Jak držet svou duši alespoň jako krk nebo zadnici

Když jsem se svého času zabýval intenzívněji uměním, nechápal jsem, proč se mám stýkat s mnohými lidmi, o jejichž charakterových vlastnostech jsem měl vážné pochybnosti, byť i patřili mezi lidi tzv. významné. Stejně tak jsem dosud ve čtyřiačtyřiceti létech nepochopil, proč bych se měl stýkat s většinou příbuzných, na kterých mi stejně upřímně nezáleží, jako jim nezáleží na mně, a to jedině z toho důvodu, že jsou čirou náhodou mými příbuznými. Mým skutečným příbuzným je pouze ten, kdo má podobné závity v mozku i v srdci, jako mám sám, a takových lidí je bohužel nepatrně. Vypadá to trochu namyšleně, ba v dnešní době zmatení jazyků dokonce odchylkářsky; snadno bych mohl být osočen jako zavrženíhodný individualista, což není daleko kdysi smutně proslulého: kacíř! Z hlediska skutečnosti je to však holý a velmi snadno pochopitelný fakt. Ty, kteří mají neustále plnou hubu lidu, jsem nucen stejně důvodně podezírat z pranepatrné lásky k němu jako inkvizitory ze stejně nepatrné lásky k Bohu, protože v obou případech jde mnohem spíše o trápení lidí nežli o jakoukoliv víru v cokoliv vznešeného. Jak vidno, není právě nejsnadnější domluvit se lidskou řečí a nedělám si zbytečné iluse, že by se to právě mně podařilo tímto zmateným listem, který jsem ke všemu začal psát s naprosto odlišnou myšlénkou, nežli je ta, které jsem právě věnoval tolik místa. Je to však podstatná otázka lidského bytí vůbec a budu se k ní pravděpodobně neustále a neustále vracet, protože prostupuje všechny mé ostatní myšlénky jako ústřední nit a nemohu ani nechci se jí zbavit.

Ještě že píši jen pro vlastní potěšení, nikoliv pro peníze. To bych se jí musel zbavit a nahradit ji nějakou všeobecně schvalovanou, pokryteckou protézou vyznání, která by mne chránila nebezpečí výtek z anarchismu, kterého se nejvíce vždy bojí dočasní a pramálo ohleduplní držitelé teplých hnízd v každé epoše lidstva.

Anarchista – jak podivná nálepka! Stejně jako revolucionář. Anarchista i revolucionář v praxi je něco nesmírně bědného, nespravedlivého, zaslepeného, krvelačného. Pravý opak toho, čemu se nejvíce obdivuji: ,,Udatnější je zpozdilý k hněvu, nežli ten, který dobyl města!“ (Jeden z nejúžasnějších veršů Starého zákona.) (*Přísloví 16,32) Revoluci jako takovou, většinou zcela nekriticky opěvovanou, pokládám za naprostý protiklad skutečné revoluce. Skutečná revoluce je Kristus, nebo chcete-li Ghándí. Nikdy však Robespierre; to je jen vlk v beránčím rouše. Pro Boha, jak to, že něco tak samozřejmého a pochopitelného není už naprosto jasné lidstvu, chystajícímu se na dovolenou do vesmíru? Jak je možné, že lidi zajímá víc záhon okurek, střih saka, tvar kramflíků nebo výsledek utkání Slavoje Počernice s Tatranem Počáply, nežli jak dojít k snesitelnějším lidským vztahům a uspokojivějšímu stavu lidské společnosti? To ale není jen něco nesmyslného zaslechnout nebo si přečíst, a potom to připitoměle papouškovat, to znamená neustále sbírat do vetešnického rance vědomí a pocitů životní vjemy, vysypávat soustavně jejich obsah, vždy znovu se zamýšlet nad jejich významem, smyslem a posláním a zkoumat neustále vlastní činy a skutky rentgenovými paprsky svědomí, krátce držet svou duši alespoň v takové čistotě jako krk nebo zadnici. To není žádný ilusionismus ani utopie, ačkoliv to bohužel vypadá jako předpoklad přijetí do Bohnic nebo Kateřinek. Jak s klidem hovořit o drobných a dílčích životních událostech, když stojíme na tenounkém praskajícím ledu, který nás co chvíli slibuje seznámit s ledovou hlubinou pod ním?

publikováno: 1. 6. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Hlavní teze neomodernismu

Neomodernismus je nový ideový směr překonávající postmodernimus a neoliberalismus a nabízející nová řešení současných i dlouhodobých problémů lidstva. Vychází zejména z těchto tezí: Postmodernismus je v dnešní době již vyčerpaný a neinspirativní. Od počátku navíc obsahoval …

Přichází hněv předem zadlužených generací

„…nedávno otcové na synodě pro panamazonský region navrhli definici ekologického hříchu jako úkonu anebo zanedbání, namířeného proti Bohu, bližnímu, komunitě anebo životnímu prostředí. Hřeší proti budoucím generacím a projevuje se skutky, …

Naše inteligence bude umělá

Kdo se dnes připravuje na staronové zápasy třicátých let minulého století, toho nepochybně překvapí útok na svobodu ze zcela jiné strany… Proto bychom měli za každý dolar investovaný do umělé …

Pustíte si domů Mikuláše i čerta s andělem?

Antibabiš, Antizeman jsou jako antičerti. Antičert ale není rovnou anděl, a my bychom se neměli nechat strhnout k dávnému bludu, že synové světla bojují nesmiřitelně se syny temnoty, jinak bludné myšlení budou …

Považuji Beneše téměř za génia (ke glose I. Stránského o roku 1939)

Na rozdíl od pana Ivana si ještě poslední roky druhé světové války dobře pamatuji. Po tom, co naši rodinu Slováci vyhodili z Trenčína proto, že se otec nechtěl stát Slovákem, jsme …

Chceš zachránit planetu? Neměj děti!

Vždycky, když se vám zdá, že větší blbost už vymyslet nejde, dočkáte se dalšího překvapení. Že nemáme jen dvě pohlaví, ale přinejmenším šedesát (v OSN se už projednává návrh na …

Pravidla revoluce – laskavé, veselé a elegantní

Dnes se říká, jak bylo třeba radikálnější zametení se všemi členy komunistické státostrany. Z tehdejší doby je tu vzkaz tohoto znění od právě propuštěného politického vězně (DB): *** Probíhá laskavá, veselá …

K rozkradené zemi

Lidé jsou spíše rozčarováni ze způsobu privatizace a z korupce, která ji provázela, ze sociálního propadu dost velké části populace. A bohužel to vytvořilo živnou půdu pro šíření strachu, strachu z uprchlíků, …