Po senátních volbách je jasnější, co se vyplácí

Přestala se zvířátka prát?

Českou televizí proběhla před několika měsíci zpráva, že případná integrace TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN určitě nebude probíhat jednoduše. KDU-ČSL nemůže TOP 09 zapomenout to, jak se v roce 2009 od ní odpojila a následně ve volbách v roce dalším získala více než 16 % hlasů, zatímco lidovci samotní se do sněmovny ani nedostali. TOP 09 je zase rozezlena na STAN: před volbami na podzim 2017 s ní odřekl spolupráci a kandidoval v nich samostatně. Stejného roku slavnostně uzavřely vzájemnou spolupráci STAN a KDU-ČSL, a k této příležitosti byl dokonce natočen i svérázný volební klip, z něhož by se zdálo, že KDU-ČSL změnila názor na registrované partnerství[1]. Jenže lidovci po dvou měsících tuto spolupráci ukončili, neboť volební průzkumy dvojkoalici nezaručovaly jistých 10 %, nutných pro vstup do sněmovny. A proto údajně STAN zase nemůže příliš vystát KDU-ČSL.

Vzpomněl jsem si na epizodu z jedné pohádky, ilustrované i názorným obrázkem: „I zvířátka se začala mezi sebou prát. Vrána poklovala ježka, ježek popíchal zajíce a zajíc kopl nohou vránu. A blížila se liška.“ Zjevně právě vědomí toho, že liška už je hodně blízko, vedlo k tomu, že zvířátka se letos na podzim výše zmíněným způsobem prala už jen v lesích benešovských a třebíčských (kde všechna tři uskupení stavěla či podporovala různé kandidáty). V lesích teplických, jabloneckých, chrudimských, opavských a zlínských a v parcích a lesoparcích v Praze 8 a v Brně-městě se prala jen dvě z nich (tedy případní voliči se rozhodovali mezi dvěma kandidáty z těchto tří uskupení, a to v různých kombinacích).

V osmnácti obvodech ze sedmadvaceti proti sobě TOP 09, KDU-ČSL a STAN ale nestály, což mohlo lákat voliče kteréhokoliv z těchto uskupení, kteří nemají zvláštní averzi vůči dalším dvěma z nich (až na obvody Praha 2 a Litoměřice, které tato trojice neobsadila ani jediným vlastním kandidátem). Integrace pokročila nejvíce v Sokolově, Českých Budějovicích, v Praze 4, Praze 12 a ve Svitavách, kde se všechna tři uskupení přímo shodla na jednom jediném kandidátovi.

Bilance je pro ony tři excelentní. STAN získal tři senátory, KDU-ČSL dva, do horní komory se dostal společný kandidát ODS, STAN a STO i kandidující za ODS podporovaný hnutím STAN, a v Senátu zasednou také uskupeními podporovaní Přemysl Rabas, Pavel Fischer, Jiří Drahoš, Mikuláš Bek a člen TOP 09 Herbert Pavera. To je celkem dvanáct lidí, z celkových dvaceti sedmi!

Dopadlo to ale přesto nesmírně paradoxně. Právě Benešov a Třebíč, kde by se dalo soudit na „tři se perou a čtvrtý se směje“, budou mít senátora za STAN – což předpokládalo, že musel mít již v prvním kole dostatečný počet hlasů i přes jejich rozdrobení na tři uskupení. Liška zřejmě, když viděla vřavu oné pračky, když byla řež nejlítější, raději utekla, a nechala zvířátka, ať si to mezi sebou vyřídí sama, s odkladem na šest let. Z obvodů pouze se dvěma zápasícími zvířátky se v Jablonci nad Nisou, Chrudimi a Zlíně podařilo probojovat do druhého kola oběma (!), a vyhrálo tedy pak jedno z nich (dvakrát zvítězili kandidáti ODS podporovaní STAN-em a jednou kandidát KDU-ČSL), v Opavě, Brně-městě, Praze 8 a v Teplicích zvířátku jednomu. Potenciálně spojené voličské síly všech tří v kole druhém pak na vítězství v prvních dvou případech stačily, v druhých dvou nikoliv.

Sólo TOP 09 bez konkurence dvou ostatních uskupení nepomohlo ani v jednom případě (Rokycany, Mladá Boleslav, Ostrava-město, Karviná). KDU-ČSL toto sólo nepomohlo v Břeclavi a Prostějově; v Náchodě její kandidát nezvítězil v druhém kole a pouze ve Vsetíně vyhrál již v kole prvním. V Chomutově Přemysl Rabas, kandidát podporovaný mj. KDU-ČSL a TOP 09, mandát získal, v Šumperku se nezávislý kandidát za KDU-ČSL podporovaný STAN-em dostal jen do druhého kola. V Domažlicích se kandidát TOP 09 s podporou STAN do kola druhého ani neprobojoval. Z „nejintegrovanějších“ obvodů své senátory podporované všemi třemi sdruženími zvolily Praha 4, Praha 12 a Sokolov (prezidentští kandidáti a Miroslav Balatka), v Českých Budějovicích kandidát nezvítězil v druhém kole a ve Svitavách se do druhého kola ani nedostal.

Nelze proto tvrdit, že „tam kde jsme se spojili, zvítězili jsme, a prohráli jsme tam, kde jsme nebyli jednotní“. Skutečně je třeba analyzovat především osobnosti jednotlivých kandidátů.

To platí zejména pro hnutí ANO, ucházející se o zvolení ve dvaadvaceti obvodech. Výsledky z roku 2014 a 2016 (tj. tři, respektive čtyři senátorská křesla) se přehouply do jednoho jediného mandátu v roce 2018. Je zjevné, že voliči ANO tomuto typu voleb příliš neholdují. Ale možná to je i proto, že určité otazníky někde vyvolává právě výběr kandidátů. V obvodu Brno-město za ANO kandidoval Jaromír Ostrý, ředitel regionálních studií veřejnoprávního Českého rozhlasu. Jemu je asi střet zájmů neznámým pojmem. V Praze 4 zase stávající senátorka Eva Syková, kterou se ČSSD rozhodla již znovu nestavět, ve své kampani naprosto rezignovala na to, aby se pokusila voliče přesvědčit o pravdivosti své verze týkající se kauzy léčby kmenovými buňkami, za kterou byla odvolána z vedení Ústavu experimentální medicíny AV ČR. V Praze 12 kandidoval bývalý ministr financí Ivan Pilný s velmi svéráznými vizemi týkajícími se důchodové politiky[2]. A v Chrudimi se chtěl stát senátorem trenér Martiny Sáblíkové Petr Novák – ještě bych ale rád něco věděl také o jeho politických názorech, stejně tak jako u Vladimíra Martince, jinak skvělého bývalého hokejového útočníka, kandidáta jiného uskupení ze stejného obvodu.

Již poněkolikáté se prokázalo, že právě senátní většinový volební systém dokáže eliminovat extrémy. Nikde se do druhého kola nedostal kandidát SPD, ani bývalý prezidentský tajemník Ladislav Jakl, ani písničkář Josef Nos (přiznávám se, že jakmile jsem se dozvěděl, že za Okamuru kandiduje právě on, vytvořil jsem hodně peprnou parodii na jeho píseň Země je kulatá). A v Ostravě pohořel i Martin Konvička, stejně tak jako stalinistka Marta Semelová z KSČM v Praze; do druhého kola se v případě této strany dostala kandidátka jediná. V Chomutově získal po dřívějším komunistickém senátorovi Václavu Homolkovi nově mandát Rabas, což je politik hodně odlišný.

Ukázalo se také, že dřívější ministerské či dokonce premiérské angažmá vůbec senátorský post nezaručuje, a to ani v slibné kombinaci s lékařskou profesí (Milada Emmerová, Ivan David, David Rath) ani bez (Daniel Herman, Josef Dobeš, Jiří Paroubek). Nezaručuje jej automaticky ani kandidatura v nedávných prezidentských volbách (Petr Hannig v prvním kole 2,19 %, Jiří Hynek 1,8 %), ani známost z prken, která znamenají svět (Vladimír Kratina).

Při pohledu na celkové výsledky je třeba upozornit na Piráty a hnutí Senátor 21 a jejich vyhlídky pro další senátní volby nepodceňovat. Do druhého kola se podařilo probojovat několika jejich kandidátům (či jimi podporovaným) a nakonec budou mít po jednom senátorovi. Bez úspěchu zůstali Realisté, kteří vedle Hynka kandidovali žlučovitého publicistu Benjamina Kurase a politickou turistku Janu Juřenčákovou (již stihla být i v KSČ a STAN). Své vlastní kandidující neprosadili Svobodní, Soukromníci, a ani Zelení: i u jejich jediného kandidáta z Prahy 2 Ivana Gabala mně osobně politický turismus trochu vadil. Velmi málo kandidátů stavěla SPOZ. Zdá se, že vítaným zbožím je stále nezávislost, mám ale vážné otázky, co to znamená například v případě Jitky Chalánkové (stihla být v KDU-ČSL a TOP 09 a nyní údajně uvažuje o vstupu do poslaneckého klubu ODS, stejně tak jako Ladislav Faktor). Akademický právník Aleš Gerloch v Praze 12 zase údajně „prosazoval zakotvení českého národa a češtiny do Ústavy na základě spojení národního principu, ochrany národnostních a etnických menšin a institutu státního občanství“ – ještě bych ale také rád věděl, co to ten národ vlastně je (už léta si s tím lámu bez výsledku hlavu).

V nezáviděníhodné situaci byli voliči v Praze 8 a v Chrudimi, kde se museli rozhodovat mezi šestnácti, respektive čtrnácti kandidáty. Připomíná to trochu jahodové jogurty v supermarketu: z šesti druhů (jako ve Vsetíně) si ještě člověk vybere, ale má-li si zvolit z čtrnácti či šestnácti, má spíše tendenci losovat než rozumně uvažovat.

A co dva bývalí hegemoni české politiky? Problémy sociální demokracie jsou celoevropským trendem. I místní ČSSD se vystavuje nebezpečí, že by při podobném výsledku jako letošní podzim u senátních voleb za dva roky již ztratila právo mít vlastní senátorský klub. Musí se zbavit iluze, že je velkou stranou, a začít spolupracovat s ideově spřízněnými proudy, Zelenými, případně Piráty, nezávislými či sociálním proudem v KDU-ČSL, a dohodnout se s nimi na společných kandidátech. Musí vyjít ze svého ghetta těch, kteří hrají zemanovskou kartu i těch, kteří ji nehrají, ze světa, který reálné voliče ani v nejmenším nezajímá. Naopak v obvodech, kde kandidují lidé typu Jiřího Paroubka či Davida Ratha, naopak musí mít kandidáta vlastního či zcela jasně podporovat kandidáta jiného (jak tomu letos nebylo): to je věc pro voliče symbolická. Výborným typem osobnosti, na který by bylo možné do budoucna sázet, je předseda školských odborů František Dobšík, neboť právě ve školství se otevírá velký prostor pro moderní levicovou politiku. Jeho chabý výsledek v Praze 12 by neměl stranu do budoucna odradit.

ODS zvítězila: mimo svých vlastních deseti lidí pomohla do Senátu prosadit i čtyři další kandidáty. Dokázala lépe než ČSSD vyjít ze svého ghetta a spolupracovat i s ostatními. V dnešní době je třeba i připomenout, že se jedná o stranu demokratickou s mnoha rozumnými a talentovanými regionálními politiky. Vize jejího předsedy Petra Fialy, že se příště voliči budou rozhodovat mezi (domněle levicovým) ANO a právě jeho (deklarovaně pravicovou) ODS, je ale nevábná a nelákavá. Je to vize postkomunistického zápecnictví, která Česko nikam neposune: ANO je hnutím vlastněným bohatým trestně stíhaným oligarchou s problematickou předlistopadovou minulostí, ODS zase stranou sdílející v Evropském parlamentu stejnou poslaneckou skupinu s Kaczyńského Právem a spravedlností. A Zeman k Zemanovi sedá: novopečený senátor Jaroslav Zeman podpořil výroky Miloše stejného příjmení o Romech. Jiný, ještě viditelnější člen ODS místo stranického kandidáta podporuje uchazeče za SPD, který dlouhá léta věrně sloužil jeho otci. Zde extrémy eliminovány nebyly. A představa Senátu v čele s proslulým skalním příznivcem Václava Klause Jaroslavem Kuberou je rovněž noční můrou.

Fiala vede svou černobílou rétoriku tak, aby zvýraznil kontury pravice a levice. Zdá se mi, že uvažovat jinak neumí, což je v dnešní době trochu problém. Domnívá se, že když očastuje vládu slovem polokomunistická, všem slušným lidem se zatmí a do volební urny vhodí modrou. Jenže to už devětadvacet let po Listopadu (naštěstí) nestačí. Stejným neblahým dědictvím je dnes vedle komunismu i postkomunismus. Mikuláš Bek by si měl zase uvědomit, že jeho volání po demokracii může právě od bývalého člena fakultního výboru SSM a kandidáta na členství v KSČ na někoho působit neautenticky. Na jeho poměru jako rektora Masarykovy univerzity s tiskovou mluvčí vzdělávací společnosti Scio mě nemůže nenapadnout hypotetická paralela, jako by ministr obrany měl poměr se sekretářkou ředitele nejvýznamnější zbrojařské firmy v zemi.

Na závěr jeden symbolický moment. Po prvním kole letošní prezidentské volby nabídli Marek Hilšer a Pavel Fischer svou podporu Jiřímu Drahošovi. Jakmile Drahoš získal senátorské křeslo hned v prvním kole, nabídl svou pomoc ihned zase Hilšerovi a Fischerovi. Zdá se, že se rodí nová politická kultura, v níž hraje nějakou roli solidarita. Bývalé rivaly jako by spojovalo něco zásadnějšího než pouze rivalita, jako by také zase v politice šlo o něco víc než jen o vlastní podíl na moci. Doufám, že nejsem příliš naivním patetikem. Přece jen působí nadějně, když se zvířátka přestanou prát.

20 10 2018

Albert Tucker. Victory girls. 1943. wikiart.org


publikováno: 20. 10. 2018

Datum publikace:
20. 10. 2018
Autor článku:
Jan Dlask

NEJNOVĚJŠÍ články


Malý stát zemřel, zapomeňte, přichází Erár!

Prakticky každá vláda si do programového prohlášení píše, že chce „moderní, štíhlý, efektivní, úsporný stát“. …

Beneš, zasloužil se o stát – Mýlili jsme se

3. panel konference o E. B. Třetí diskusní panel konference Přítomnosti o Edvardu Benešovi, která proběhla v Topičově …

Bezpečnostní riziko

Jestliže člen vlády, zejména pak ministr silového ministerstva, a jím ministerstvo zahraničí je, začne mluvit o někom …

Dostali jsme, co jsme chtěli?

Výchozí situace: V bytě jednoho slovenského maloměsta se na Silvestra schází rozvětvená česko-slovenská rodina, aby společně …

Británie v jaderné pasti

V Česku panuje „jaderný konsensus“. Celá politická scéna se zcela výjimečně shodne – na tom, že …

Jeden svět: Filmová debata o stavu současného světa

Už čtvrt století obohacuje kulturní scénu Česka Mezinárodní festival filmů o lidských právech JEDEN SVĚT; dvacátý …

Benešova mnichovská zrada

2. panel konference o E. B. Druhý diskusní panel konference Přítomnosti o Edvardu Benešovi, která proběhla …

Večírky s Přítomností XII.

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exkluzivním Eccentric Clubu na Praze 1 ve středu 27. …