Ubíráme se

Básník a signatář Charty 77 Karel Šiktanc slaví 90. narozeniny.

Z jeho nové sbírky Ubírati se dáváme ukázkou titulní báseň a snad i pro srovnání se starší máchovskou ze sbírky Utopenejch voči:

Ubírati se

Jak už míň dokořán

sotva se dveřmi protáheš sám k sobě

A doma kuráž, stará panna,

a chuť si stačit, neprovdaná

omrzelé obě.

Ale nahoře v kopci mraky ve vilách,

velké prádlo!

A rozárium krčí mokré oči

a rozesmál se i vzduch

bělost obšírná jak svatební oběd.

Zalita bledným polednem,

vež chrámu po pás hrubě nahá

třpytá se, tyčí, hýří, kasá,

až hřích.

Skvost pohanství přímo ve svatém domě.

Na kurtech dvorců

kde jsem sloužil,

moldánky vymetených louží –

lajnujou…začíná turnaj:

moje stejskání má divokou kartu.

Jdem přes most, na tribunách

tma….vrátnice už tam není.

Jsme ještě dva, krápe,

ostrov Štvanice hraje nám piánko štandrle

v koncertním provedení.

Rád si tě hláskuju.

Rád si tě hláskuju ve starých dopisech,

v jejich doslovném znění.

Bože, ta nádhera mít slovo „ubírati se“!

Co skoro na umření.

Utopenejch voči

A to jest největší trápení ducha,

že hledám to, o čem vím,

že není.

K. H. M.

Češte si mě.

Aťsi zchudnu.

Žádám jen tu jednu studnu,

kde spí krev

a střelný kvítí.

Střelný kvítí

kvetlo v bázni –

krev kašlali němí blázni,

když jim přišlo

promluviti.

Co tu okouníte, pohůnci a koněbergové?

Zejtra jsou křtiny.

Krev chce spát.

Aby byla z kusu skála.

Aby v ní i lžíce stála.

Aby sedl k slzám růží

smrtný pot

i chcanky mraků.

To není jako u vás v revíru!

S nebíčkem na míru,

rozvěšeným po hácích jako syrové maso –

kde se oženete loktem

a hvězdy se řídce, smutně zašklebí

jako zvyrážené zuby!

Tady kvete karlátko

a utopenejch voči.

A v obrázkovém vesmíru

točí se bábin veselkový klobouk,

plný chvojí a krvavého ovoce –

jediná

jistá

nóbl relikvie lidstva.

Na hnoji pranýř,

jak byl dřív.

A v penziónu pro vzdálené bližní

na stolech plných žil

pnou pírka od husí

bělostné ubrusy –

a na talířku,

čelem ke dřevu,

od světla do tmy prostřena psí luna.

Táhněte!

Z té křišťálové slánky zobou slavíci.

K smrti se štítí promenádních čub

a sršáňů

a černokněží z Mníšku.

Jde blázen Viktorka,

jde tichá

ke Chlumu,

kudy se oklikou

přichází k rozumu,

jde tlustá

o berlích,

šťastlivě směje se –

a voda vražedná

kývá jí ode dna –

a siví myslivci

smekají po lese…

Co vy o tom, srábci, víte?

I zlato odprejská –

oškubou rorejska –

však ouzkost k živým přirůstá

jak kůže

a zem,

když svléká si

přes hlavu šaty na trněný zip,

má tělo holčičí –

však ruce staře zaťaté,

až Ouvej!

Rve si i šperčí.

Z liliové tmy

hrnou se ňadra

jak dvě cizá bytí –

jichž hejno tlam

se chtivě zuby chytí,

a mlíko obtížné lije se do zlých trav,

že zalyká se potměchuť

i svízel.

To se to líže, líhni líná –

smetánka,

stehna,

karty,

paty,

to se to skládá

z cizích kostí

chrám v nadživotní velikosti,

to se to spásá

dědkům hrob!

Ký žal!

Že listí potmě musí

přimrzat k šínám,

by zem snila,

by po nocích se nebudila,

když z pancířových vlaků saze

jí běsní bozi

bosi

nosí

v parádních cimrách po podlaze…

Ach tmoucí srdce mé, panenko skákavá!

Češte si mě.

Aťsi zchudnu.

Žádám jen tu jednu studnu,

kde bdí krev

a lišej prachu.

Sám pan stárek z Malý Strany

do konvice květovaný

prosil si tu

křestní vodu

pro Ignáce Máchu.

publikováno: 7. 9. 2018

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Chytrý člověk žije hloupě

„Rozděleni svobodou“ – Výsledky průzkumu se převalují od úst k ústům. Sociologie a statistika daly svoje plody. Bohužel nad kategorie „chlebařiny“ a „spokojenosti“ se nedostaly. Štěstí člověka, nebo dokonce nějaký smysl jeho života, …

Proklepněte si věčného poslance

Dne 10. září na Českém rozhlasu v Interview Plus hovořil poslanec Marek Benda s nostalgií o tom, jak se „za našich časů“ (míněno za časů vlády ODS) odstupovalo z mnohem nižších postů než …

Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968,

skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva. Pomník Koněva byl postaven v roce 1980, tedy dvanáct let po ruské okupaci naší země, …

Česko-polská výstava o pádu režimu a disentu

V úterý 1. října rozezvučí starobylou Vodní tvrz v Jeseníku legendární písně Karla Kryla v podání jeho bratra Jana. Zahájí tak dvojjazyčnou výstavu s názvem „Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami“, kterou k 30. …

Cena za to, že Zeman něco plácne

Můžeme podobně jako Karel Schwarzenberg vtipkovat, že na existenci samostatného Kosova se může Zeman poptat u českých fotbalistů, ale zahraničně-politicky to taková bžunda není. … Kosovo rozhodně není příkladem klidné, bezpečné …

Anděl strážný

Nedožité šedesátiny Maria Kotrby (1959–2011) měly být zhodnoceny výstavou v Galerii hlavního města Prahy, ale kulturátoři hlavního města jeho oslavu zrušili ve prospěch výstavy  agenta StB a nonšalantního profesora Bedřicha Dlouhého …

Začínáme dělat správnou zahraniční politiku?

To znamená politiku opačnou než tu, kterou prosazuje Božkov z Hradu? Mám na mysli rostoucí (nejen český) odpor k nekalým praktikám Číny. Začalo to primátorem Prahy Hřibem, který odmítl uznat doktrínu „jedné Číny.“ …

Trumpova administrativa pomalu požírá dosud nedotknutelné

Ignorance prezidenta Trumpa a blbost, s jakou přehlíží všechno živé (jak lidi, tak přírodu), už nemá mezí. Těžko pochopit, že takový psychopat může být prezidentem. Příroda, o které se poslední dobou hodně mluví, …