toto protikulturní individuum zvolil. Vítá ho, jako když kdysi otroci otevřeli Salarijskou bránu v Římě Vizigótům. Jejich nadšení bohužel pramení z týchž nízkých pudů. Hmota, hmota – a závist, která je dle sv. Františka sestřičkou nenávisti. Na těchto základech nelze budovat rozumnou společnost. Bez jasných duchovních základů a respektu k nim nelze vybudovat vůbec nic, co by se dalo nazvat důstojným životem. Staří věděli dobře, že kdo se neklaní Bohu, leží v prachu před bludem. Toto se nám právě děje. Příchod barbarství do řízení země, která ještě ne tak dávno byla odvážně demokratická.

Psáno pro revue Uši a vítr.

publikováno: 1. 4. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Další milión chudáků

Teror v Sýrii žene další milión civilistů pryč z místa bojů. Kdo je tam náš spojenec? Nejsou to Rusové ve službách tyranského Asada nebo Rusové ve službě hlavně svých zájmů, jak to …

Přátelská šťouchnutí

Jedním dechem všichni jsou nějak uhranuti výzkumy skrytých pohybů pod ztěžklou dekou světa vzrušeni očekáváním co odtud nakonec vyleze a ono nic za čas nám ale hlava spadne do talíře …

Alláh je na tom líp?

Islám má pro Alláha devadesát devět atributů, tak proč nazýváme Boha v našich modlitbách nejčastěji „všemohoucí“ nebo „věčný“? Když Navíc – my přece víme, že Bůh nám dal úplnou svobodu v rozhodování, …

Bůh rozdává prachy? Který?

Po Praze na vás čumí leccos. Nově přibyl v metru plakát hlásající puritánskou herezi, že za zbožné chování Pánbíček naděluje svým poslušným miláčkům jměníčko. Kněz Ladislav Heryán oslavil šedesátku po mši …

Nadávky, žvanění a řev na zemi a internetu vystřídá dědictví ticha

„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“ (Mt 5,5). Výraz „tiší“… znamená doslova klidný, mírný, laskavý a nenásilný. Tichost se projevuje ve chvíli konfliktu, kdy je vidět reakce na nějakou …

Zeman dělá na Peroutku, na Peroutku dál…

Přítomnost gratuluje České republice k prezidentovi, jehož slovní průjmy – „bonmoty“ – mezi okny, stojí už občany víc než veškerá podpora nezávislých časopisů dohromady! Bodejť by zbylo na Peroutku, když se …

Bezcitní onemocní, uzdraví se zas jen citem

Bezcitnost k zvířatům, která jíme, se nemenší. Většina výkrmen připomíná sterilnější koncentráky. Zvířat chovaných k lidské obživě je na zemi 700 miliónů tun (lidí 300 miliónů a divokých jen 100 miliónů tun podle …

Mamonu, nebo republice? Nebudeš sloužit dvěma pánům, nebudeš ve střetu…

Prastaré pravidlo znají vzdělaní lidé. Nevadí, že ho neznají nevzdělanci s tituly i bez nich. Profesor Jan Kysela z Právnické fakulty UK k tomu pravil: „Platí schéma, které najdete v tisíciletých dějinách politického myšlení, které …