Červené trenky v Bílině

cervene-trenky-v-biline

Úryvek z textu Veroniky Vendlové, členky iniciativy Společně to dáme“. Jde o reportáž z protestu této iniciativy proti prezidentu Zemanovi v Bílině. Vybraný text je ze závěru článku, kdy jsou oponenti Miloše Zemana přímo konfrontováni s jeho příznivci.

(…) Prezident dostává darem malovaný obraz a odchází a u nás se konečně začínají rojit lidé. Po rozpuštění davu si jakoby dodali odvahu přijít blíž. Reagují různě. Jsou vesměs v důchodovém věku. Jeden pán nás docela uráží, ale reagujeme v poklidu a snažíme se mu na jeho rozhořčené dotazy odpovídat. Dál přichází postarší pár a paní říká: „To jste se teda vyznamenala, s těma trenkama!“ Usměju se a říkám: „Jo, daly mi práci a Vám přeju pěknej den.“ Paní se nakonec usměje, popřeje mi to samé a odchází. Další člověk pak škodolibě utrousí: „Co kdybych Vám ty trenky spálil?“ Říkám mu: „to ne, to by mi bylo líto, šila jsem je asi dvě hodiny..“ Muž se usměje, schová zapalovač a je to v pohodě. Přichází další postarší dáma a říká: „Vy určitě jezdíte s těma trenkama všude, co? Že Vás to baví!“ Odpovídám: „No vlastně ani moc ne a ty trenky jsem spíchla včera v noci.“ Paní už se o tom dál bavit nechce a odchází. Pomalu balíme. Hrubý pán je pořád dost neomalený a posílá nás pracovat. Jana mu v klidu říká, že pracujeme všichni. Pak nás nazve analfabety, načež Jana v poklidu odvětí, že většina zde jsme vysokoškoláci. Pán je nespokojený, rozčílený a prostě se mu náš protest nelíbí. No, co se dá dělat.

Balíme si fidlátka a vyrážíme k autu. Cestou míjíme dalšího muže, který se na nás mračí a říká, že jsme si to s těma trenkama mohly fakt odpustit. Že toho chlapa na Hradě by nejraději přetrhnul, ale tohle že je už moc. Vysvětlujeme mu, že nám jde jen o dialog a ten se těžko vede, když jeden vede monolog a aby mohla být polemika, nemůže chybět ani protistrana – vše má být v rovnováze. Kolem nás jdou dvě starší dámy. Jedna mi říká: „Co těma trenkama sledujete jako?“ Říkám, že je to jen symbol. Paní (později se svěří, že je bývalá učitelka) povídá: „vy jste určitě nějaká studentka?!“ to mě opravdu pobaví a říkám jí, že jsem máma od dvou dětí a že mi není úplně jedno, co se v naší zemi děje. Jana se zapojuje do hovoru a nadhazuje, že jí se například nelíbí prezidentova vulgarita. Obě paní se zamyslí a odvětí, že je to prostě takovej lidovej člověk, ale že vulgární není, že je to upřímnost. Jana vyjmenovává některé jeho přešlapy a dodává, že právě ony, bývalé učitelky, by mohly pochopit, že hlava státu, která se se vyjadřuje „jako dlaždič“, nemůže být pro děti dobrým příkladem. „No a proč teda ty trenky?“ Vracíme se k tématu. Odpovídám stručně, že sleduji dění a že jsem se dívala na tu kremační tiskovku s tím, že chce prezident opravdu něco závažného sdělit, protože i když jsem ho nevolila, je to i můj prezident. Zastupuje nás všechny, a proto mne rozhořčilo to, co nakonec přišlo, a že jsem při té trenýrkové kremaci nemohla věřit vlastním očím. Ještě se chvilku bavíme, ale všem třem přijíždí autobus. Podáváme si na rozloučenou ruce. Paní, které jsem zpočátku fakt vadila, mi na rozloučenou šeptla: „jo, myslím, že bychom si nakonec rozuměly.“ Jana se mezitím shodla i s mužskou částí minivýpravy, že některé kroky, které prezident koná, jsou opravdu za hranicí a náš protest je legitimní. Nakonec si oba podají ruku a popřejí si pěkný den. Autobus se všemi zvídavými diskutéry odjíždí.

Stojíme tam, díváme se na sebe a říkáme si: To je to fakt tak snadné? To vážně stačí jen chvíle pozornosti, zájmu, kultivované diskuse, klidu a argumentace? Stačí. Je to opravdu celé. Společnost není zdaleka tak rozdělena, jak se na první pohled může zdát. A pokud je, pak do mnoha skupin a podskupin, což je přirozené, nic to ovšem nemění na faktu, že jsme všichni jenom lidi a sdílíme společný prostor. Zdá se, že spolu prostě málo mluvíme… Budeme pokračovat přátelském dialogu, protože v tom vidíme skutečný smysl. Děkujeme všem lidem bez výjimky, se kterými jsme se dnes setkali. Bylo to moc fajn. Bílino, ahoj! 🙂

Celý text naleznete na blogu serveru Aktualne.cz zde: Společně v Bílině.

23 6 2018 obr3

Foto: Jana Plavec

23 6 2018 obr4

Foto: Jana Plavec

23 6 2018 obr5

Foto: Jana Plavec

23 6 2018 obr6

Foto: Jana Plavec

23 6 2018 obr7

Foto: Jana Plavec

23 6 2018 obr8

Foto: Jana Plavec

23 6 2018 obr9

Foto: Jana Plavec

publikováno: 23. 6. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Hybatelé z Prognosťáku

Prognostický ústav byl založen z příkazu šéfa KGB Andropova rozhodnutím vlády ČSSR 10/1983 a vznikl 1984 k soustředění ekonomických mozků pro zhotovení plánu transformace skomírající – hrubě za 35 let podinvestované – a tudíž …

Rudá armáda před 80 lety přepadla Polsko

Před 80 lety, 17. září 1939, zákeřně napadl Sovětský svaz Polsko. Učinil tak bez formálního vyhlášení války. Vrazil tak kudlu do zad polské armádě, která se bránila proti německému vpádu …

Chytrý člověk žije hloupě

„Rozděleni svobodou“ – Výsledky průzkumu se převalují od úst k ústům. Sociologie a statistika daly svoje plody. Bohužel nad kategorie „chlebařiny“ a „spokojenosti“ se nedostaly. Štěstí člověka, nebo dokonce nějaký smysl jeho života, …

Proklepněte si věčného poslance

Dne 10. září na Českém rozhlasu v Interview Plus hovořil poslanec Marek Benda s nostalgií o tom, jak se „za našich časů“ (míněno za časů vlády ODS) odstupovalo z mnohem nižších postů než …

Hrozí vybombardování Dejvic

Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968, skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva. Pomník Koněva byl postaven …

Česko-polská výstava o pádu režimu a disentu

V úterý 1. října rozezvučí starobylou Vodní tvrz v Jeseníku legendární písně Karla Kryla v podání jeho bratra Jana. Zahájí tak dvojjazyčnou výstavu s názvem „Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami“, kterou k 30. …

Cena za to, že Zeman něco plácne

Můžeme podobně jako Karel Schwarzenberg vtipkovat, že na existenci samostatného Kosova se může Zeman poptat u českých fotbalistů, ale zahraničně-politicky to taková bžunda není. … Kosovo rozhodně není příkladem klidné, bezpečné …

Anděl strážný

Nedožité šedesátiny Maria Kotrby (1959–2011) měly být zhodnoceny výstavou v Galerii hlavního města Prahy, ale kulturátoři hlavního města jeho oslavu zrušili ve prospěch výstavy  agenta StB a nonšalantního profesora Bedřicha Dlouhého …