Proč je člověku ze Sedláčkova Palacha nanic

Kde nepomůže žaloba na ochranu osobnosti.

Nový film režiséra Sedláčka podle scénáře Kantůrkové nestojí za nic. Kantůrková předvedla už na svém zpracování Husa, že chápe každého člověka podle sebe samé a nic, co nemá ona, na druhém nevidí. Chudák Hus tak přišel o svou víru srdce a zůstalo mu jenom umanuté přesvědčení o idejích, přišel o theologickou původnost a břitkost a zůstala mu jenom naučenost pár zbožných frází v latině, přišel o svou nepoddajnost a zůstala mu jenom jakási „morální odpovědnost“, půvabná a charismatická asi jako zachmuřená úča na rodičáku… Pro mne přišel o vše charakteristické a jaksi zůstal s Kantůrkovou sám. Výstraha pro všechny kněze!

Palacha ukázali Sedláček s Kantůrkovou jako nejistého, povrchního slušňáka, horlitele pro dodržování zásad, občas pijícího a plácajícího své přemrštěné, pathetické fráze snaživého studentíka. Líbání se svůdnou Slovenkou předvedli, skoro došlo na soulož, ale modlit se nebo říci něco, co nezní jako citát z učebnice dějepisu pro mentálně znevýhodněné, to jsme „jejich Palacha“ za dvě nekonečné hodiny nezahlédli.

Čím to je? Kantůrková a Sedláček jsou zkrátka asi takoví, jejich životy jsou asi takové – bez modlitby, bez básně, bez hloubky, bez důvodů srdce, bez tajemství, bez šerosvitů – jenom kompilace nebo spíš jakési slejvky placatých zpráv o banalitách v kýblu paměti.

Hudba odpovídá charakteru scénáře i režijnímu výkonu filmu. Autor Michal Rataj ji vyrobil slitím prastaré duchovní písně se šlágrem ze Starců na chmelu. Ani stopa po distanci a smyslu pro kvalitu. Jedno „se pojí s druhým“ jako víno s pomádou, aby udělalo službu – podkres banálním, schématickým scénám.

Nakonec se hlavní hrdina upálí a vy napřímo sledujete, jak se seškvařený člověk svíjí na dlažbě – a titulky, muzika, konec. Děkujeme, pane Sedláčku a paní Kantůrková, to jsme všichni potřebovali vidět a moc nám to pomohlo pochopit a procítit, co znamenala oběť Jana Palacha!

Kdo žije takovou hrůzu, jakou ukazují postavy filmu, toho je potřebí politovat. Ne hrůzu okupace a kolaborace, ale mnohem větší hrůzu stejných životů, banalit a malosti jaké ukazují filmy R. Sedláčka. Kdo takhle vykládá životy druhých a vydává to za umění, prodává to, tomu je potřeba říci, že je to horší, než na životy hodně jiných lidí zapomenout.

18 1 2019 obr3

Pieter Bruegel the Elder. Portrait of an Old Woman. 1563. wikiart.org

publikováno: 18. 1. 2019

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ články


Fašounem nebo bolševikem pro zisk a pobavení? Možno. Dokdy?

Pětasedmdesát let od konce druhé světové války se znovu ptáme: Jsou formulace v trestním zákoníku týkající …

Neexistující imigranti IV.

Švédští demokraté – co ukazuje jejich příběh?   Úvod Máte před sebou čtvrtou, předposlední část …

Pytlácká hranice (neuvěřitelný příběh)

Další z neopakovatelných životních příhod chirurga a myslivce Otakara Březiny (1919‒2009). Tentokrát ale, milý čtenáři, šťastný …

Kdo se bojí ombudsmana?

Starověká římská republika si za účelem ochrany slabých před zvůlí mocných zřídila institut tribuna lidu, …

Zprávy z mokřadů

Typickým obdobím, kdy ornitologové a milovníci přírody vyrážejí za pozorováním, je spíše jaro a dny, kdy se …

Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …