Čtyři čísla pro 2019

Čtyři rizikové statistiky z roku 2018 napovídají důležité události a trendy pro rok 2019. Vše se týká lidského zdraví a nic z toho není dobré.

22 milionů

Největší humanitární krize na světě se dnes děje v Jemenu, kde je milion lidí nakažený cholerou, přes osm milionů je na pokraji hladovění a 22 milionů nutně potřebuje humanitární pomoc. Krize je přímým důsledkem pokračujícího ozbrojeného konfliktu mezi muslimskými povstalci a slabým prezidentem podporovaným Saúdskou Arábií a jejími spojenci, včetně USA.

Jemen je modelem ozbrojeného konfliktu 21. století: prodej zbraní režimům, které podporují bezvýznamné konflikty pod záminkou „podpory regionální stability“. Vydané miliardy plní kapsy vlád a jejich výrobců zbraní a zajišťují, aby všichni mohli dál žít ve stylu západní dekadence a absolutně ignorovat to, že Jemen vůbec existuje. Vše navzdory skutečnosti, že na rozdíl od holocaustu nebo Stalinovým masakrům, krize v Jemenu je rozsáhle dokumentována den ode dne.

Jemen demonstruje myšlení nového světového řádu, řádu založeném na sebeprosazení a snaze o materiální zisky i za cenu dehumanizace těch, kteří prostě nemají.

Závěr: V dnešní vzájemně propojené globalizované kultuře se staly velké války minulého století finančně nevýhodné. Ale ty malé, jako Jemen (8 let), Sýrie (8 let) a Afghánistán (17 let), budou pokračovat donekonečna. Za každou cenu.

1 milion

Tolik lidí v Rusku je oficiálně HIV pozitivní – mají virus způsobující AIDS. Reálné číslo se odhaduje na více než dvojnásobek. Ze všech zemí má Rusko nejrychleji rostoucí míru infekce HIV; virus infikuje 250 lidí denně. Jenže pouze polovina z nich dostane léčbu, zbytek ne, což představuje přibližně 30 tisíc úmrtí souvisejících s AIDS ročně.

Příčina? Rusko má nejvyšší množství lidí v Evropě, kteří si injekčně aplikují drogy. Problém je také v tom, že v Rusku heterosexuální přenos HIV brzy předběhne přenos spojený s drogami; HIV se tak stane běžnou infekcí ovlivňující obyvatelstvo.

Druhý skutečný problém? Alkohol. V Rusku jsou nemoci spojené s alkoholem hlavní příčinou smrti; dokonce jeden ze čtyř mužů umírá na pití alkoholu před dosažením 55 let. To, spolu se stále se zhoršující ekonomikou, vysvětluje trvalý pokles počtu obyvatel Ruska – do roku 2050 se odhaduje, že populace klesne o 30 milionů. Rusko tak vymírá zevnitř. Přidružené náklady spojené s nemocí, prací a ztrátou zaměstnání a ztrátou příjmů pro stát budou čím dál tím více zatěžovat Putinův carský stát a jeho služby, což povede k tomu, že Putin zpřísní kontrolu a vytvoří nové vnější nepřátele a konflikty. Opozice bude nadále potlačena a jakákoli nezávislá aktivita, ať investiční, mediální či vědecká, bude podrobena přísné kontrole.

Závěr: Rusko bude vždycky Rusko, zvláštní, nikoliv západní stát. Nikdy jím nemohl a ani neměl být. A stejně jako v minulosti, čím horší je tam situace, tím méně můžeme Rusko podceňovat.

72 287 

Tolik lidí zemřelo v USA v roce 2018 na předávkování drogami, což je 10% nárůst oproti roku 2017. Je třeba poznamenat, že téměř polovina smrtí se připisuje opiátům, tedy lékům proti bolesti. V USA je drogová epidemie nyní více smrtící, než vraždy zbraní, autonehody a AIDS. Trumpova administrativa se snaží řešit krizi cestou omezení výroby opiátů, zatímco státy, kraje a města podávají stovky žalob na hlavní farmaceutické firmy.

Skutečný problém? Epidemie užívání opiátů je důsledkem nadměrného předepisování opiátů lékaři, kteří nechtějí přijít o své náročné pacienty. Ti personifikují prioritní myšlenku současné americké společnosti: každý má nárok na vše, takže jakákoliv bolest se musí okamžitě potlačit.

Tento myšlenkový princip přímo souvisí s tím, že největší finanční a sociální krize, které dnes Amerika čelí, vytváří rostoucí náklady na zdravotní péči. Američané nyní vynakládají více než 18 procent svého HDP na zdravotní péči, zatímco státy OECD utrácejí v průměru polovinu – 9 procent.

Nač utrácí Američané tolik? Hlavní podíl jsou náklady na tzv. defenzivní medicínu – nadbytečné výdaje na zbytečné testy a léky – lékaři se chrání proti možným žalobám ze strany pacientů. I přesto vše má Amerika nejhorší výsledky, včetně očekávané délky života, přístupu k péči a léčby chronických onemocnění. Na rozdíl od většiny ostatních rozvinutých zemí Amerika zatím nepřijala, že problém není v systému samém, ale v současných kulturních hodnotách.

V dnešní Americe princip „svobody jednotlivce“ otců zakladatelů postupně zdeformoval do kultury „nároků jednotlivce“. Myšlenka sociálního přerozdělování jako základ hospodářské stability a růstu je pro většinu Američanů anathema, což dokazuje to, že nejbohatší jedno procento Američanů vlastní více bohatství než všech spodních 90 procent dohromady.

Závěr: pokud Amerika neprojde dramatickou změnou mysli a neopustí kulturu nárokování, rozdíly mezi bohatými a chudými se budou nadále prohlubovat, což v současné rozdělené společnosti způsobí ještě vyšší nestabilitu v politické, ekonomické a společenské sféře.

817 000 versus 544 000

Jedno číslo představuje roční počet celosvětových úmrtí − všech vražd, válečných obětí a obětí terorismu dohromady, to druhé roční počet celosvětových sebevražd. Jenže počet sebevražd je to vyšší číslo.

Překvapení? Ne až tak. Spíše to dokazuje, že než fakty se lidstvo nadále řídí citem, což je vlastně přímý důsledek našeho dlouhodobého evolučního vývoje, který na konci dne staví úspěch a přežití proti empatii. To, spojeno se současnou západní kulturou, která upřednostňuje konzumní dravost, vysvětluje, proč se otázkám duševního zdraví nedostává dostatečná pozornost. To platí zejména o dnešní mladé generaci, která zbavena technologií má pětinásobně větší potíže s úzkostí a depresí, než její rodiče nebo prarodiče.

Závěr: pokud moderní společnost nebude věnovat větší pozornost duševnímu zdraví a skutečným důvodům rostoucí úzkosti, současný stav se nezlepší a bude nás dále oddělovat jednoho od druhého, od našich rodin, kultur a dokonce od naší současné civilizační polohy a povahy.

Publikováno dne 7. 1. 2019 www.lidovky.cz.

11 1 2019 obr1

Egon Schiele. Dead City (City on the Blue River). 1911. wikiart.org

publikováno: 7. 1. 2019

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ články


Anatomie zázraku – kriticky k 17. listopadu 1989

„Abychom zůstali nepoznáni, založíme spolky a strany; a pak máme učitele přemlouvání, kteří rozdávají umělost potřebnou v shromážděních …

Už dávno nejde o žádného Šmardu!

Začátkem července jsem napsal článek uvedený otázkou, zda snad tentokrát nepřijde Vítězný únor uprostřed léta. …

Za Rusy můžou Američani – komunisti o srpnu

Od brutálních masakrů československé bezpečnosti, armády a Lidových milicí na demonstracích ze dne 21. srpna 1969 …

Dějiny klanu Klaus, Zeman a Babiš na čtyři šťouchnutí

Lidi neradi opouští svou ulitu a k věcem veřejným aby je tahal párem volů. Z pohodlnosti, z neurčitých obav. …

Na které pozici ty vlastně stojíš, soudruhu?

Předvečer a den vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si Ivan Stránský živě vybavuje: „Ten večer …

Praha, srpen 69 jako Hongkong a Moskva 2019?

Vyjádřil jsem se kriticky k násilnému potlačování protestů v Rusku a v Číně. Sesypaly se na mě na …

Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …