Lidé hleďte. A méně foťte.

Vernisáž obrazů Jana Zrzavého, Muzeum Kampa. Dívám se na autorův obraz s názvem „Zasněná“, když vtom se mi před obličejem vztyčí cizí ruka třímající mobil a … „cvak!“ Žena si s uspokojením prohlédne pořízený snímek a odkluše lovit další obrázky vystaveného díla. Podobná situace se v průběhu vernisáže několikrát opakuje u značné části návštěvníků podle téměř stejného scénáře, občasně zpestřená prosbou kustodky: „Prosím bez blesku.“

Vyhlídka v malebném městečku v italské Apulii. Po kratším výšlapu se před námi rozehrávají neopakovatelné odstíny modré a zelené. Vzduch je cítit mořem, opodál někdo u otevřeného okna cvičí na saxofon. Poslední krok, který dělí turisty od přístupu k vyhlídce, je naplněn rozepínáním tašek a suchých zipů obalů na fotoaparát. „Cvak!“ a jde se dál.

Nemám nic proti focení, ale kultura zachycování všeho a všude, která se rozmohla v 21. století, mi připadá poněkud bizarní. Pokud se díváme na obraz nebo jiné umělecké dílo, necháváme jej k nám promlouvat, působit na nás barvami, materiálem a mezi našimi smysly a uměním probíhá jakási forma nonverbální komunikace. Pocit či dojem, který si v sobě uchováme z této komunikace, je právě to, čeho chtěl umělec docílit, je to ta emoce, díky které dosahuje výtvarné dílo svého naplnění. Pokud cestujeme, chceme přece poznávat, vnímat a námi viděné si zapamatovat všemi smysly. Právě proto bývá na místě s výhledem často lavička, která nás přímo vybízí k tomu, abychom na ní rozjímali a výhled vstřebali tak, jak nám to žádná fotografie nikdy nenahradí.

Onen „lovec“ snímků však nenechává tuto hru rozehrát. Na svou paměťovou kartu sesbírá všechny obrazy z výstavy či pohledy na cizokrajná místa jako pokémony bez toho, aniž by dal šanci svému oku se na ně podívat bez displeje jako prostředníka zraku. Z potenciálního milovníka kultury či cestování se tak stává pouhý konzument. Tento konzument může ročně „pozřít“ stovky výstav umění či cestovat na kraj světa. Pokud však nenechá proběhnout onu komunikaci, pokud se nezastaví a nezaposlouchá do „hudby sfér“, je to stejné, jako kdyby za celý svůj život neopustil jednu ulici a viděl jen ilustrace ve slabikáři.

Autorka je doktorandkou oboru Církevní a obecné dějiny.

publikováno: 10. 7. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Hrstka OBOHACENÝCH BURANŮ u nás krade dotace z EU, NÁŠ stát se nemodernizuje, nelepší

V posledních letech potkávám lidi autem i vším ostatním dávající na odiv svůj luxus, stejně z nich čiší lenost a nízká inteligence, nejen sociální. Sedí na ně charakteristika Andreje Stankoviče: Hrdinou dneška je OBOHACENÝ …

Škodná lidská blbost a její Miloš Zeman

Miloš Zeman se svými bezpečnostně neprověřenými poradci (mohou být agenty jakékoliv mocnosti a naše úvahy nevedou do Burkina Faso) došli k závěru prezentovaném výjimečně inteligentním a charakterním člověkem, že lidé zastávající demokratické principy …

Vděčná jatka ostravská

Média jsou rozumnému člověku na nic, ostatním ke škodě. Hlupáci, kteří hladově točili celý den zločin osamělého střelce v ostravském špitále, dělají z rozhlasů, webů a televizí kanál, kterým se z excesu stává senzační …

Zlodějinami to začalo, náckovstvím to končí – 30 let svobody

Začalo to masivní privatizací, kterou provázela korupce. Český národ byl po dlouhá desetiletí zvyklý žít v až nenormálně rovnostářské společnosti a najednou vznikly hluboké, ba propastné sociální rozdíly. Téměř milion českých občanů …

Ne, dík! – manuál do dnešního času

… v tom, že mi mocný pán poskytne ochranu, abych se k němu pnul s vroucností břečťanu? Mám na své příznivce hledět vždy roztomile a věřit více lsti nežli své …

Všemi kanály

Znamením doby je relativizace pravdy a tolerance lži. Dříve bylo informací málo a hledači pravdy se snažili ji hltavě objevovat pod nánosy propagandistického balastu. Dnes je situace jiná. Informace a …

Hlavní teze neomodernismu

Neomodernismus je nový ideový směr překonávající postmodernimus a neoliberalismus a nabízející nová řešení současných i dlouhodobých problémů lidstva. Vychází zejména z těchto tezí: Postmodernismus je v dnešní době již vyčerpaný a neinspirativní. Od počátku navíc obsahoval …

Přichází hněv předem zadlužených generací

„…nedávno otcové na synodě pro panamazonský region navrhli definici ekologického hříchu jako úkonu anebo zanedbání, namířeného proti Bohu, bližnímu, komunitě anebo životnímu prostředí. Hřeší proti budoucím generacím a projevuje se skutky, …