Dovětek k článku „Nové pořádky“: na cestě k protektorátu

Babišova vláda tedy dostala důvěru: máme menšinovou vládu ANO s přívěskem ČSSD. Role ČSSD je taková, že snad už nedůstojnější ani být nemůže; prosil bych jen, aby se vzalo v úvahu, že na 40 % členstva strany s účastí ve vládě nesouhlasí. Aby to člověk mohl plně zaevidovat, měli by ti lidé ovšem o sobě dát nějak vědět. Zatím se jim to moc nedaří.

Vláda je závislá na smluvní podpoře KSČM (smlouvu přitom uzavřelo jen ANO; od ČSSD je ovšem neúčast na ní směšný alibismus, jedou v tom taky). Je to ještě o hodně horší než „opoziční smlouva“ z roku 1998, kterou mají zejména zhrzení stoupenci Václava Havla chuť vydávat za to nejhorší, co nás od třicetileté války a německé okupace potkalo.

Poté nezávislé iniciativy (jmenovitě ta největší a nejhlučnější, „Milion chvilek“, ale nejde jen o ni) sdělily veřejnosti, že si přes prázdniny dávají pauzu, a rozdaly nám domácí úkoly (viz „Vytrvejme s hlavou vztyčenou“).

Asi také proto vyznělo srpnové půlstoleté výročí ruské invaze napůl jako lidová veselice, napůl jako melancholická vzpomínka na zašlou slávu (celý svět se na nás díval). Drsná přítomnost do oslav zasáhla jen při pražských spontánních protestech proti Andreji Babišovi před budovou Rozhlasu. Řada komentátorů i politiků (taky opozičních) to rozhořčeně odsoudila jako průnik nenáležitých vášní do posvátné piety. Přitom pietní vzpomínka, která nijak nesouvisí se syrovou přítomnosti, odvádí od syrové přítomnosti pozornost a je proto vlastně zavádějící a řekl bych nemravná.

Teď je po komunálních a senátních volbách. V této situaci a v tomto duševním rozpoložení lidí, kteří oslovují a ovlivňují veřejnost, se od výsledku voleb dá očekávat jen to, že dále upevní (chce se mi říci prohloubí) stabilizaci Nových pořádků, tedy trend v posledních měsících setrvalý. Může se to zdát depresivní, ale jenom lidem, kteří jsou rozmazleni tím, co se u nás odehrávalo v posledních měsících před převratem z listopadu 1989 a hlavně pak tím, co po 17. listopadu následovalo.

Chtěl bych upozornit, že to byla situace zcela výjimečná, jaká se v dějinách opakuje velmi zřídka. Imploze Sovětského svazu byla událost, kterou jsme ovlivnili jen málo a zprostředkovaně (přitom zaplať Pán Bůh za to, že a jak jsme ji ovlivnili; nemyslím, že bychom se zrovna za to měli stydět – jen je dobře vědět, že tomu bylo tak). Události po 17. listopadu pak připomínaly veselou jízdu po tobogánu do svobody.

Teď je tomu jinak. Bylo by tedy dobré nepočítat dnes cestu k lepšímu ani na týdny, ani na měsíce a možná ani na léta. Musíme se na ní podílet s vědomím, že právě tohle je normální (pokud to bude jinak, je za to třeba být vděčný, jen se s tím ani trochu nedá předem kalkulovat). A ta cesta bude stát hodně potu, slz, a že se obejde bez krve, v to lze jen doufat a prosit za to (nejsem krvežíznivý, mluvím o krvi naší, ne o krvi protivníků; ostatně i Kristus obětoval vlastní krev).

Nechci šířit beznaděj a kapitulantství. Jde mi jen o to, abychom nepropadali falešným nadějím a měli naději, která obstojí ve zkoušce příštích let.

Konzervativní listy, číslo II., 2018 (vlastní článek najdete zde.)

publikováno: 7. 10. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Co máme dnes

Nové pořádky – Uspořádání, jehož protagonisté se jmenují Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura a Vojtěch Filip. A setrvale se posouváme od demokracie (vlády lidu) k autokracii (vládě několika nezodpovědných jedinců), k oligarchii (vládě …

Světová reakce na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva

Inspirováni naším prezidentem Ing. Milošem Zemanem, který se bez jakékoliv omluvy rozhodl, že bude absolutně ignorovat svátek návratu svobody do naší země (17.11.), se ke stejnému kroku rozhodli i prezident Donald …

Ptačí mozečky

Je to možná ptákovina psát článek o ptácích, když bych měla raději psát o Praze, kterou jsem právě po devíti letech navštívila. Měla bych napsat něco o P-olitice, o P-utinovi nebo o našem/vašem Pa-blbovi ve …

K čemu užít svobody

Mladí by si měli svoji revoltu vybojovat sami. Těším se, až se do toho pustí. Jen ať otřesou tím, co tu prožíváme. Ovšem klimatická výprava s Grétou, to není ono, tudy …

„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …

K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …