zm*d, sr*čka, oj*bal…

Tuze rád bych věděl, co se honí v hlavě čtenáře, když v novinách narazí na záhadné šifry typu: zm*d, sr*čka, oj*bal, ku*da, k*rvy, ko*oti, ho*ado, zk*rvit….

Protože nevinná dítka z četby tiskovin nepodezírám, musí být určena lidem dospělým a seriózním. V úvahu, řekl bych, přicházejí pouze dvě možnosti: buď ctěný čtenář umí špatně česky a text se pro něj stává nesrozumitelným, nebo česky umí a sprosťárny si správně doplní jako tajenku v křížovce, jak od něj mravopočestný autor nejspíš očekává. V prvním případě je záměr pečovatelů o veřejné blaho na hovno, v druhém v prdeli. Stále mi však není jasné, jestli autoři zmiňovaných článků chtějí hájit přisprostlé dacany, kteří se pomocí těchto výrazů na veřejnosti nestydatě obnažují, nebo chránit pohoršlivé příjemce těchto kódovaných vzkazů. Někoho však šanovat musí, jinak by se na hvězdičkování dozajista vysrali.

Trvalo bezmála sto let, než si spisovatelé prosadili, že budou psát navzdory útlocitné tradici a cenzuře jazykem obecným. „Jak mám svému šestnáctiletému synovi vysvětlit, co je to kundička?“ dotíral dotčený čtenář na Bohumila Hrabala v Morytátech a legendách. Ale už je to zase v hajzlu. Dozorci nad mravností možná navzdory svému vynikajícímu vzdělání zřejmě netuší, že jazyk je výrazový prostředek umožňující stručně a elegantně charakterizovat mluvčího. Kdyby se citovalo na plnou hubu, hovno by se stalo, pouze by byla menší prdel.

Ono je totiž možné být odpudivě vulgární bez použití jediného sprostého slova i mít hubu nevymáchanou a uhájit si charakter proti nájezdům jak prasat a dobytků, tak puristů a puritánů. Jenže jestli umravňovači něco opravdu od srdce nesnáší, pak je to rozmanitost lidských povah a složitost života.

Otázky stylu nejsou otázkami abstraktními, protože často jde o hubu.

publikováno: 15. 9. 2018

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Šašek nebyl trapný a vůbec skvělý cirkus

Neváhejte, nečekejte, představení začíná Cítíš tu vůni? To piliny v manéži dýchají a klauni se přitom smějí a děti se radují, že přijde zase klaun a ukáže šaškův um. Vidíš tu …

Evropský pocit schází, solidarita není, je volný handl

Z čeho se v lidech může narodit sounáležitost se svou evropskou vlastí? Sounáležitost přirozená, živá a velkorysá? Rakouský spisovatel odpovídá takto (DB): „Pocit příslušnosti k nadnárodní struktuře se může rozvinout ze dvou zkušeností. Na …

Obrana syrských Kurdů

Na jaře roku 2016 jsem vystoupil na obranu syrských kurdských milicí na plénu EP: Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem …

Vážený Měscký Úřade!

V rámci sexuálních experimentů konaných pod vlajkou lických i nelických práv (Grant. č. 8645231245-N564-2020) jsem se rozhodla zakusit sex s kancem divokým a proto se nyní cítím býti sviní divokou, aniž použiju antikoncepci …

Pro a proti stávce učitelů

„Co ti učitelé dnes vůbec chtějí, my jsme taky dělali jenom za tisícovku…“ zaslechl jsem od penzionované učitelky. Ale také následující: „Takže: co si to oni z toho Milionu chvilek vlastně …

Vítěz bere vše

Předseda vlády to má vždy s vlastní mediální prezentací snadnější než ostatní politici. A je-li to premiér doslova posedlý svým mediálním obrazem, tak nám své aktivity všeho druhu servíruje téměř nepřetržitě. Motivem …

Nestyďte se, že jste humanisté

Podle Bartoloměje patriarchy Konstantinopole se po roce 1989, kdy ve světě zkolabovaly komunistické režimy, šířilo přesvědčení, že konec studené války znamená definitivní vítězství liberální demokracie západního vzoru a že vítězství …

Vidíme se přes zvláštní menšiny

Divadlo má s dalšími věcmi udržovat jakousi kontinuitu duchovního života země a tím znovu a znovu oživovat, obnovovat a kultivovat samotnou identitu národního společenství. To samozřejmě neplatí jenom o divadle, to platí i o filmu, výtvarném umění …