Nepřijímat ani děti uprchlíků je skandální

Za skandální považuje předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker skutečnost, že některé unijní země, mezi nimi i Česko, naprosto odmítají přijímat uprchlíky a odmítly dokonce přijmout děti bez doprovodu.

Dovolím si malý komentář: Pokud se dnes bojíme různých hoaxů a zkreslených informací přicházejících k nám zvenčí (zejména z Ruska), rádi zapomínáme na ty, které produkujeme sami, resp. které produkují naši politici. Nejočividnější je to na psychóze, kterou vyvolali za migrační krize, a která českou politiku dovedla do řady absurdit. Vrcholem bylo prohlášení tehdejšího (sociálně demokratického!) ministra Chovance, že Česká republika v dohledné době nepřijme nejen ani jednoho migranta, ale ani jednoho uprchlíka. Bylo to projevem naší ubohosti a silně nás to poškodilo v očích vyspělého světa. V zemi nebyli (a ani o to nestáli) skoro žádní uprchlíci, ČR však proti nim aktivovala stovky policistů. Hlavně to ovšem zahýbalo s celou naší politickou scénou, nešlo o nic jiného než krajně vystupňovanou hysterii, krajní bezcitnost a krajní sobectví.

Mělo a má to i ovšem závažné ekonomické důsledky, neboť na naše lidi včetně podnikatelů se „venku“ dívají s despektem a naše výrobky nemají dobré jméno nebo nemají žádné. Nemluvě o tom, že nám EU hodlá, pochopitelně a oprávněně, omezit dotace. Oko za oko, nesolidarita za nesolidaritu.

A poškodilo to i nás samotné. Komplex méněcennosti, o kterém všichni dobře víme ale nemluvíme o něm a který jsme částečně překonali za 1. republiky a krátce po Listopadu, v nás tropí nová zla. Jedním z nich bylo Babišovo prohlášení, že ani žádné sirotky…

publikováno: 17. 10. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


„Wow, tyhle časy jsou super!“ Nemarni čas.

Vidíte paralelu mezi osmdesátými lety, tedy pozdní studenou válkou, a dneškem? To srovnání sedí. Politika je čím dál konzervativnější. Někteří lidé bohatnou a říkají: „Wow, tyhle časy jsou super!“ Jenže to je …

Co máme dnes

Nové pořádky – Uspořádání, jehož protagonisté se jmenují Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura a Vojtěch Filip. A setrvale se posouváme od demokracie (vlády lidu) k autokracii (vládě několika nezodpovědných jedinců), k oligarchii (vládě …

Světová reakce na Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva

Inspirováni naším prezidentem Ing. Milošem Zemanem, který se bez jakékoliv omluvy rozhodl, že bude absolutně ignorovat svátek návratu svobody do naší země (17.11.), se ke stejnému kroku rozhodli i prezident Donald …

Ptačí mozečky

Je to možná ptákovina psát článek o ptácích, když bych měla raději psát o Praze, kterou jsem právě po devíti letech navštívila. Měla bych napsat něco o P-olitice, o P-utinovi nebo o našem/vašem Pa-blbovi ve …

K čemu užít svobody

Mladí by si měli svoji revoltu vybojovat sami. Těším se, až se do toho pustí. Jen ať otřesou tím, co tu prožíváme. Ovšem klimatická výprava s Grétou, to není ono, tudy …

„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …