Dost bylo únavných a samolibých monologů

Krize nekrize, ty byly vždycky a musíme se z nich vyhrabávat tak, jak se dělo celá staletí. Krize máme na všech frontách, ať politických tak ekologických a je radost číst články v Přítomnosti o ochraně přírody (viz petice Vraťme život do krajiny) a ne jen debatovat o zkorumpovaných politicích, co nám kazí život, a ujišťovat se slovy, jak „víme“ a „jak bychom“, a přesto se nic nezmění (viz Zeman, Babiš, Trump). Kritizovat z Východu dekadentní Západ mi přijde směšné, jako by na Východě neměli problémy – také se tomu dá říci: Zameťte si nejdříve před svým prahem! Tento rok se ve Spojených státech přece jen „něco děje“.

Poslední podzimní mezivolby v roce 2018 rozhodně pozměnily chod událostí. Do Domu reprezentantů se dostalo 102 žen, zcela nevídaný počet, z toho 89 demokratických, což změnilo dříve pouze republikánský Kongres, který tímto ztratil právo, aby vše jednoznačně zavrhoval, jak se dělo za prezidenta Obamy, a aby vše odsouhlasoval prezidentu Trumpovi. Hlavní mluvčí se stala zkušená žena Nancy Pelosi, znalá práv a zákonů, která úsměvem rozkopává panu prezidentovi píseček. Pravicoví a levicoví (vykrystalizovaní i nevykrystalizovaní) se nadále sice potýkají v debatách, jenomže spíš než o debaty jde o únavné a samolibé monology, kterých už bylo dost. ENOUGH IS ENOUGH se stalo heslem mládeže, která se začíná zajímat o dění kolem sebe, neboť to byli vždycky mladí, kdo hýbal dějinami, a ne ti v teple usazení byrokrati, kteří nás zde ještě ke všemu straší socialismem z dob padesátých a zaostalou filosofií, pokud vůbec nějakou mají.

Ani Bernie Sanders, jakožto představitel mladého hnutí nedovedl vysvětlit, co slovem socialismus myslel a dával nám za příklad hlavně skandinávské země, když žádná Skandinávie rozhodně nejsme. Jsme tu lid ze všech koutů světa a jde nám o SOCIÁLNÍ DEMOKRACII, což znamená právo na zdravotní pojištění pro všechny (medicare), dostupné školství, kontrolu zbraní a navíc ještě, světe zboř se, o ozdravení planety, jakožto živého organismu, na kterém jsme všichni závislí. A to vše pod vedením hnutí New Green Deal mladé Alexandry Cortéz.

Naivní nadšenci? Nezačínal snad každý nový směr myšlenkou, která se postupně zdokonalovala, učila chybami? Jde především o fakta, etiku a zákony přírody. Je potřeba se zamyslet nad naším počínáním a smyslem života na této planetě.

Samozřejmě, že takový příliš ambiciózní cíl vždy najde i své vysmívače, kteří budou podporovat lži a konspirační teorie prezidenta Trumpa, jenž tvrdí, že jakékoliv klimatizační změny jsou jen vymyšlené teorie brzdící ekonomický pokrok.

Nemusíme být vojenská velmoc (super power), ale slušné společenství příkladné světu. A globalizace jako nutné zlo? Jak se to vezme! Z překotného ekonomického růstu, zakrámovávání planety a ničení přírody jde strach (viz Čína). Ale co se globálního soucítění s naší planetou týče, měl by si každý občan uvědomit, jak důležité je „myslet globálně a jednat lokálně“.

Možná bychom už měli vypustit všechny ty Trumpy, Babiše, Zemany, Orbány, Vacice, Le Penny, Erdogany a Salviny na kýžený Mars, kde by si zařídili McDonaldy, myčky na auta, golfová hřiště a hlavně arény, kde by si mohli hrát na války a nás zde na zemi nechat na pokoji.

Stavět mezi sebou zdi při dnešní technologii nemá smysl, nejsme ve středověku, spíše bychom měli mezi sebou stavět mosty. S technologií, jak zbožňovanou, tak i nenáviděnou, se budeme muset smířit a využít její lepší vlastnosti. Jak říkával můj moudrý dědeček: Dej blbci nůž, pořeže se. Dej ho chytrému, něco vyrobí.

Z New Yorku zdraví,

Eva

publikováno: 28. 2. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojenych států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …