Kdy jde život k čertu

O rozdílu mezi mocným a důležitým, podporou a závislostí.

(Musím na okraj říct, že tzv. feminismus není moje parketa, nikdy se mi řádně nedařilo pochopit, co užitečného bych si měl z této jakési (snad) ideologie vzít pro sebe a svůj život v upřímné snaze o to, abych jej učinil pro sebe i pro druhé lepším. Je to zkratka, třeba bude nutno k tématu se vrátit. Berme je zatím jako téma, kterému moc nerozumím, a domnívám se, že do mého života ani nijak zvlášť nezasahuje.)

Jakou roli v našich životech hrají jiní lidé, toť ovšem velmi zásadní otázka. Nepochybný velikán myšlenky Ernest Hello byl ve svých nejrůznějších churavostech a slabostech psycho-fyzických prý doslova „při životě držen“ svou ženou, které říkal „Maman Zoé“. Ovšem Léon Bloy o ní píše velmi nemilosrdně:

„Despoticky ukládala svůj pořádek a své stejnoměrné rozdělení měštky tomuto Benjamínovi Extase, jenž se ve své prostotě neviňátka domníval, že potřebuje jednoho i druhého, a vzala si za to jeho duši.

Duše Hellova! nejvelkolepější a nejvíce oloupená z duší, co jich bylo. Přes vzdálenost mnoha let přichází mi vzpomínka na to jako můra. Jako bych byl viděl tu duši soužení a touhy, ustavičně a nemilosrdně směstnávanou v tmavé úzké chodbě, zatlačovanou do chodbičky čím dál tím těsnější, a v ní kroucenou, stahovanou, až vypadala jako svraštěný a scvrknutý list nesčetnými úzkostmi. …

(Postupné a souvislé stlačování Hella bylo vypočteno tak jistotně, že až do posledního dne, 14. července 1885, uchoval nebo zdálo se, že uchoval si pěknou ilusi a žehnal před smrtí masožravé prozřetelnosti, jež ho okusovala. To jest veledílo. …“ (Zde se vraždí velcí lidé, Nový život, Nový Jičín 1902, přel. Josef Florian)

Nejde zde o nezávislost ženy (která je stejně jako u muže věcí svobody), nýbrž pouze o (zřejmě nezdravou) závislost muže. Jeho nemohoucnost bez ženy.

Jsou to také zajisté věci velmi osobní, a ty si netroufám posuzovat. Jeden můj přítel – básník, snad ještě v dobách, kdy studoval, už jaksi ze své povahy, obliboval si v životě snadnější a „protekční“ cestičky. Také se svého času měl možnost seznámit s Josefem Šafaříkem. Co jej však zvláště fascinovalo, byl fakt, že paní Anina Š. tvůrce po celý jejich společný život vším a obětovně podporovala. (Dokonce snad ve hře bylo i jakési, jistě spíš drobné, vídeňské „dědictví“). Mám za to, že život a peníze a živobytí jdou velmi odlišnými cestami. Jedno rozhoduje, druhé je podřízené. Je-li perspektiva ryze a technicky finanční, život jde k čertu. O tom jsem přesvědčen. A končíme takto u patologie moci, kterou zažíváme dennodenně, a která také byla (mám na mysli „moc jako takovou“) hlavním tématem celého Šafaříkova díla. Pro mne je ovšem zásadní jedna páně Šafaříkova odpověď na mou konkrétní otázku: „A co moc v náboženském smyslu? Jako jedna z mohutností Boží?“ – „Tady nejsem kompetentní!“ Až skoro – a u J. Š. věru neobvykle – vystrašeně zazněla tato slova, která na mne vyhrkl. A zde právě moje cesta začíná.

Povzbuzením na mne ale naopak zapůsobilo posouzení J. Š. jednoho mého eseje, psaného za noci na vojně, ve skříni, kterou jsem si ve své staršinovské kanceláři vybavil lampičkou. Ten text byl původně psán jako dopis konkrétní osobě a jmenoval se „Esej o vážnosti a způsobu života vezdejšího“. Pan Šafařík po přečtení, podávaje mi svazeček papírů formátu A5, jen s lišáckým úsměvem dodal: „Dovedu si představit, že bych takový esej… ve Vašich letech… zrovna takto mohl napsat.“

Uši a Vítr.

7 3 2019 obr1

Marc Chagall, The Acrobat, 1930, wikiart.org

publikováno: 7. 3. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Může si Babiš starší i ve Švýcarsku dělat cokoli?

Vážený pane velvyslanče, obracím se k Vám s prosbou, aby se orgány Švýcarské konfederace v co nejkratší době …

U čínského koryta se kvičí blahem!

Už nestačí „apolitičnost“: Čínská komunistická strana teď vyžaduje otevřenou, veřejnou a jednoznačnou podporu – od vlastních …

Osamělí, pevní i vratcí lidé pana Giacomettiho

Pražská výstava byla vpravdě překvapující. Přiblížila sochařovu tvorbu od začátků přes surrealistické období k proslulým odhmotněným …

Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …