„Nejsme jen Zeman“

Slovo vydavatele ke stému výročí našeho státu.

Takto zní titul jednoho článku, který rozebírá naše sté výročí. Máme svou kulturu, krásnou zem a řeč, mládež, která získává úspěchy. Vládneme si sami, anebo alespoň o nic méně, než ostatní evropské země. Pomáháme sobě doma a pomáháme i ve světě prostřednictvím různých neziskových a místních organizací.

Na druhé straně nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají, je tu rostoucí nacionalismus, pravda se rozmlžuje, počet důchodců v exekuci roste, počet ghett se nesnižuje, vše je pod kontrolou vlády, jejíž premiér je trestně stíhán. A pak je tam ten Zeman, permanentně podnapilý a dnes tak vulgární, že když promluví, tak se děti musí zahnat do vedlejší místnosti, protože ani on sám neví, co z jeho úst jen tak vyleze. Ale prý to není, a nemá být o něm, ale o nás. O těch dobrých věcech. Přece „nejsme jen Zeman“.

Není to tak. Jde o to, jací skutečně jsme, o to, že většina z nás toho Zemana zvolila. Nevadil tehdy a nevadí dnes. Nevadí, že přeje novinářům poslední večeři na saúdskoarabském velvyslanectví, že nazývá podnikatele zmr….em, a přitom se tomu směje, nevadí, že národ čím dál tím víc rozděluje.

Stejně tak nevadí trestně stíhaný premiér. Jiným by to vadilo, dokonce až tak, že by k tomu vůbec nemohlo dojít. Ale té naší většině nikoliv. Právě pro to náš český stát sto let po založení sice za něco stojí, ale pokud chceme brát v potaz základní hodnoty, slušnost a hlavně sounáležitost, tak nestojí za moc. K té sounáležitosti, která je nezbytným podkladem pro další dobré vlastnosti, potřebujeme především dobré vzory. Počínaje prezidentem. A ten, kdo se stále přese všecko těší podpoře lidí, kteří ho zvolili, nestojí za nic, stejně jako oni.

Prezident se brzy vymění. Lid se mění pomaleji. První úkol dalšího století státu je a musí být, aby náš stát vedl někdo, kdo nás začne spojovat k něčemu dobrému, a nikoliv rozdělovat strachem. Všechno ostatní přijde s tím. Nejsme jen Zeman.

Autor je vydavatel Přítomnosti, pravnuk Adolfa Stránského, vnuk Jaroslava Stránského.

27 10 2018

publikováno: 27. 10. 2018

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ články


Anatomie zázraku – kriticky k 17. listopadu 1989

„Abychom zůstali nepoznáni, založíme spolky a strany; a pak máme učitele přemlouvání, kteří rozdávají umělost potřebnou v shromážděních …

Už dávno nejde o žádného Šmardu!

Začátkem července jsem napsal článek uvedený otázkou, zda snad tentokrát nepřijde Vítězný únor uprostřed léta. …

Za Rusy můžou Američani – komunisti o srpnu

Od brutálních masakrů československé bezpečnosti, armády a Lidových milicí na demonstracích ze dne 21. srpna 1969 …

Dějiny klanu Klaus, Zeman a Babiš na čtyři šťouchnutí

Lidi neradi opouští svou ulitu a k věcem veřejným aby je tahal párem volů. Z pohodlnosti, z neurčitých obav. …

Na které pozici ty vlastně stojíš, soudruhu?

Předvečer a den vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si Ivan Stránský živě vybavuje: „Ten večer …

Praha, srpen 69 jako Hongkong a Moskva 2019?

Vyjádřil jsem se kriticky k násilnému potlačování protestů v Rusku a v Číně. Sesypaly se na mě na …

Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …