Je ekonomika motor všeho?

Naletěli jsme na autoreklamu finančníků.

Je kuriózním posmrtným vítězstvím marxismu, že se dnes všeobecně považuje ekonomická dimenze za o všem rozhodující podklad politiky a dějin vůbec. Za jakýsi motor toho všeho. Z televizních obrazovek nás zaplavují (pseudo?)učené formulace (kupodivu stále stejných a vesměs dobře placených) expertů, kteří nám vysvětlují, proč je nezbytné snižovat důchody, že nezaměstnanost je zaviněná leností nezaměstnaných, že zdravotnictví a školství jsou příliš drahé a že se tedy na nich musí šetřit, atd. Je přitom typické, že tito experti se nikdy neangažovali v doménách, jejichž fungování tak šťavnatě a s přehledem kritizují – nezaměstnanost se jich zjevně netýká, nejsou ani důchodci požívající životní minimum, zdravotnické prostředí znají rovněž velmi povrchně a když, tak ze soukromých klinik, nemluvě o školství. Mluví zásadně o tom, co se jich samých netýká. Rozumí napořád tomu, čemu vůbec nerozumí.

Mají představu člověka, která, kdyby opravdu platila pro většinu lidí, znamenalo by to nejspíše rychlý rozpad lidstva a jeho vyhynutí vzájemným vybitím. Když se to tak vezme, jako nejdůslednější liberálové jednají právě teroristé a džihádisté: dosahují maximalizace prosazení vlastních cílů s minimálním vynaložením nákladů a prostředků a to za předpokladu „volné a nezfalšované konkurence“.

Nejvíce mne vždy rozčilovala velmi zúžená a vposledku absurdní představa oněch expertů o člověku. Prý je to racionální bytost, která se díky kalkulu především snaží o co největší zisk a ukojení svých materiálních potřeb a podle toho se v konkrétních situacích vždy rozhoduje. Zjednodušeně řečeno, člověk je bytost, které jde především o peníze a o to, získat jich co nejvíce díky racionálně promyšleným manévrům.

Lidé, pro které jsou peníze to nejdůležitější v životě, skutečně existují. Naštěstí jich není zase tak moc. Promrhávají svůj život neustálým přičinlivým hrabáním a definují svoji identitu stavem svého bankovního konta, popřípadě seznamem vlastněných komodit (domů, aut, jacht, tryskáčů, žen, apod.). Pak také existují lidé, pro které je nejdůležitější akt utrácení, promrhávání zhusta cizích či vypůjčených peněz. Pak také existují posedlí hráči, kteří, aby existovali, nemohou nehrát. Tak jako každý z nás si i tito lidé představují, že všichni ostatní jsou jako oni sami. Odvažuji se předpokládat, že se z nich rekrutují i naši výše zmínění ekonomičtí experti, kteří se ovšem více či méně šikovně spokojují s tím, že o vydělávání peněz pouze mluví, čímž je ovšem rovněž bez větší námahy vydělávají.

A pak jsou tu všichni ostatní, rozsáhlá variace lidí rozlišných temperamentů, motivací, vášní, neplech a sklonů. Ve zdravotnickém prostředí, v němž jsem strávil většinu profesionálního života, jsou spíše výjimkou lidé, jejichž hlavní motivací k této práci byly peníze. Mnohem častěji je to rozhodnutí prožít život ve starosti o druhého a v pomoci druhým v jejich utrpení. Samozřejmě, že něco takového může být velmi rozlišně, vědomě i nevědomě, jasně i nejasně motivováno. Něco podobného platí o učitelích, profesorech, vychovatelích, vědcích, sociálních pracovnících. Určitě rovněž o mnoha řemeslnících, obchodnících, pošťácích, rolnících atd., atd. A samozřejmě, že je nutné se přitom všem nějak živit, vydělat si na denní chleba, což ale nemusí být nutně tou nejpodstatnější hybnou silou pro rozhodnutí angažovat se v tom či onom prostředí, nastoupit tu či onu životní dráhu. Přinejmenším v těch oblastech světa, kde se většina, či značná část lidí, vymanila z ekonomiky bídy, kde se jedná o každodenní zápas o přežití a kde o nějakém rozhodování pro tu či onu životní dráhu nemůže být řeč.

Stačí si prolistovat zběžně Shakespearem, abychom měli přehled o bohatých registrech lidských motivací a vášní. Zhruba viděno, peníze působí jako jakási degradovaná náhražka: dodávají moci a důležitosti lidem, kteří nejsou schopni zajistit si je jinak. Je to jakoby neutrální plyn, jakýsi argon, nafukující ega.

Ale budiž, každý cipljonok chce žít, a pokud příliš neškodí druhým, proč ne. Odtud můj návrh: v zájmu šetrnosti a ochrany společnosti před těmito finančně nafouklými egy by se pro ně mohly zřídit rezervace, kde by si mohli v odlehlých oblastech volně stavět ty svoje hnusné skleněné baráky, hrát na virtuálních burzách, provozovat virtuální banky, atd. a neotravovat lidi se svými pitomostmi. Mohli by si zřídit vlastní měnu – např. po vzoru bitcoinu, bohatnout, krachovat, létat si v soukromých tryskáčích z jedné rezervace do druhé a podobně se zábavně vyžívat, aniž by to mělo zhoubný vliv na ostatní společnost. Mohli by se sdružit do spolku lidí stejně smýšlejících a se stejnými zájmy, obdobně jako se sdružují např. zahrádkáři, nohejbalisté, cyklisté, mykologové, apod.

Namítne se nám, že finance jsou základem, krevním oběhem, vší ekonomiky a že se bez nich neobejdeme. Je to doopravdy tak? Dovolím si pochybovat – jde o tvrzení, která emanují výhradně z dotyčného finančního prostředí, tedy o jakousi autoreklamu. Ta je pochopitelná – i pro každého zahrádkáře jsou vlastní brambory středem světa. Tvrzení bankéřů je možné korigovat, když si uvědomíme, že minimálně 95 % finančních transakcí se provozuje výhradně se spekulativními záměry a že na veškerou klasickou bankovní činnost – úvěry, investice, spoření atd. – zbývá oněch reziduálních 5 % obratu. Jejich obnos je ve srovnání s hlavním objemem finanční ekonomiky nepatrný a bylo by možné jej bez obtíží financovat neziskovými organizacemi pod veřejnou kontrolou prostřednictvím Tobinovy taxy, která by byla pro v rezervacích sdružené bankéře obdobou členských příspěvků členů zahrádkářské kolonie.

Jak je to vše jednoduché! I have a dream…

16 8 2018

Jamie Wyeth. The Thief. 1996. wikiart.org

publikováno: 16. 8. 2018

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …