Co je hanět člověka?

Papež František při nedávné ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci«. Ježíš radí učedníkům, jak usilovat o spravedlnost »mnohem dokonalejší než je spravedlnost učitelů Zákona a farizejů«. Podává výklad pátého přikázání: »Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezabiješ. Kdo by zabil propadne soudu« a potom zvyšuje laťku a říká: »Kdokoli se na svého bratra hněvá… tupí jej… či zatracuje«, propadne »soudu… veleradě… pekelnému ohni«.

„Pán nám říká, že hanění druhého člověka není pouhým haněním, nýbrž začátkem cesty vedoucí k jeho zabití. My jsme si zvykli druhé hanět, třeba v dopravní špičce během řízení auta. Lidé jsou v hanění kreativní – dodal s ironickým úsměvem. Nadávky však pošlapávají lidské právo. Tupení a hanění druhých je velice nebezpečné a nezřídka vychází ze závisti.

Když někdo udělá něco, co se mi nelíbí, pohaním ho a označím jej za mentálně či sociálně postiženého anebo za neschopného integrace. A to zabíjí. Zabíjí budoucnost a rozvoj člověka. Je to závist, jež haní člověka, který mne ohrožuje. Skoro vždycky je v tom závist.

Kniha moudrosti (2,24) nám říká – pokračoval papež – že »ďáblovou závistí vstoupila na svět smrt«. Říkáme-li »já nezávidím nikomu«, přemýšlejme pozorně. Závist se skrývá a je schopná tě rozhněvat a přimět tě, abys druhého ničil. Ježíš na to poukazuje a vybízí, abychom tomu učinili přítrž.

Ježíš je radikální. Smír není vybraný způsob chování, nýbrž radikální postoj, snažící se respektovat důstojnost druhého i svou vlastní. Od hanění ke smíru, od závisti k přátelství – to je postup, který nám Ježíš dnes podává.

Prospěje nám dnes, budeme-li si ptát: jak haním já? Kdy urážím já?

Kdy vzdaluji od svého srdce někoho druhého? A dívat se, zda se tam nevyskytuje ten hořký kořen závisti, který mne pudí deptat druhého, abych se vyhnul souteži a konkurenci. Není to snadné. Ale pomysleme, že krásné je nikdy nehanět. Je to krásné, protože tak necháváme druhé růst. Pán ať nás obdaruje touto milostí.“

Radio Vaticana

publikováno: 29. 6. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Ráno na šichtu a ze šichty hned zase do korekce

Představujeme vám Miroslava Hampla (nar. 1932), laureáta na cenu Paměti národa 2019: Jako devatenáctiletý mladík nastoupil v květnu 1952 do jáchymovských uranových dolů, aby si odpracoval roční brigádu v těžkém průmyslu. V dole …

Co dělá slepici slepicí?

Se slepicemi jsme příbuznější, než bychom si bývali mysleli! A měkké „i“ je tu na místě, pánové…  „Pomineme-li peří. Když se my lidé srovnáváme s jinými živočichy, nejčastěji jako své blízké …

Střídání nenažranců s fanatiky pohání dějiny

Existují dva lidské typy ohrožující soužití: oportunista, v jiném jazykovém registru barbar, a fanatik. Pojí je pupeční šňůra: bezmezná nenažranost barbarů vyvolá moralizující vlnu, na níž surfují fanatici. Jakmile se fanatici …

Já si to teď možná vynahradím!

Andrej Babiš – O svém členství v KSČ řekl: „Prosím vás, v komunistické straně bylo 1,7 milionu lidí, já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být …

Miloš Zeman a „rekondiční pobyt“ v ÚVN: lež a mlžení

Deníky upozorňují na to, že prezident našeho státu je nyní (opět) zadržován v ÚVN v Praze jako pacient. Proč? Prý se jedná o „rekondiční pobyt“. Jako lékař a občan této země upozorňuji …

Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …