Falešné oslavy – pohled na zvracení

Klanění bláznů před kupkou hnoje.

Nejen z kostela vím, že před přijímáním, tedy před pozváním na večeři s Kristem, člověk má říct: „nejsem hoden, abys ke mně přišel“. Nejen řekne, ale pocítí a dá najevo, co o sobě ví a že nemá nárok. Tak křesťanská liturgie už tisíce let přirozeně předkládá (povinný) stud jako podmínku (opravdovým) projevům úcty. Tradice nás vychovává, že beze studu není možné se hlásit k něčemu většímu, úctyhodnému.

Představitelé dnešní politické reprezentace nevyrostli z těchto tradic. Předvádějí přece opak – místo jakéhokoli osobního studu a přiznání vlastních selhání, vyřvávají selhání druhých a pak se, takto očištěni, vrhají na velké postavy naší tradice a dělají se jejich dědici a pokračovateli. Předvádějí, jak je velmi dobře možné beze studu parazitovat na čemkoli mrtvém, oblemtávat slizem svých kýčových pochval sochy a uctívat lokajskou servilitou padlé hrdiny.

Nechme stranou těch několik papalášů, co se lísají k sochám. Nechme stranou skvělý projev odvážného odbojáře, vzdělance a kultury milovného člověka, který včera bez uzardění, zato s patřičně vyschlým hrdlem přečetl zbabělý tunelář, který nezvládne k stáru ani jednu větu bez chyby v nějaké mateřštině (viz Babišův projev v Národním muzeu). Celá tahle šaráda ke 100. výročí bez svědomí je především zkouška publika, tedy „lidu“, „národa“.

Hlavní otázka zní: Postřehl lid a národ, že svědomí a stud týmům premiéra a prezidenta chybí? Je v lidu a národě silněji vštípena tradice studu a svědomí jako podmínky uctívání nebo dnešní lid a národ většinově opravdu věrně zastupují – reprezentují lháři bez svědomí?

A ještě k tomu, co se slaví: Víme, jak náročné je dědictví TGM – myšlenkově i praxí, jde o věc každodenní drobné práce a většiny života v opozici k vlastnímu národu, nepopularity, nepopulismu…. to víme z životopisu TGM jistě, tak jak to, že se dnes k tomu hlásí tolik hnusných lidí – různých zbabělců, veksláků, kolaborantů s čímkoli a nic je nijak nenutí k nějakému výrazu lítosti, že to co se chystají slavit ještě před chvílí svým jednáním i slovy zesměšňovali a srali na to (nejen loutky jako Gott, Vondráčková, ale i předlistopadoví tvůrci normalizačního mýtu a kariéristé jako prof. Dvořáková). To mne ujišťuje o tom, že oni slaví něco, co nemá s tím, před čím bych já smekl rád, nic společného, i když to vypadá na první pohled podobně. Jejich Československá republika není moje, jejich Masaryk není můj, jejich pravda je pro mne lež, jejich moudrost je v mých očích vychcanost.

28 10 2018 obr1

Stanley Spencer. Soldiers Washing. 1927. wikiart.org

publikováno: 28. 10. 2018

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ články


Neexistující imigranti IV.

Švédští demokraté – co ukazuje jejich příběh?   Úvod Máte před sebou čtvrtou, předposlední část …

Pytlácká hranice (neuvěřitelný příběh)

Další z neopakovatelných životních příhod chirurga a myslivce Otakara Březiny (1919‒2009). Tentokrát ale, milý čtenáři, šťastný …

Kdo se bojí ombudsmana?

Starověká římská republika si za účelem ochrany slabých před zvůlí mocných zřídila institut tribuna lidu, …

Zprávy z mokřadů

Typickým obdobím, kdy ornitologové a milovníci přírody vyrážejí za pozorováním, je spíše jaro a dny, kdy se …

Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …

Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …