„Nejsme jen Zeman“

Slovo vydavatele ke stému výročí našeho státu.

Takto zní titul jednoho článku, který rozebírá naše sté výročí. Máme svou kulturu, krásnou zem a řeč, mládež, která získává úspěchy. Vládneme si sami, anebo alespoň o nic méně, než ostatní evropské země. Pomáháme sobě doma a pomáháme i ve světě prostřednictvím různých neziskových a místních organizací.

Na druhé straně nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají, je tu rostoucí nacionalismus, pravda se rozmlžuje, počet důchodců v exekuci roste, počet ghett se nesnižuje, vše je pod kontrolou vlády, jejíž premiér je trestně stíhán. A pak je tam ten Zeman, permanentně podnapilý a dnes tak vulgární, že když promluví, tak se děti musí zahnat do vedlejší místnosti, protože ani on sám neví, co z jeho úst jen tak vyleze. Ale prý to není, a nemá být o něm, ale o nás. O těch dobrých věcech. Přece „nejsme jen Zeman“.

Není to tak. Jde o to, jací skutečně jsme, o to, že většina z nás toho Zemana zvolila. Nevadil tehdy a nevadí dnes. Nevadí, že přeje novinářům poslední večeři na saúdskoarabském velvyslanectví, že nazývá podnikatele zmr….em, a přitom se tomu směje, nevadí, že národ čím dál tím víc rozděluje.

Stejně tak nevadí trestně stíhaný premiér. Jiným by to vadilo, dokonce až tak, že by k tomu vůbec nemohlo dojít. Ale té naší většině nikoliv. Právě pro to náš český stát sto let po založení sice za něco stojí, ale pokud chceme brát v potaz základní hodnoty, slušnost a hlavně sounáležitost, tak nestojí za moc. K té sounáležitosti, která je nezbytným podkladem pro další dobré vlastnosti, potřebujeme především dobré vzory. Počínaje prezidentem. A ten, kdo se stále přese všecko těší podpoře lidí, kteří ho zvolili, nestojí za nic, stejně jako oni.

Prezident se brzy vymění. Lid se mění pomaleji. První úkol dalšího století státu je a musí být, aby náš stát vedl někdo, kdo nás začne spojovat k něčemu dobrému, a nikoliv rozdělovat strachem. Všechno ostatní přijde s tím. Nejsme jen Zeman.

Autor je vydavatel Přítomnosti, pravnuk Adolfa Stránského, vnuk Jaroslava Stránského.

27 10 2018

publikováno: 27. 10. 2018

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ články


Bohům se nic nestane

Velký den. Přes den jsem nasmlouval brigádníky a sklízeli jsme první víno. Nádhera, vypadá dobře. …

Sebevražda nebo euthanazie jako nejdůležitější otázka

(v polemice s textem Petra Placáka ZDE) Ahoj Petře! Po návratu z Kolumbie mne čekalo příjemné překvapení: …

Reklama na dobrou smrt

Deset argumentů proti euthanasii – polemika nejen s Lubomírem Martínkem. Euthanasie je v nemalé části evropské společnosti …

Záznam krizové porady ANO aneb Dycky Babiš!

AB (Andrej B.): „Čau lidi, tak je fajn, že stě dorazili. Sorry jako, že dnešní …

Zeman se demonstruje

Z Miloše Zemana se v neděli 9. června na rozhlasové stanici Frekvence 1 stal klasifikační teoretik …

Na sítích se rozhoduje o všem

Carole Cadwalladrová dostala Facebook na kolena tím, že dokázala propojení mezi Trumpovým předvolebním bojem a kampaní …

Babiš to dělá dobře – Making Evil

Duo Babiš-Zeman ustojí i půlmilionovou demonstraci, protože kvapící zákonodárci, prozíraví tvůrci prezidentské volby, nezakotvili možnost, …

Chlapi na venkově umírají jinak

Ráno bouchání na dveře. Kouknu na čas – 8 hodin, takže někdo to odnese. Snažím …