Touha po svobodě – touha po hospodě

35 let po smrti Jana Zábrany.

Titulek dnešního textu jsem si vypůjčil z jedné krátké poznámky Jana Zabrány, z jeho deníků, které vyšly osm let po jeho smrti v roce 1992 u nakladatelství Torst pod názvem „Celý život“. Jan Zábrana si začal do svých modrých sešitů psát různé zápisky, poznámky i ucelené krátké texty již jako student gymnázia v Humpolci v letech 1948–1949. Dvoudílný svazek je zakončen jeho glosami a reflexemi z pobytu v nemocnici z roku 1984, kdy Jan Zábrana ve svých pouhých 53 letech umírá.

Jan Zábrana je bezesporu jednou z nejvýznamnějších osobností české literatury druhé poloviny dvacátého století. Básník, prozaik, esejista, překladatel a sžíravý glosátor doby, v níž žil a tvořil. Jeho postoj k režimu byl dán skutečností, že oba jeho rodiče byli politickými vězni. Maminka byla odsouzena v roce 1950 a otec v roce 1952. Propuštěni byli oba dva až v roce 1960 na amnestii. Jan Zábrana se věnoval vlastní tvorbě do normalizace, kdy už pak mohl pouze překládat. Překládal z angličtiny a ruštiny. Například díla Borise Pasternaka či Isaaka Babela, nebo Allena Ginsberga a Josepha Conrada, a mnoha dalších. Vždy šlo o mimořádné počiny své doby.

Jan Zábrana napsal v šedesátých letech pár skvělých detektivek společně s Josefem Škvoreckým. Je autorem několika prozaických děl, včetně hrabalovsky laděných povídek atd. Nezapomenutelná je jeho básnická tvorba. Vřele doporučuji výbor jeho básní Socha z hlasů, které vydalo nakladatelství Torst k autorovým nedožitým osmdesátým narozeninám v roce 2011.

17. června 1984 si do svého sešitu v nemocnici napsal tuto poznámku: „Z rádia zas už šestnáct let znějí jen příjemné zprávy… I ty nepříjemné znějí příjemně… A nic netušící blbečkové (přibližně ten druh, co si koresponduje s redakcí Mladého světa) si myslí, že to kolem nich je život, že žijí „plný, autentický“ život… Že zprávy dobře vyladěným hlasem jsou to pravé…“.

Ve stejný den si napsal i další poznámky: „Look-generation (heslo-nebýt, ale zdát se). To už je u nás lepší říkat rovnou generace bezcharakterních pokrytců“ Jan Zábrana je trefně nazýval praktiky života.

„Svět se zkazil… zkazil se a zahnil jak špatně zaletovaná konzerva. Všechno se proměnilo v aušus… Poměr k práci, konzumácká zpitomělost, stále aušusovější výrobky… Všechno šlo do háje, všechno“. O někom – „Prošel životem cestami blbosti. Spíše prokradl se“.

Vždy a všem doporučuji výbor z deníků Jana Zábrany. Nikdo lépe nevystihl rozměr devastace společnosti v éře budování komunismu a zejména lámání charakterů a duší národa v době husákovské normalizace. Znáte to, mnozí si nejprve něco namlouvali, aby se pak vymlouvali. Nepojmenovaná a nevyřešená minulost se nám vrací plnou silou.

Pro pochopení dnešního restartu normalizační mentality je důležité znát kořeny nejen dnešní, ale i předchozí generace. Bývalé kariérní členství v KSČ a spolupráce s StB (případně s KGB) se dnes doslova stávají předpokladem k vrcholné funkci při řízení země. Základ tohoto stavu hledejme v mravní relativizaci a kultu konzumu po roce 1989. Jak kdysi pravil Jan Zábrana – „Touha po svobodě se proměnila v touhu po hospodě“. Schémata se opakují. Tou svobodou byly po formální změně režimu míněny nákupy ve Vídni a dovolená v Bibione. Touha byla naplněna, tak je třeba se opět zařadit a bude líp. Staronová mocenská fronta jde této degradující poptávce naproti, ba co víc, ona ji přímo tvoří. „Hlavně nám nesmí nějaká Evropa něco diktovat“. Rajská hudba vábení východních sirén.

Co by si asi psal do svých deníků Jan Zábrana dnes? Co myslíte? V září uplyne 35 let od jeho smrti, přesto jeho myšlenky znějí i dnes až děsivě aktuálně. Proč? Inu proto. Ďábel si možná vzal před třiceti lety jen oddechový čas, ale možná jen připravoval své návraty. Znal dobře své spoluhráče i publikum, a teď se ostatním směje s drzostí sobě vlastní do obličeje. Český příběh plný paradoxů a vlastních faulů. Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Díky Jene Zábrano za zpětnou reflexi.

26 3 2019 obr1

Kazimir Malevich, Self-Portrait, wikiart.org

publikováno: 26. 3. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Co znamená být nešťastný a nevědět o tom?

Jednou na jaře, zrovna když se v kraji nedaleko města Cambrai začínaly stromy zelenat, došlo …

Zásadně neříkám, ty jsi blázen a bezbožník

Biblické slovo, které nás dnes chce pozdravit a pocelovat, je zapsáno v Žalmu 14., ve …

Vzkříšený známý neznámý

Velikonoční komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018), Resurrection (Vzkříšení). Ústředním motivem křesťanské víry není, že Ježíš …

Provokace: Brexit vs. czexit

Diskusní klub Provokace časopisu Přítomnost uspořádal 3. 4. 2019 debatu na téma Brexit vs. czexit. …

Rytíř Koudelka – „ten čučkař“

Poslední květnový den loňského roku uveřejnila Přítomnost můj článek o aféře Novičok, jehož podtitul zněl …

Ztrácíme „identitu“ nebo rozum? Hněv, strach a hlavní otázka eurovoleb

Volby do evropského parlamentu budou pro Evropu bezesporu velkou zatěžkávací zkouškou. Velmi hluční a sebevědomí …

Čert a káča

Teorie a podivnosti P. Horákové a T. Halíka. »…projevům soukromého života, jejich příčinám a hybným …

Kam ty koně jdou?

Poznámky k (mému) současnému stavu věcí.  „Co vás to, kmotře, proboha napadlo? Vy, a být …