Podobná země, v něčem lid úplně jiný.
Při příležitosti helsinského summitu Trump–Putin dne 16. července byl ve Finsku na objednávku tamní internetové tiskoviny Seura proveden průzkum veřejného mínění. Respondenti v něm byli vedle dalších otázek tázáni na svůj postoj k pěti světovým politikům – vedle Donalda Trumpa a Vladimira Putina také k německé spolkové kancléřce Angele Merkelové, francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi a severokorejskému vůdci Kimu Čong-unovi. Ten měli vyjádřit na pětibodové škále od hodnocení velmi záporného po velmi kladné. Průzkum probíhal ve dnech 3.–4. července a byl v něm osloven vzorek 1 093 Finů. Statistická odchylka činí přibližně tři procentní body.
Suverénně nejoblíbenější osobou ze zmíněných pěti je ve Finsku Němka Merkelová, kterou vnímá pozitivně 60 % jeho obyvatel (negativně jen 15 %). V případě Francouze Marcona nicméně 43 % Finů neoznačilo svůj vztah k němu jednoznačně ani jako kladný, ani jako záporný, což lze zjevně vztahovat k tomu, že se jedná o politika relativně nového, jehož stopa na světové scéně ještě není tak viditelná. Postoj Finů ke Kimovi je negativní ve všech skupinách obyvatelstva této severské země.
Ukázalo se ale především, že ve Finsku není vůbec oblíben ani D. Trump, ani V. Putin, přičemž první jmenovaný je ještě méně oblíbený než druhý. Pouze shodných 6 % Finů prohlásilo, že mají k Trumpovi či Putinovi výrazně či spíše kladný postoj. Na druhou stranu, 76 % respondentů má k Putinovi spíše či výrazně záporný postoj a k Trumpovi dokonce 83 %. U Trumpových odpůrců je navíc častější označení „výrazně“ (51 %) než „spíše“ (32 %), zatímco odpovídající údaje u Putina jsou 35 % pro první možnost a 41 % pro možnost druhou. Mezi odpůrci Putina jsou mladí Finové radikálnější: častěji volili kategorii „výrazně záporný“, Finové starší možnost „spíše záporný“. Trump zase více rozděluje finské muže a ženy: z mužů ho vnímá kladně 10 %, z žen pouhá 3 %, a celých 91 % Finek jej vnímá negativně.
Postoj k Putinovi a Trumpovi zajímavým způsobem dělí finské politické pole co se voličských preferencí týče. Výraznější počet příznivců oba mají totiž pouze v táboře voličů tzv. Pravých Finů a voličů finských křesťanských demokratů. U ostatních stran zleva doprava nikde nedosahuje Trumpova podpora pěti procent, příznivců Putinových je o něco málo procentních bodů více. Z voličů prvně zmíněné strany vnímá Trumpa kladně 47 % a Putina 26 %, z příznivců druhé z nich je Trumpových podporovatelů 40 % a Putinových 19 %. Je ale třeba vzápětí dodat, že i u křesťanskodemokratických voličů převažují odpůrci jak Trumpa (56 %), tak Putina (66 %). Pouze více voličů Pravých Finů Trumpa podporuje než je jeho protivníky (těch je 38 %), a v jejich středu je i výrazně více Putinových odpůrců (54 %) než příznivců.
Ještě stojí za to vysvětlit, že Praví Finové jsou národoveckou stranou odpůrců Evropské unie, opírající se o křesťansko-sociální ideologii. Z průzkumu také vyplývá, že právě tito voliči jsou výrazně kritičtější k A. Merkelové než voliči ostatních stran – negativně ji vnímá 73 % z nich, a to nepochybně z důvodu jejich obecné kritičnosti k Evropské unii a její uprchlické politice. Křesťanská demokracie je stranou aktivistů z různých finských křesťanských církví. Razí program ekologicky a sociálně orientované tržní ekonomiky. Zásadně odmítá veškerý antisemitismus a je proizraelská. Rodinu chápe pouze jako svazek muže a ženy, odmítá registrované partnerství gayů a lesbiček, staví se proti oplodňování žen žijících ve svazku s jinou ženou či bez partnera, a razí omezení potratů. V případě obou stran se jedná o politické subjekty spíše menší; podle květnového průzkumu veřejného mínění společnosti Taloustutkimus se Praví Finové těší podpoře 8,3 % finských voličů a křesťanské demokraty by volilo 3,4 % obyvatelstva, což ale nemusí vzhledem k finskému volebnímu systému[1] znamenat, že by neměla žádné parlamentní zastoupení.
Zdroj nekomentuje dvě záležitosti, které jsou přesto také velmi zajímavé. Mezi voliči Švédské lidové strany, zastupující švédskojazyčnou menšinu ve Finsku (cca 5 % obyvatelstva) a především její jazyková práva, není jedno jediné procento příznivců D. Trumpa, V. Putina či Kima. Její voliči, kterých je podle zmíněného průzkumu 3,9 % a kteří obecně vyznávají hodnotově výrazně liberální postoje, si možná umí spočítat, jak by Trump, Putin či Kim v čele státu naložili s jazykovými právy pětiprocentní menšiny. Dodejme, že švédština je ve Finsku vedle finštiny úředním jazykem.
Na finské politické scéně také stále existuje strana, která je vlastně postkomunistická. Jedná se o Levicový svaz, těšící se podle květnového průzkumu voličské podpoře ve výši 8,9 %. Strana s tímto názvem byla založena roku 1990 na troskách zanikajícího komunistického hnutí. Na základě její prosovětské minulosti před pádem železné opony a také toho, že je s naší KSČM v Evropském parlamentu sdružena ve stejné poslanecké frakci s názvem Evropská sjednocená levice – Severská zelená levice, by se dalo usoudit, že i její voliči budou proputinovští. Nicméně i mezi nimi je 82 % Putinových odpůrců a jen 5 % jeho příznivců, a to navíc pouze v kategorii „spíše kladný vztah“, nikoliv „vztah výrazně kladný“, čímž se od voličů jiných stran – krom dvou výše jmenovaných – vlastně nijak neliší. Putinových podporovatelů je u jejího voličstva sice více než u voličů Zelených (pouhá 2 %), ale naprosto stejné procento jako u voličů konzervativců a méně než u příznivců centristů (7 %) či sociálních demokratů (9 %).
Levicový svaz volí často mladí lidé s názorem, že současná společnost není sociálně spravedlivá. Strana má v programu růst blahobytu společnosti, ochranu životního prostředí a udržitelný hospodářský rozvoj, rovnoprávnost mezi lidmi, svobodu, větší zaměstnanost a podporu dalších možností získávání obživy. Je zastáncem veřejných investic. Nepodporuje případné členství Finska v NATO a ani není jednoznačným příznivcem současného finského členství v EU. Výraznější kritičnost ke kapitalismu tak ale v dnešním Finsku – na rozdíl od Finska poválečného – vůbec neznamená zahraničněpolitické resentimenty směrem k východnímu sousedovi. Proč také – byl by dnes Karel Marx více zhrozen sociálními podmínkami lidí v Rusku – nebo ve Finsku či jinde v Evropské unii? A připustí si někdy tuto optiku představitelé současné proruské KSČM?
Serge Poliakoff. Composition. 1960. wikiart.org
publikováno: 27. 7. 2018
