A teď mě zařaďte!

Reakce na článek pana Michaela Klenky „Kam se mám jako liberální demokrat vrtnout?“[1]

Také „vandruji“ západním světem, kde žiji, a ptám se především, proč bychom se měli neustále někam zařazovat?

Liberální, neliberální, levičácký, pravičácký, ultralevičácký, populista, neomarxista? Možná, že je to moje celoživotní resistence „nezařazovat“ se již od mládí, počínaje pionýrskou organizací, Svazem mládeže ale i náboženskými kulty. Článek mě zaujal především tvrzením, že se ve Spojených státech „noříme do neomarxismu“. Pochybuji, jak to znám ze zkušenosti s marxismem v totalitním režimu u nás, že by průměrný Američan tíhnul k tomuto „zařazení“, a jestli by vůbec věděl, kdo byl Karl Marx.

Pan Klenka rovněž mluví o „západní krizi“. A kdy nebyla krize? Krize jsou neustále a věci se řeší a život jde dál. Ať člověk žije kdekoliv, tak si postupem času uvědomuje, že stárne, je nemocný, doplácí půjčky, splácí barák, platí nekonečné daně, a tak potřebuje alespoň základní požadavky, jako je sociální zabezpečení. Lid (ne nutně „lůza“) si za svou práci zaslouží nejen uznání, ale také základní zabezpečení jako je zdravotnictví, školství apod. Ne všichni jsou schopni v kapitalistickém soutěžení uspět, a tak se pro ně stává kapitalismus džunglí a ne každý „na to má“.

Je ostuda, že v bohaté společnosti, jako jsou Spojené státy, nebylo toto lépe vyřešeno. (A to nemluvím o mentálních ústavech zrušených za prezidenta Reagana a o věznicích, jež je nahradily.)

Principiální rovina „utlačovaných a utlačovatelů“ stále existuje. Nerovnost vždy byla a jest. Nadřazenost „bílé rasy“ rovněž existuje, neb to byli právě běloši, kdo kolonizoval a dobýval nové země ve jménu rozšiřování křesťanství, a to i za cenu vybití místních.

Populismus? Ať se toto „zařazení“ vysvětluje, jak chce, odmítám řečníka typu Steva Bannona poslouchat a nedivím se, že ho spousta univerzit odmítá a zakazuje nasazovat konspirační myšlenky (pod rouškou, že pomáhá lidu) do myslí mladých nezkušených studentů. Tento vychytralý, rétoricky zkušený intelektuál v užvejkaném hacafraku v Bílém domě neuspěl, ovšem ne proto, že by se s ním prezident Trump neshodoval, nýbrž pod tlakem veřejnosti, který ho vyhnal do Evropy, kde rozšiřuje své populistické myšlenky, jak ve Francii s madam Le Pen, tak i v Maďarsku s Viktorem Orbánem. Je otázka času, kdy se obejme s českým prezidentem Milošem Zemanem. Dobrá dvojka!

Není podle mě pravda ani to, že „polarizační imperativ“ ANO nebo NE v normálním smyslu debat existuje jako „kdo není s námi, je proti nám“! Pouze v krajních případech, jež rozdmýchává svou stupidní rétorikou prezident Trump.

Ano, socialismus je strašidlo lidstva a my, kteří jsme tímto systémem prošli, víme, kam může dojít. Ovšem sociální demokracie ze západní Evropy zde není nikomu příliš jasná. (Koncept CHECK AND BALANCE však naštěstí funguje, tři odvětví vlády, jež se navzájem kontrolují.)

Alexandra Cortéz, levicová demokratka, nemyslím, že by byla „lhářka, až to bučí“. Je to mladá, inteligentní, nadšená žena, která, jak sleduji, se vyjadřuje rozumně, neb si také uvědomuje, že jen společným dohodnutím názorů, a nikoli revolucí, může dospět k výsledkům. Nevzhlédla se v neomarxismu, jak tvrdí článek a jak zde tvrdí také propagandistická stanice FOX. Paní Cortéz by ráda vyřešila základní americký problém práva na zdravotnictví, změnit drahý školský systém a vylepšit infrastrukturu. Investujeme biliony na zbrojení, podporujeme prodej zbraní totalitním režimům, podporujeme válku v Jemenu a to vše za peníze daňových poplatníků, kteří ani netuší, kam jejich peníze vlastně jdou.

Když tedy AMERICA FIRST, proč ne na vylepšení životní úrovně obyvatelstva? Milionářům dnes nestačí milióny, ale ani bilióny, jde jen o ně samotné (viz pan Babiš). Náklady na člověka se pravda, zvětšily, zda vždy k dobru nebo ne, to je otázka, ale zdejší sociální zabezpečení rozhodně zaostává. Kdo není bohatý, vypadává z kola.

Pan Klenka se rovněž zmiňuje o demokratickém volebním systému, o „sborech velitelů“ (Electoral College Systém) založených v roce 1787. Mohu říci, že tento „Frankenstein monster systém“ v nové demografické situaci země NEFUNGUJE, je zastaralý a není divu, že paní Cortéz se do toho také pustila, jakožto přes 60 procent lidí, kteří také nesouhlasí a chtěli by spravedlivější systém. Tento systém se bude však těžko odbourávat, neb se k manipulaci jedné straně ještě „hodí“. Co sleduji, Američané mají své volby velmi znesnadněné, zbyrokratizované natolik, že to většina vzdává. Ačkoliv mají spoustu dnů volna na různé svátky a výročí, v den voleb den volna nemají, takže volí sotva třetina obyvatelstva a podle mého názoru, i vzhledem k tomu, jak jsou Američané patriotští, by měli mít volby povinné.

A „politicky korektní“? Promiňte mi, ale jsme země emigrantů, každý z jiného kouta, a dokud se nenaučíme si vzájemně porozumět a být natolik vzdělaní, abychom se respektovali a abychom si ze sebe mohli dělat legraci, tak buďme k sobě aspoň slušní. To neznamená, že pitomce nemohu nazvat pitomcem, ale urážet někoho, že je z jiné rasy, jak černochy, muslimy či židy se rozhodně v civilizované společnosti nehodí. (Znám českou uštěpačnost a sarkasmus, který se dostal i sem přes moře.) Měli bychom se spíše stydět, že nedokážeme po našich zkušenostech z historie vidět, kam to vede.

Svět se roztočil a přesun lidí na planetě se zrychlil. Jsme jen jedna planeta a jeden lid a tak bychom měli zanechat hloupého handrkování, hlavně našich „mocipánů“ a zařazování se. Planeta nám mezitím zčernala a jednou se budeme chytat za hlavy – jak černé, bílé nebo žluté, v burce nebo v kšiltovce; ať bohatí nebo chudí. A pak si konečně možná uvědomíme, co je pro náš život nejdůležitější.

A hnutí Me Too by už pánové také mohli překousnout. Každé hnutí má své chyby, ale k tomuto také muselo dojít, neb vyšlo najevo to, co se po staletí tutlalo. Jsem ráda, nikoliv za „Hollywood“, ale za každou „obyčejnou“ holku, servírku, úřednici, prodavačku a jiné, že se dnes mohou ozvat a že jsme my „obstarožní hysterky“ otevřely dveře dokořán pro ty, které je měly zavřeny!

Uf, a teď mě zařaďte! Zdraví,

Eva z New Yorku

 


publikováno: 23. 12. 2018

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Ráno na šichtu a ze šichty hned zase do korekce

Představujeme vám Miroslava Hampla (nar. 1932), laureáta na cenu Paměti národa 2019: Jako devatenáctiletý mladík nastoupil v květnu 1952 do jáchymovských uranových dolů, aby si odpracoval roční brigádu v těžkém průmyslu. V dole …

Co dělá slepici slepicí?

Se slepicemi jsme příbuznější, než bychom si bývali mysleli! A měkké „i“ je tu na místě, pánové…  „Pomineme-li peří. Když se my lidé srovnáváme s jinými živočichy, nejčastěji jako své blízké …

Střídání nenažranců s fanatiky pohání dějiny

Existují dva lidské typy ohrožující soužití: oportunista, v jiném jazykovém registru barbar, a fanatik. Pojí je pupeční šňůra: bezmezná nenažranost barbarů vyvolá moralizující vlnu, na níž surfují fanatici. Jakmile se fanatici …

Já si to teď možná vynahradím!

Andrej Babiš – O svém členství v KSČ řekl: „Prosím vás, v komunistické straně bylo 1,7 milionu lidí, já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být …

Miloš Zeman a „rekondiční pobyt“ v ÚVN: lež a mlžení

Deníky upozorňují na to, že prezident našeho státu je nyní (opět) zadržován v ÚVN v Praze jako pacient. Proč? Prý se jedná o „rekondiční pobyt“. Jako lékař a občan této země upozorňuji …

Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …