Jak vyrobit politika

Sleduji již dlouho zdejší americké politiky natolik, že jsem došla k závěru, jak se vlastně takový politik „vyrábí“.

Začneme od HLAVY, která je nejlépe tvaru vejčitého s vypouklým čelem a několika vráskami, naznačující, jak závažné je jejich politické myšlení. Plešatost se trpí, neb může svědčit o moudrosti a profesionalitě v oboru. Vlasové přídavky jsou ovšem povolené. Štětinaté obočí dodává vzhledu bodrosti, vyholené nebo domalované obočí nepadá v úvahu. V oblibě jsou v poslední době VOUSY i s tím rizikem, že politici vypadají jako členové Talibánu.

OČI mohou mít lehce podlité, že nespí starostí o prostý lid, jinak je to známka alkoholismu. Žabí víčka nebo malá prasečí očka jsou rovněž velmi typická.

NOS by měl být delší než kratší, lépe skobovitý. Rozhodně není vhodný tzv. „pršák“, neb s takovým se mohou znehodnotit „tvrdá“ rozhodnutí. Citlivá chřípí jsou jen u básnických typů, kterých v politice mnoho nevidět, jinak jde spíše o „kokajnové“ posmrkávání. Velké UŠI zvící plácačky na mouchy jsou zde velice běžné, jak jsem vyzkoumala, zřejmě znak neustálého křížení se v netřídní společnosti. Neměly by však přesahovat velikostí normy člověčího dezénu, neb se pak nevejdou na známku a vznikla by tak „trojznámka“ – na poště problematická.

ÚČES je velice důležitá část politika objevujícího se na obrazovce. Zde je stále oblíbená pěšinka na straně z doby prezidenta Kennedyho, jinak pozůstatek ze školky. Vlasy načesané dozadu sluší, nosí je však pouze manekýni v časopisech na svetry. Dlouhé rozpuštěné jsou přežitek, zvláště platí-li i zde „dlouhé vlasy, krátký rozum“. Účes na blbečka se stále nosí a přehazovačky zleva doprava a nazpátek jsou běžné. V tomto účesu oslňuje náš prezident Trump.

HLAVA jako taková může být buď prázdná, nebo vyplněná senem. Obsah se nezkoumá, a až teprve časem vědci odhalují tajemství mozku politika, který je buď „zalihován“ nebo zcela popřen budoucím generacím. Politický JAZYK by měl být břitký a srozumitelný. Šišlavý budí dojem uslintanosti, vyplazovat jazyk si mohl dovolit jen Albert Einstein a pro „jazyk na vestě“ jsou zřízena rychlá občerstvení typu McDonald, kde si ve chvatu, pro politiky tak příznačný, smočí své pysky v kafi a zhltnou sendvič.

SLOVNÍ ZASOBA se nevyžaduje a je nasnadě, že i několika krátkými a blbými frázemi se může politik lidu také vyjádřit. KRAVATA, ten neoddělitelný kus textilie pod bradou politika, je barvy povětšinou neutrální, aby barevný vzor nepřekřikoval projev, což se poslední dobou stává.

ZLOZVYKY jsou utajovány, takže politik před kamerou nekouří, nepije a nežvýká, i když často budí dojmem, že přežvykuje. Vím, že v Čechách jsou výjimky.

POKRÝVKA hlavy bývala kdysi klobouk, dnes už používaný jen u MAFIE. Na jihu Spojených států je však stále v oblibě kovbojský klobouk, což vyvolává dojem politika drsňáka. Kulicha nosit je trapné, pokud politik netrpí příušnicemi nebo právě neslézá horu Everest. Nyní oblíbená kšiltovka, zvláště otočená štítkem dozadu, se stala hitem a dává na srozuměnou různým živlům, že jsou s nimi jedna ruka. České „má pod čepicí“ zde neplatí, neb kdyby měli, tak by si kšiltovku před obrazovkou sundali a bylo by hned jasné, že tam nemají nic.

POZADÍ politika na obrazovce bývalo povětšinou neutrální nebo pouze políčko s fotografií rodinného příslušníka, maximálně umělá květina. Nyní pozadí tvoří většinou knihovna s glóbusem, která svědčí o intelektu. Zda jde o opravdové knihy nebo pouhou kulisu, se neví. Pozadí vytvořené z fotografií tanků, padlých vojáků či zmrzačených dětí je nevkusné. Lacinější je potištěná tapeta se značkami firem, za kterými si politik stojí.

DRŽENÍ těla je u politika vyžadováno, neb přílišnou gestikulací by si mohl natrhnout futro u saka nebo by působil příliš rozdováděn. CHůZE není registrována, neb jde u nich jen o jakýsi shrbený poklus kolem davu za pult, kde se okamžitě narovná, neboť jak známo, politici mají velmi ohebnou páteř.

DIETA není prozkoumána, víme jen, že např. president Trump jí denně hamburgery a zapíjí je dietní Coca-Colou a jistě tak činí i jeho patolízalové.

INTELIGENCE u politiků je sporadická a nekontrolovatelná. Neexistují žádné testy, kterými by se zjistila jejich znalost zeměpisu, historie či vědy. Své PROJEVY se však naučí číst, hubu na špacír si rovněž pouštějí. PENÍZE, jak je známo z úsloví „pecunia non olet“ jim nesmrdí, ba naopak. Dnešní vláda je složena z rodinných příslušníků, kteří si dělají z politiky byznys a nemusí ani rozumět, jak funguje stát. Nejoblíbenějším jejich sportem je GOLF, neb u toho nevadí velké pupky a vidíme je šťastně se tvářit na vozítkách, z nichž nám eventuálně do kamery kynou na pozdrav.

BĚH politiků v trenýrkách se také děje, nicméně není trapnějšího pohledu. Jinak se přemisťují limuzínami, letadly, helikoptérami – to vše na úkor nic netušících daňových poplatníků.

EVOLUCE časem vytvoří osoby se zakrnělýma nohama, velkými zadky, malou hlavou a dozajista velkým palcem u ruky, kterým nám jasně a beze slov ukáží, zda „lajkují“ nebo „nelajkují“. Politici milují DĚTI a vyhazují je do výše, čímž nám dokazují, že jim také záleží na šťastné budoucí generaci.

MANŽELKY politiků jsou na veřejnosti v celkem zanedbatelném množství, vyskytují se pouze jako okrasný doplněk a vypadají šťastně.

KOSTELY jsou s politiky jedna ruka, což dokazují žehnáním nad davy, a že jsou věřící, je stvrzeno i na amerických bankovkách IN GOD WE TRUST. O Ježíši se nezmiňují, neb stejně vědí, že „blahoslavení chudí duchem se do nebe dostanou“, ale o tom, že „projde spíše velbloud uchem jehly než bohatý do nebe“ nechtějí slyšet.

PŘÍRODA je nezajímá, neb celý jejich upachtěný život se odehrává většinou v místnostech vyplněných koberci a linoleem zapáchajícím formaldehydem, používají plastických kelímků a sáčků, stojíce povětšinou u výfuků aut ve vikslajvantových košilích, kdysi u nás zvané „dederonky“. S heslem „jsem ekonom a kdo je víc“ odsouhlasují ničení planety a jednou se bude nová generace divit, jaké BLBY jsme to zvolili, a mohou jen doufat, že ještě bude čas na zvolení slušných a vzdělaných politiků a ne zkorumpovaných zbohatlíků.

Dovoluji si ještě dodat to, že prezident Trump má na stole dvě důležitá tlačítka: jedno na donášku Coca-Coly a druhé na spuštění nukleárního útoku. A nejsme si tak docela jisti, zda ví, KTERÉ JE KTERÉ.

Zdraví,

Eva z New Yorku.

publikováno: 20. 11. 2018

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojenych států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …