Co znamená „řádit jako dr. Beneš“?

Historik Jan Urban publikoval v Deníku N[1] podivuhodný doklad intuitivně už dávno nazřené perfidnosti chování prezidenta Beneše. Svědectví o Benešově fantastické mstivosti podali už jeho partneři z předválečné republiky, spolubojovníci z válečné Anglie, ale zdá se, že charakter druhého prezidenta ČR ještě neznáme dost. Benešův charakter byl snad největší omyl TGM, možná největší výhoda Stalina a komunistů a největší slabina demokratické politiky ČR. Právě charakteru se dostalo vyznamenání sochou i zákonem – zasloužil se o stát – od těch politiků, kteří jsou mu dosti podobní. Nikoli samy skutky, ale založení, mentalita, způsoby, estetický dojem tedy charakter stojí za povšimnutí před volbou, pokud máte cit. (D.B.)

„Britský ministr zahraničí Ernest Bevin dostal 17. srpna 1947 otevřený dopis malé skupiny československých exilových politiků, jejichž jména jsou dnes, po více než pětasedmdesáti letech, povětšinou zapomenuta. Podepsali se pod něj generál Lev Prchala, publicista Vladimír Ležák-Borin, diplomat Karel Locher a další.

Dalo by se říct, že sám o sobě tento dopis boří mýtus o poválečné československé demokracii, zničené až v únoru čtyřicet osm komunistickým pučem:

„Protestujeme proti novému znásilnění svobody a práva českého národa vládou československou, která jest opanována komunisty a podřízena Sovětskému svazu. … Již na jaře 1943 dospěli jsme k hlubokému přesvědčení, že politika dr. Beneše povede k nastolení panství komunistické strany v českém národě. […] V květnu 1945 bylo území republiky z větší části zaplaveno Rudou armádou, pod jejíž ochranou přibyl samozvaný prezident dr. Beneš se svou vládou utvořenou v Moskvě a začal řádit v zemi způsobem samozvaným a diktátorským. […] Nic se nezměnilo volbami na jaře 1946. Tyto volby nebyly, což je samozřejmé, volbami svobodnými a podle pojmu západních demokracií.“

A Beneš takové věci neodpouštěl. V archivu českého ministerstva zahraničí byl minulý týden nalezen dokument z 10. února 1946, označený jako tajná depeše československého velvyslanectví v Londýně č. 1736/46 pražskému ústředí. Je označen „Věc: Lev Prchala – žádost o vydání“.


publikováno: 1. 12. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …