„Plná pravda“ je nedosažitelná

Charakteristika ideálního novináře podle Johna Lloyda.

Jedním z přednášejících na Novinářském fóru, které se konalo v Kasárnách Karlín  15. 11. 2018, byl i britský novinář John Lloyd z Financial Times, zakladatel Reuters Institute a autor knihy Žurnalistika ve věku teroru (Journalism in an Age of Terror, I.B.Tauris 2017).

Přítomnost využila této příležitosti a položila Johnu Lloydovi několik otázek týkajících se současných problémů žurnalistiky.

Co rozumíte pod termínem „plná pravda”? Je novinář ten, kdo hledá „plnou pravdu“? Víc pravdy nemusí znamenat „více faktů”, ale víc filosofie či osobního svědectví a méně manipulace s citlivostí čtenářů?

Novináři nemohou vyslovit „plnou pravdu“ či cokoliv, co se jí blíží. „Plná pravda“ je nedosažitelná, pokud toto slovní spojení znamená, že vše má v daném příběhu své místo a všemu je dána patřičná váha a důležitost. To nejlepší, čeho můžeme dosáhnout, je napsat reportáž „v dobré víře“. To znamená, že o události, osobě či problému budeme informovat tak, že jej popíšeme neutrálně, bez naznačení souhlasu či nesouhlasu: ve stejném duchu poskytneme nutné základní informace, ocitujeme spolehlivé zdroje a názory a poskytneme určitou analýzu účinku toho, co popisujeme.

Nic z toho nelze učinit nezaujatě. Věci vnímáme skrze oči a mysl, jak jsme se sami naučili či jak nás naučili jiní, abychom věcem určitým způsobem rozuměli. Svých předsudků si můžeme být vědomi a snažit se je vyvážit. Hlavně bychom ale měli správně uvést fakta – banální záležitosti jako správně napsaná jména, časy a data, kdy se události staly, správně uvedený věk… věci, na kterých lidem záleží. Měli bychom napsat zprávu, u které se lidé s konzervativním i radikálním smýšlením shodnou, že se jedná o poctivý či dostatečně poctivý záznam skutečnosti. To je docela těžké a žádá si to zkušenosti a péči.

Jeden z dopisů Oscara Wilda začíná touto sentencí: „The supreme vice is shallowness.” – „Největší neřest je povrchnost.“ (Epistola in carcere et vinculis). Pokud chceme vyjádřit, co novinařině škodí, můžeme to vyjádřit takhle?

Uvedený citát z díla De Profundis je součástí velmi dlouhého (50 000 slov) dopisu z vězení Wildeovu milenci. Úplnější citát zní následovně:

„Opravdový hlupák, kterému se bozi vysmívají nebo mu škodí, je ten, kdo nezná sebe samého. Sám jsem byl takovým hlupákem příliš dlouho. I ty jsi byl takovým hlupákem příliš dlouho. Už jím nebuď. Neboj se. Nejhorším zlozvykem je povrchnost. Vše, co se realizuje, je správné.“

Wilde, kterého „Bosie“ opustil, jakmile se dostal do vězení (na jeho dopisy nikdy neodpověděl a nikdy jej nenavštívil), napsal De Profundis ke konci svého dvouletého trestu jako pojednání o svém životě a uvěznění. V tomto citátu hovoří o tom, že se nezná – jedná bezmyšlenkovitě a neopatrně. Pro novinařinu je to dobrý text, protože spousta novinařiny – pravděpodobně většina – je dělána bez opravdového přemýšlení či péče – aby byly uspokojeny nároky šéfa, podle vzorce, rychle a bez revize, za účelem někoho poškodit či pochválit, aniž by daného člověka dostatečně znali… a tak dále. Zda-li sebe musí novinář znát, aby byl dobrým novinářem, či nikoliv, je další otázka (na kterou neznám odpověď): avšak přemýšlet o tom, o čem se píše nebo co se komentuje, je krokem k „poznání jiného“. K tomu samozřejmě člověk musí mít zkušenosti a být schopný vidět pod povrch. Musí mít také svobodu psát pravdu (viz výše) a, pokud komentuje, svobodu vyjádřit svůj vlastní názor.

Elity roky manipulovaly většinou čtenářů, aby něco neviděli. Tito čtenáři se manipulaci nebránili, ale jsou si jí velmi dobře vědomi. V důsledku toho se zvedla vlna kritiky proti českým novinářům. Teď elity ztratily svou autoritu. Nikdo se jich neptá, neargumentuje s nimi, čtenáři se k nim otočili zády a našli si nové elity a těmi jsou teď ti, kteří kritizují novináře (Trump, Babiš).

Poznáváte, že na tom je díl pravdy? Že novinářské elity nejednaly na rovinu upřímně se svými čtenáři, obzvláště s těmi intelektuálně znevýhodněnými? Způsobili si to novináři sami? Je to ten největší problém dneška, nejenom v Čechách?

O tomto nesouhlasném pocitu vůči elitním novinářům a jejich manipulaci bych rád věděl více. Rozhodně to není jen problém českých novinářů. Děje se tak kvůli tomu, co novináři psali v době komunismu? Nebo co píšou dnes? A proč docházelo k manipulaci? Mám-li komentovat obecně: elitní novináři píšou či vysílají pořady v „elitních“ médiích a ti, kteří analyzují události uceleněji a vyjadřují svůj názor na politiku a mezinárodní události – často v demokratických zemích, tak činí z liberálního hlediska. Ve Spojených státech, kde prezident Trump podpořil hnutí proti „elitním“ médiím, důvěra ve zpravodajská média výrazně poklesla – pravděpodobně proto, že otázky, kterým se elitní liberálové věnovali, nebyly důležité pro pracující a nižší střední třídu Američanů a často pobouřily jejich smysl pro morálku – např. svatby homosexuálů, transsexuálů apod. Elitní novináři rovněž obvykle zaujali liberální postoj k imigraci, kterou spousta lidí, zvláště ve střední Evropě, nechtějí. Nemyslím si, že v tomto ohledu jde o neupřímnost, ale o upřednostňování otázek, které jsou pro spoustu lidí pobuřující či nevítané.

Tento názor sdílím v tom ohledu, že spisovatelé – především novináři, básníci a jiní tvůrčí autoři – neusilují o vyjádření doslovné pravdy, ale často používají obraznost a fiktivní události a postavy, aby vyjádřili jiný druh „pravdy“. Ve svém románu Pomalost Kundera píše, že „vržen do utrpení světa, člověk vidí, že jedinou jasnou a spolehlivou hodnotou je potěšení, ať už jakkoliv bezvýznamné, které sám může pocítit: doušek chladivé vody, pohled na oblohu (do božích oken), pohlazení.“ Jedná se o jistý druh pravdy: potěšení, které člověk může zažít, chladivá voda v ústech a hrdle, krása oblohy a možná, pokud věříte v boha, letmý pohled do jeho království; dotek někoho, koho milujete, nebo po kom přinejmenším toužíte. Jako pravda se nachází v odlišné sféře než pravda novinářů a nese s sebou jinou odpovědnost. Když na konci shakespearovských dramat hrdinové „dojdou k poznání sebe samého“ – a když Regan, jedna ze dvou zlých dcer Leara, o něm na začátku hry prohlásí, že „sebe samého znal jen mizerně“ – objeví pravdu nebo pravdy, které před sebou skrývali: v případě Macbetha poznání, že jeho utrpení jakožto člověka, který zabil svého krále, v něm vyvolává pocit – „pravdu“ – že svět je bezcenný, postrádající smysl:

„Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra, tak ze dne na den jeden po druhém se sunou dny …Život je pouhý stín, ubohý herec, jenž chvíli křepčí, křičí na scéně a zmlkne navždy. Je to historka vypravovaná blbcem, ruch a vzruch postrádající smysl.“

To je druh pravdy: pravda zoufalství a sebe-pohrdání. Jak jsem uvedl výše, „pravdy“ žurnalistů nejsou takové. Jsou zároveň prostší i složitější.

18 1 2019 obr1

John Lloyd během své přednášky.

18 1 2019 obr2

Zleva: John Lloyd, Financial Times; MUDr. Martin Jan Stránský, vydavatel Přítomnosti; Gemma Poerzgen, německá novinářka zaměřující se na východní Evropu, členka boardu Reportérů bez hranic. Foto: Michael Kratochvíl.

publikováno: 18. 1. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …