Proč je člověku ze Sedláčkova Palacha nanic

Kde nepomůže žaloba na ochranu osobnosti.

Nový film režiséra Sedláčka podle scénáře Kantůrkové nestojí za nic. Kantůrková předvedla už na svém zpracování Husa, že chápe každého člověka podle sebe samé a nic, co nemá ona, na druhém nevidí. Chudák Hus tak přišel o svou víru srdce a zůstalo mu jenom umanuté přesvědčení o idejích, přišel o theologickou původnost a břitkost a zůstala mu jenom naučenost pár zbožných frází v latině, přišel o svou nepoddajnost a zůstala mu jenom jakási „morální odpovědnost“, půvabná a charismatická asi jako zachmuřená úča na rodičáku… Pro mne přišel o vše charakteristické a jaksi zůstal s Kantůrkovou sám. Výstraha pro všechny kněze!

Palacha ukázali Sedláček s Kantůrkovou jako nejistého, povrchního slušňáka, horlitele pro dodržování zásad, občas pijícího a plácajícího své přemrštěné, pathetické fráze snaživého studentíka. Líbání se svůdnou Slovenkou předvedli, skoro došlo na soulož, ale modlit se nebo říci něco, co nezní jako citát z učebnice dějepisu pro mentálně znevýhodněné, to jsme „jejich Palacha“ za dvě nekonečné hodiny nezahlédli.

Čím to je? Kantůrková a Sedláček jsou zkrátka asi takoví, jejich životy jsou asi takové – bez modlitby, bez básně, bez hloubky, bez důvodů srdce, bez tajemství, bez šerosvitů – jenom kompilace nebo spíš jakési slejvky placatých zpráv o banalitách v kýblu paměti.

Hudba odpovídá charakteru scénáře i režijnímu výkonu filmu. Autor Michal Rataj ji vyrobil slitím prastaré duchovní písně se šlágrem ze Starců na chmelu. Ani stopa po distanci a smyslu pro kvalitu. Jedno „se pojí s druhým“ jako víno s pomádou, aby udělalo službu – podkres banálním, schématickým scénám.

Nakonec se hlavní hrdina upálí a vy napřímo sledujete, jak se seškvařený člověk svíjí na dlažbě – a titulky, muzika, konec. Děkujeme, pane Sedláčku a paní Kantůrková, to jsme všichni potřebovali vidět a moc nám to pomohlo pochopit a procítit, co znamenala oběť Jana Palacha!

Kdo žije takovou hrůzu, jakou ukazují postavy filmu, toho je potřebí politovat. Ne hrůzu okupace a kolaborace, ale mnohem větší hrůzu stejných životů, banalit a malosti jaké ukazují filmy R. Sedláčka. Kdo takhle vykládá životy druhých a vydává to za umění, prodává to, tomu je potřeba říci, že je to horší, než na životy hodně jiných lidí zapomenout.

18 1 2019 obr3

Pieter Bruegel the Elder. Portrait of an Old Woman. 1563. wikiart.org

publikováno: 18. 1. 2019

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ články


Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …

Zeman nezpůsobilý k funkci

K Zemanovi už se mi nechtělo nic psát; hlavně z pocitu marnosti. Podle upozornění ústavního právníka a bývalého …

Budeme se v průměru rodit stále hloupější, neschopnější a impotentnější

Byl bych rád, kdybych mohl říci, že výročí část lidí přivede k hlubšímu zamyšlení. Bohužel tomu …