Toufarův příběh – člověk pokoje mezi běsnícími kmeny

K památce křesťana Josefa Toufara, které je asi těžko dnes rozumět bez vysvětlení, ačkoli citlivost k němu je dána už několikáté generaci po Miráklu, krátce napsal do HN Tomáš Petráček mimo jiné toto:

„Co z té mnohovrstevnatosti vypíchnout pro naši dobu?

Historici se snaží popsat minulost mnoha způsoby, ale pro pochopení charakteru doby zřejmě stále nejlépe slouží příběhy. Politicky opatrný kněz, který byl kvůli oblibě u farníků vypuzen ze své původní farnosti, je bez jakéhokoliv právního základu unesen z fary, krutě týrán a nucen k tomu, aby se přiznal k podvodu a obvinil své církevní představené, aby tak komunisté mohli zinscenovat politický monstrproces.

Díky své vnitřní síle, ryzosti i fyzické robustnosti odolává čtyři týdny, takže se násilí stupňuje až k tragické smrti navzdory pokusu na poslední chvíli ho ,zachránit҆ pro plánovaný proces.

Tělo musí zmizet pod cizím jménem v anonymním hromadném hrobě.

Nestačí, že ho připraví o život, ještě se pokusí zničit jeho pověst pomluvou, že se tento vnitřně zvrácený třídní nepřítel a agent Vatikánu dopouštěl pedofilního jednání.

Komunistický režim cynicky a bez skrupulí zničil život nevinného člověka jen proto, že ho potřeboval jako článek v mocenské hře, konkrétní lidská bytost nemá pro komunisty žádnou hodnotu, slouží jen jako materiál pro budování utopických lepších zítřků, a pokud se jedná o ty, se kterými režim v budoucnu nepočítá, je taková likvidace vlastně i morálně docela v pořádku.

Zlo dehumanizace druhého a jeho důsledky jsou v Toufarově příběhu hmatatelné a neoddiskutovatelné. Kohokoliv mohl potkat podobný osud, stačilo, aby na něj režim ukázal.

Nemylme se, komunisté měli co rozvíjet. Česká společnost byla v polovině 20. století rozdělená na různé konfesijní, politické, ideologické a stranické kmeny, které se navzájem nenáviděly a usilovaly převzít moc a co nejvíce prosadit své vize a vnutit je celku společnosti pomocí státního aparátu.“

publikováno: 25. 2. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …