Dobře zas jak za Husáka

Babišismus už tu nějak byl.

Babišismus není nijak originální vynález. Jeho obdobu známe dost dobře i u nás z éry takzvaného husákismu. I tehdy nám všemocný šéf vládnoucí partaje nenapodobitelnou českoslovenštinou sděloval, že strana i vláda dělá vše pro blaho lidu. I on říkal, že se máme skvěle a směřujeme k ještě lepším zítřkům. Nesmělí kritici režimu byli označováni za škarohlídy, ale taky za služebníky Západu nebo též ztroskotance a zaprodance. I tehdy se žonglovalo s čísly o údajné úžasné ekonomické kondici země.

Husákismus se opíral o korumpování širokých mas a téměř stoprocentní kolaboraci, která měla různé obdoby, od agilní účasti až po pasivní rezistenci, až na pár stovek opravdu statečných odpůrců nesvobodného režimu. Veřejné mínění bylo obludným způsobem manipulováno všudypřítomnou propagandou. Lež a strach určovaly vzorce chování, mezi něž patřila i preventivní autocenzura a práskání narušitelů klidu na práci. Po docela dlouhých letech, kdy jsme si mysleli, že se tato doba již nikdy nemůže vrátit, nám vládnou kádři odkojení touto normalizační mentalitou, přičinliví žáčci husákismu.

Pro ně je dnes vzorem vyšší forma autoritářského a populistického vládnutí – putinismus, s bezbřehou koncentraci moci ekonomické, mediální a politické.

Předvádí nám to v plné parádě i v prvních dnech letošního roku, jako by nám chtěli sdělit, že takhle to teď tady bude vypadat. Zemanovi a Babišovi si dali společný erární oběd v lánském zámečku a plni úsměvů nám sdělují, že tato země je jejich. Anofertí propagandistická úderka chrlí seriály výstupů o tom, jak je stát skvěle řízen a spravován. Občas si vypomůže nějakou tou lží. Jednou je to o analýzách církevních restitucí či neziskovek, jindy o údajném investičním plánu, aby se záhy ukázalo, že nic z toho neexistuje. No a? Koho to zajímá? Každý přeci musí vidět úžasné výsledky státního rozpočtu a přidávání všeho všem, „nové investice“ a vlastně blahobyt. Prostě propaganda, která se neštítí ničeho.

Klady jsou nafukovány, přikrašlovány, jsou přisvojovány plusy zcela nezasloužené, a to pořád a bez ustání. Je to permanentní účelová kampaň. Zápory, podvody a chyby vidí prý jen poražení a zneuznaní kverulanti, tedy nově lepšolidi. Lepšolidi jsou na druhé straně barikády, takoví novodobí keťasové. Fiktivní nepřítel je taky nepřítel, nepřítel třídního boje v modelu 2019. Smutné je, že se mezi nádeníky tohoto manipulativního cirkusu začlenili i „nezávislí“ průzkumníci, kteří plodí na zakázku jeden „nezávislý“ průzkum veřejného mínění za druhým. K textům „novinářů“ stranického anofertího tisku nemá smysl nic dodávat. Každý si píše svou vizitku sám.

Samozřejmě přeji naší zemi jen a jen úspěch. Ale úspěch férový, poctivý a pravdivý. Babišovská interpretace reality je jen nástrojem k udržení moci a jejího dalšího posilování. Mnoho důchodců je nadšeno z toho, že jim slovenský oligarcha přidal pár stovek k penzi, a je připraveno ho po důkladné a trvalé mediální masáži volit. Aniž dnes tuší, že o těch pár stovek přijdou díky letošním vyšším cenám energií a vody, očekávané inflaci a blížící se možné změně ekonomického cyklu. A nejen to, a nejde jen o důchodce. Jde také o výši cen nájemného bydlení, o dražší a méně dostupné hypotéky, o výši cen pohonných hmot atd.

Do sebeoslavných projevů se mnohé nehodí. Ani to, že více než 30 procent rodin nemá šanci si ušetřit na cokoliv, po nezbytných úhradách životních nákladů. Že je u nás přibližně 70 tisíc lidí bez domova, že je milion lidí v exekuci. Většina lidí se ani nepřiblíží průměrné mzdě. Relativní a často zadlužený blahobyt většiny má i tento sociální rozměr. Narostl počet dolarových miliardářů, kteří se nezřídka rekrutují z příslušníků velkých posttotalitních korporací, které to se státem a jeho vedením dobře umí. Střední třída je naproti tomu neustále bita různými restrikcemi a regulacemi a byrokratickou zátěží, kterou plodí stále početnější, dražší a až nepřátelsky dozorující státní administrativa.

Státní investice nerostou, i když by se to dalo v době konjunktury předpokládat. O skutečných zásadních strukturálních reformách, včetně důchodové, ani vidu, ani slechu. O polštářích na horší časy jakbysmet. Stát prosperuje navzdory vládě, a ne díky jejímu předstíranému fiskálnímu úsilí. V posledních více než pěti letech nás táhla mimořádná konjunktura EU, a zejména sousedního Německa. I ten náš státní rozpočet by nikdy nedopadl pozitivně, kdyby v něm nebyly evropské dotace. Ještě stále z evropského měšce více bereme, než do něj dáváme. Největším přeborníkem v této disciplíně je premiér země a jeho jakože „bývalá“ firma. To je změna oproti husákismu. Babišmus nebere ohledy na nic a na nikoho. Proto musí jet goebbelsovská propagandistická mašina bez ustání a na plné obrátky, aby údajné a uměle stvořené úspěchy babišismu zakryly všechny kauzy náčelníka a také proruské a pročínské tance jeho kumpána, muže z Lán, jenž je již jen karikaturou sebe sama a parodií na mocnáře, jímž by tak rád byl.

Základem babišismu je kult konzumu a mravní relativizace. Inspirace husákismem je zjevná. Babišismus je však ještě nebezpečnější. A sice v tom, jak legitimizuje a posiluje komunisty, a přitom ve své antipolitické byznysově laděné orientaci postrádá jakoukoliv ideologii, jakoukoliv názorovou navigaci. Jedinou střelkou kompasu aktivních hráčů babišismu je pragmatismus bez zábran. Ten se stal hlavním kvalifikačním předpokladem vstupu mezi vyvolené kusy do babišovské stáje. Nebude vůbec snadné odstranit tento retro normalizační balast a vrátit správě věcí veřejných a politice alespoň základní hodnotový fundament, který nás zařadí mezi civilizované liberální demokracie. Nespoléhejme na osud, na nějaké vnější vlivy a pokusme se již nyní dobře připravit na postbabišovské období. Je nejvyšší čas. A taky pozorně sledujme dění v globálním světě. Už jen proto, abychom neskončili na straně nesvobody. Až zase začnou naši dva sebevědomí „všeználci“ Babiš se Zemanem poučovat Západ, tak se hlasitě ozvěme, aby si o nás náhodou někdo nemyslel, že u nás žijí jen Babišové a Zemanové, zdatní učedníci husákismu.

12 1 2019 obr2

Joaquín Sorolla. Study for ‚The Comeback of the fisheries‘. 1894. wikiart.org

publikováno: 12. 1. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


V režii československých oligarchů – dokonáno

V Česku žijeme v oligarchickém systému. Píše o tom ve svém čerstvém zásadním textu Jan Jandourek. Má pravdu …

Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …