Kdo bych byl?

Často myslím na to, kdo bych byl, čím bych byl, co by ze mě bylo, kdybych nečetl (dobré) knihy. Bývaly v domácnostech bible, a ty se četly důsledně a pravidelně. A s velikou úctou ke slovu a jeho svátečnosti. S úctou ke slovu Hospodinovu a celému smyslu bytí. (Pomíjím pro tuto chvíli velké knihovny předků: Ottův slovník naučný, Brehmův život zvířat, kompletní Jack London, Dumas, Maupassant, Neruda, Karolína Světlá či „regionálně příslušný“ Jan Čep, o tom všem jindy.)

Jak je tomu dnes? Jak bych mohl číst na prvním místě něco pro život nedůležitého? Jak bych bez těch zásadních slov mohl řádně dýchat, zažívat potěchu z krásy, síly příběhů, odvahy charakterů? Samozřejmě, jsou tu i banality pěny dní, ale ani jim není radno úplně se vyhýbat, protože i naše nejniternější bytí je spjato s dnešními dny. Ale potom si otevřu Schulzův Kámen a bolest a čtu s nevýslovným potěšením třeba takovéto věty (o procházce Lorenza Magnifica s filosofem Polizianem uličkami renesanční Florencie):

„Vyšli. Postranní ulice. V krámech řemeslníků i drsné slovo zpívalo. Pohřební bratři nesli mrtvého. Běžely děti ve hře. Bankéř odpočítal zlaté scudy a mnich poděkoval. Sedláci stáli v hloučku a naslouchali novinkám. Několik vlámských a skotských studentů opustilo vína džbán a hluboce se uklánělo před vladařem Florencie a před svým profesorem, za nímž přišli z dalekých zemí do Itálie. Besídka, kde seděli mezi děvčaty, voněla kvítím. V ulici di Bardi se strhla rvačka, v ulici di Bardi se vždy strhne nějaká rvačka, ale tentokrát to byla vojna tak veselá, že i pes se líně zvedl od bronzových vrat a pomalu se šel podívat. Z lékáren vonělo muškátové jádro a nahořklé listí k uzdravení a pro plodnost. …“ Atd.

Myslím, že zjevné barbarství člověka, který se právě chápe vlády v této zemi, je umožněno pouze naprostým pomotáním duchovních fundamentů lidu, který si toto protikulturní individuum zvolil. Vítá ho, jako když kdysi otroci otevřeli Salarijskou bránu v Římě Vizigótům. Jejich nadšení bohužel pramení z týchž nízkých pudů. Hmota, hmota – a závist, která je dle sv. Františka sestřičkou nenávisti. Na těchto základech nelze budovat rozumnou společnost. Bez jasných duchovních základů a respektu k nim nelze vybudovat vůbec nic, co by se dalo nazvat důstojným životem. Staří věděli dobře, že kdo se neklaní Bohu, leží v prachu před bludem. Toto se nám právě děje. Příchod barbarství do řízení země, která ještě ne tak dávno byla odvážně demokratická.

Psáno pro revue Uši a vítr.

publikováno: 1. 4. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Aura Karla Gotta a Václav Havel bez

Jako historka o tom, co bude po smrti, mi kdysi znělo vyprávění jednoho člověka, co se motal kolem prezidenta Havla. Dalajlama a Václav Havel po jakémsi společném vystoupení podepisovali fanouškům své knížky …

Prchal vyprchal a Babiš se ztrácí před očima

…. na dětinské hrátky Miloše Zemana není schopen Andrejův mediální guru nalézt lék. Důsledkem je Babišova zkroušenost a neklid. Po vlně posměchu se Hamáček zatvrdil a Zeman nepochopil, že možná už ani …

„Všechno jsme udělali správně,“ říká Carola Rackete

Kapitánka Sea Watch 3 Carola Rackete[1] si stojí za svým rozhodnutím vplout bez povolení do přístavu na Lampeduse. Neměla jinou možnost, zdůrazňuje v rozhovoru pro magazín německé veřejnoprávní televizní stanice …

Voda se neušetří tam, kde teče pryč

Konečně jsem v klidu a vůbec nejsem vyděšenej. Vojna s Turkem je vyhraná a boj se suchem taky, když nám vláda ve vodním zákoně připravila ty krajský komise na vodu a ty budou v období sucha …

Aby děti neumíraly – Josefu Kouteckému

Dnes byl u premonstrátů na Strahově pohřeb Josefa Kouteckého. Od mládí si vybral úděl léčit děti nemocné rakovinou. Ve svém díle obstál nejen statisticky (83 % vyléčených), ale hlavně osobně. …

Konec korektorů češtiny?

Na novém korektoru češtiny, který má v sobě kontrolu gramatiky, pravopisu i typografie, pracují lingvisté z Masarykovy univerzity. Má být téměř dokonalý a má být online zdarma: „Nový korektor češtiny má v sobě skloubit kontrolu …

K vyhazovu z práce Františka Lacka

Uveřejnili jsme článek pana Lacka, ve kterém konstatoval bez urážky, že jej za jeho názor vyhodili z práce. Považujeme právo jednotlivce na obranu proti organizaci za základní a z textu bylo jasné, …

Z odvážného loutku na nitích neuděláš

Článek o ideologii ve mně vzbudil zájem o to, jak to s těmi ideologiemi vlastně je? Z jedné ideologie jsem odešla, do další jsem spadla. Z komunismu do západního světa. Jak jsem se dočetla, „ideologie …