Planeta našemu odchodu nakonec zatleská!

Po přečtení článku v The New York Times s titulkem Alarm Under Water neboli „Podvodní poplach“ říkám si česky: „Vo co de?“ a překládám.

Pomalu se pohybující obrovské lodě křižují hladinu oceánu a z palub střílí pomocí seismických vzduchových pistolí stlačený vzduch do dna. Zvukové vlny prorazí dno až několik mil do hloubky a odrazí se zpět, což zachycují hydrofony. Tato akustická forma mapuje ta místa na dně, kde se mohou nalézat nám tak potřebná ložiska nafty a plynu.

Tento průzkum pod vodou způsobuje enormní hluk, neboť každá seismická bomba dosahuje až 260 decibelů a šíří se v okruhu 2500 mil, dalších 160 decibelů přidává zvuk sirén z lodí. Ve vodě se zvuk šíří 4x rychleji než na povrchu hladiny. (Pro srovnání: raketa startující do vesmíru dosahuje „pouhých“ 160 decibelů.) Výbuchy se opakují každých 10 vteřin čtyřiadvacet hodin denně ve více než 40 oblastech světa.

Vědci se shodují, že tento způsob hledání zdrojů je tak hlučný, že způsobuje úhyn mořských živočichů, jako jsou velryby, delfíni, ryby, sépie, chobotnice, krevety a zooplankton, živý to organismus potřebný k jejich obživě. V oblasti těchto výbuchů zjistili naprostou absenci života, a jak dále soudí výzkumníci z bioakustického programu, musí to být „peklo“ pro mořský život, a to zvláště pro živočichy, kteří jsou přírodou uzpůsobení jen ke zvukovému vnímání. Mnohé druhy velryb jsou velmi inteligentní, společenské, komunikují mezi sebou cvakáním, mručením, zpíváním a dorozumívají se svým zvukovým jazykem. Některé druhy velryb a delfínů loví výlučně pomocí svého sonorního zařízení. Hluk v moři rovněž ovlivňuje chování a zvyky, jako např. v Baffin Bay u Kanady, kde zvukové testování dna způsobilo dezorientaci migrace narvalů natolik, že se nemohli dostat včas do jižních teplejších vod a zůstali uvězněni v ledových vodách, kde jich přes tisíc zahynulo.

Povolení prvních roků průzkumu způsobilo více jak 5 miliónů výbuchů podél východního pobřeží Spojených států. Proto tehdy prezident Obama použil málo známý zákon (Outer Continental Shelf Lands Act) a nechal uzavřít oblasti v Atlantiku a v Arktickém moři, aby zachránil unikátní ekosystém 150 miliónů akrů mořské plochy, která se táhne od Massachusetts až dolů po Virginii. Prezident Trump však okamžitě po nástupu do úřadu zákon zrušil a opět naplno rozjel vrtání nafty a plynu podél pobřeží oceánu na východě Spojených států.

Koalice organizací ochránců přírody soudí National Fisheries Service a i jiné organizace povolující podmořské výbuchy, které se zase ostře ohrazují, že fyzické násilí na mořských živočiších je minimální a že těmto ochráncům jde zásadně vždy jen o zastavení pokroku v průmyslu.

Mnohým suchozemcům nevadí, co se děje na dně oceánů. Prohlásili jsme se za pány tvorstva a bezohledně zabíráme, vysáváme, bortíme, lámeme, kácíme, vybuchujeme, pálíme a chemicky otravujeme naši planetu ve jménu ekonomie a zisku.

Jestliže ovšem budeme pokračovat tímto způsobem, pak jak tvrdí vědci, nebude už v roce 2030 existovat žádný podmořský život (což hrozí nejen tomu pod vodou, ale i tomu na souši). Nakonec naše vyspělá civilizace svým vlastním přičiněním vyhyne, a jestliže přeci jen někteří živočichové přežijí, jenom našemu odchodu z této planety radostně zatleskají.

Dopisuji článek a říkám si znovu: „Vo co de?“ No přece: „Vo volej, vole!“

Zdraví,

Eva z New Yorku

publikováno: 10. 2. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojenych států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …