Inspirace od pana Hawkinga

Nedávno zemřel vědec Stephen Hawking. Rozhodně je pro mě ve více ohledech stále inspirativní. „Není potřeba odvolávat se na Boha, aby uvedl věci do pohybu,“ napsal v knize Velkolepý plán (The Grand Design), jejímž spoluautorem je americký fyzik Leonard Mlodinow.

„Díky fyzikálním zákonům, jako je gravitace, je vesmír schopný vzniknout sám od sebe.“ Právě to sloveso „je“ je pro mne fascinující. To, že vůbec něco „je“, bez možnosti nebýt, je pro mě ústředním motivem všech úvah. A nejen, že „je“ gravitace, nýbrž že „je“ dokonce „zákonem“. Zákonem, který sám sebe uvádí do pohybu.

Nenarážím než na jednu záhadu za druhou. Ale pro mne jedna záhada nemůže být tou druhou vysvětlena. Obě jednoduše zůstávají toutéž záhadou.

Jistě, nevím si s tím rady, čekám, hledám, zkoumám po svém způsobu. A ten způsob mě nutí k poznání okamžitému a definitivnímu. Ale pro mne takové poznání nemůže přijít v jakýchsi postupných řadách poznávaných faktů, nýbrž v jediném a okamžitém poznání toho jediného zásadního a podstatného faktu. Lépe to nemohu vyjádřit než slovy Juliana Tuwima: „Číhámť na Boha.“ Ne na další fakta, na další dílčí zjištění. Ta plynou v čase, který na projekci věčnosti není.

Hawking zemřel v přesvědčení, že by lidstvo mělo v příštích stech až dvou stech letech kolonizovat vesmír. Jinak prý nepřežije. Ale bude-li „kolonizovat vesmír“ tentýž člověk, jaký je, k čemu to? Vybydlet další kouty světa v téže jepičí snaze?

Neporadí-li si člověk se sebou zde na Zemi, neporadí si se sebou ani jinde.

Na druhou stranu z mého pohledu velmi vidoucně Hawking za hrozbu lidské budoucnosti označuje genetické inženýrství a umělou inteligenci. I to jsou výrazné černé mraky, jejichž obrysy se nám již roztomile rýsují na obzoru. O všem ale, jsem přesvědčen, rozhoduje dnešek.

Padáme-li dnes, rozhodně nám zítřek k povstání nebude. To však už mě trápit nemusí. Tím méně pak ctihodného Stephena Hawkinga.

Uši a Vítr.

publikováno: 24. 2. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …