Velká krize Západu (IV. díl, 2. část)

Poznávat, nebo měnit svět?

Díl I. Co nám nadrobila politika identit (1. a 2. část)[1],[2]

Díl II. Krize na levici – špatná zpráva pro pravici[3]

Díl III. Svoboda slova – poslední bitva?[4]

Díl IV. Poznávat nebo měnit svět (1. část)[5]

Krize v severoamerickém vysokém školství. Míříme stejným směrem?

Toto je 2. část mého posledního, čtvrtého článku ze série, kterou jsem nazval Velká krize Západu a již jsem věnoval společenským krizovým projevům za bývalou železnou oponou. Úmyslně končím školstvím, poněvadž v něm se do značné míry hraje o budoucnost celého Západu. Na úplný závěr popíši, co jsem zjistil o poměrech na vysokých školách českých.

Fundamentalismus a zastrašování (a peníze)

Najít ilustrativní dokument pro tuto kapitolu nebylo nijak těžké. Dějištěm celé události se stala Evergreen State College poblíž Seattlu v květnu 2017, kdy byl davem rozvášněných studentů obklopen tamní profesor evoluční biologie Bret Weinstein. Samo o sobě to bylo něco civilizačně úděsného, ale pro mne nejvíce šokující byl zejména jeden moment celého tohoto nebezpečného srocení. V trochu klidnější fázi se profesor zeptal, zda někdo chce slyšet jeho odpověď, načež z davu zaznělo rezolutní „NE“. Znovu opakuji, jsme stále v akademii, kterou nám jako snad nejcennější odkaz předali staří Řekové. Aristoteles by asi pěkně zíral, kdyby na něj na oné pověstné kolonádě jeho žáci řvali, že od něj žádnou odpověď nechtějí. (Prosím věnujte chvilku záznamu tohoto incidentu[6], pro což není znalost angličtiny až tak nutná, jelikož výpovědní hodnota zejména prvních 4 minut je obrovská.)

Co tomu předcházelo a co následovalo, má také zásadní ilustrativní potenciál. Profesor Weinstein podle všeho netvořil ve svém politickém profilu výjimku mezi dnešní pedagogickou komunitou – připomenu, že na amerických univerzitách je poměr mezi levicově a pravicově orientovanými vyučujícími 15 – 17:1 ve prospěch prvně jmenovaných. Jako takový podporoval každoroční Den absence, kdy všichni barevní z univerzity zůstávali dobrovolně doma, aby se zdůraznila jejich důležitost pro akademickou obec v Evergreenu. No, podle mě politováníhodný projev politiky identit, ale budiž. Ovšem když byl vyhlášen Den absence pro bílé, kdy jim sice vstup do kampusu zakázán nebyl, ale „velmi důrazně nedoporučen“, tak proti této zásadně změněné logice celé akce prof. Weinstein protestoval. Nevím, jestli by z toho byl nějak odvázaný, ale tím v mých očích stoupl jako člověk, který se nehledě na následky umí vzít za správnou věc, když je to třeba, a navíc dle mého názoru dokázal, že je pravý demokrat. Nikoliv tedy příslušník levičácké nedemokratické smečky jako ti, co stáli ve výhružném ječícím kruhu kolem něj a neměli zájem o diskusi, ale o staré dobré americké lynčování.

A i pak děly se neuvěřitelné věci. Ústřední postava byla dlouho propírána v mediích, zda je, či není rasistou, a to i ve významných celostátních (jistě hrozně příjemné), škola nebyla schopna agresivní studenty umravnit (sic), a jelikož tím byla stále ohrožená Weinsteinova bezpečnost, tak následoval jeho odchod ze školy se slušným odstupným. Takže univerzita místo toho, aby tvrdě zjednala mezi studenty pořádek, raději vyplázla 500.000 dolarů. Jde vám to na rozum? Mně to taky nešlo, dokud jsem se nedozvěděl, že univerzity studenty skutečně ostře dřou na školném, naprosto většinově hrazené ze studentských půjček, které pak absolventi velmi dlouho a jen s obtížemi splácejí. Takže je lepší vytáhnout peníze z kapsy na financování odstupného jednomu demokraticky založenému profesovi, než si znepřátelit svou studentskou klientelu. To sice vysvětlení je, ale taktéž znepokojivé.

Nebezpečný svět univerzit

V následujících řádcích popíšu co nejhutněji a ve zkratce ty nejzávažnější patologické projevy, které jsem slyšel v interview profesora Haidta s podtitulem Nebezpečný svět univerzit („The Perilous State of the University 2“)[7]. Jak vůbec může být akademický svět nebezpečný? Něco už naznačily ony události, které jsem právě popsal. O prof. Haidtovi, jsem se zmínil již v první části tohoto článku5. Jeho názory neinklinují ani k pravici, ani k levici, přičemž se hodí zdůraznit, že jeho cesta do centristických pozic začínala poměrně značně zleva. Tedy rozhodně nikoliv žádný dogmatický pravičák. Odkud začít?

Nejdříve zopakuji, že celý tento problém se především a zejména dotýká humanitních oborů, které nebude na škodu zopakovat: lingvistika, literatura, samozřejmě filosofie a historie (jejichž falzifikaci jsem byl vystaven s mými vrstevníky jako poslední generace), právo, politologie, náboženství, umění, sociologie a psychologie. K nim přibyla v posledních dekádách typicky a zvláště genderová studia.

Humanitní obory jsou zasaženy několika problémy, z nichž některým jsem se již věnoval a které jsou vzájemně propojeny: politizace univerzitního prostředí s drtivou převahou levicových proudů (demokratických či nedemokratických), sektářské myšlení a ortodoxní fundamentalismus a naprosto ne v poslední řadě zastrašování nositelů konzervativních myšlenek provázené nálepkováním a konsekventní stigmatizací. Jonathan Haidt popisoval, jak se mnohokrát setkal i s tím, že když na nějaké jiné vysoké škole hostoval s přednáškou, tak se k němu naklonil nějaký místní pedagog a zašeptal něco v tom smyslu: „Víte, vidím věci jako Vy, ale nemohu Vás hlasitě podpořit – nemohu si dovolit ztratit místo, navíc bych se tu stal psancem.“ Pokud se velmi vzácně objeví nějaký principiální a názorový sebevrah pravicového ražení, je vystaven inkvizičnímu zastrašování ze tří stran. Samozřejmě od studentů, kteří – když ho rovnou na chodbě s jekotem neobklopují – chodí na jeho přednášky jen, aby je rušili, dále je pak jako černá ovce exkomunikován z pedagogické komunity. K tomu se pak připojí vedení fakulty s předvoláním na kobereček s cílem takovéhoto „narušitele pořádku“ umravnit (jako se to stalo Lindsay Shepherdové – viz 1. část.) A JAKMILE VE VÝUCE A CELÉM UNIVERITNÍM PROSTŘEDÍ CHYBÍ DIVERZITA A NEPANUJE SVOBODNÝ DUCH, JDE VŠECHNO DO HÁJE. To má přirozeně dopad nejen na výuku, ale i na druhé univerzitní poslání – vědecký výzkum a práci. Následující srovnání nekulhá, poněvadž ideologie vstupuje dnes hrůzostrašně již i do biologických věd. Velmi dobře si pamatuji vyprávění starších lékařů, válečné a krátce poválečné generace, jak za dob jejich studií byla genetika v souladu s názory sovětských soudružských vědců ještě stále označována za „buržoazní pavědu“, takže se nevyučovala, ani neprováděla běžná vědecká práce.

Dalším problémem je bujení sektářského fanatismu, v němž radikální levicové studentstvo tvoří hotová kmenová společenství, v nichž všichni dokládají extrémismem ve vzestupné spirále věrnost totemu, jemuž vévodí typické mantry politiky identit. Pravičáků je ve Spojených státech na menších fakultách tak málo, že sotva stlučou dohromady kluby s 20 či dokonce jen 10 členy. A s nimi se z protivného tábora nikdo nesmí bavit – to by byla zrada.

Bezpečný prostor a mikroagrese = akademická vražda

Než přejdu do našich končin, je nutné se ještě dotknout sociálního prostředí na univerzitách jako takového, o němž prof. Haidt hovořil také. Jde mi o to, že VŠ studium má být přípravou do života nejen po vědomostní a dovednostní stránce, ale i místem, kde se člověk naučí samostatně myslet, nezávisle jednat, formulovat názory a obhajovat je. Minimálně na severoamerických univerzitách bych však s tímto přístupem a požadavky na vysokoškolské studium příliš popularity nezískal. Tam totiž kralují dva absurdní principy, které naštěstí u nás do širšího povědomí, či dokonce praxe, nevstoupily:

  • bezpečný prostor (safe space) – místo, jako je např. právě univerzita, které je zbaveno od verbálního konfliktu protivných názorů, kritiky nebo i jen prosté výměny myšlenek v konverzaci; kampus má být bezpečným místem, pro každého kdo shledává debatu příliš zneklidňující
  • mikroagrese (microaggresion) – krátké a běžné ponižující projevy verbální, v chování či plynoucí z prostředí, které, lhostejno zda záměrně nebo bezděčně (sic), působí nepřátelsky, opovržlivě nebo negativně z titulu předsudečné urážky ve vztahu k nějaké skupině (rozuměj jakoukoliv jinou, než tvořenou bílými heterosexuálními muži – takto formulováno to zní jen jako moje privátní jízlivost, ale v podstatě to je skutečně tak).

Tyto koncepce jdou absolutně proti univerzitnímu duchu, jelikož v podstatě znamenají, že poněvadž řeč, mluva, sdělení, oponentura a výměna názorů může někomu udělat na duši bebínko, tak diskusi jakožto základní kámen akademické kultury prostě zarazíme. TYTO ŠIROCE UPLATŇOVANÉ DOKRTÍNY TOTIŽ ZNAMENAJÍ, ŽE ŘEČ SE MŮŽE STÁT NÁSILNÝM AKTEM. TO JE AKADEMICKÁ SMRT. A to jen proto, že by to mohlo někoho urazit; přitom to mluvčí vůbec urážlivě myslet nemusí. Čiročirý děs.

Jak je to u nás?

Dále vycházím z dlouhých rozhovorů se dvěma studenty humanitních oborů na Karlově univerzitě (kteří se navzájem neznají), přičemž oba byli tak laskaví a sepsali mi své poznatky i písemně. Jednostejně mě požádali, abych neuvedl ani jejich jméno, tak ani studijní obor. (To jistě dobré znamení samo o sobě není.) Řeknu tak pouze, že jeden studuje na škole uměleckého směru, druhý sociální vědy. Jejich popisy poměrů se prakticky zcela kryly. Ač to jistě není vzorek dostatečně velký na činění nějakých absolutních a dalekosáhlých soudů, tak nápadná shoda jejich výpovědí napovídá, že zhruba tak nějak by se věci mohly mít, na čemž – jak opatrně soudím – nic nemění to, že oba shodou okolností tíhnou doprava.

Z toho, co mi bylo řečeno, usuzuji, že se zatím nedá hovořit o systémové krizi v podobě zcela nezdravého univerzitního prostředí zejména za Atlantikem, které jsem se snažil přiblížit, nicméně varovné příznaky tu rozhodně jsou. Nyní cituji: „Na nejexponovanějších školách (Filosofické fakultě, Fakultě sociálních věd) se procento zastánců radikální levice určitě pohybuje kolem 80%, na uměleckých školách to kolísá fakulta od fakulty, UMPRUM a AVU tíhnou doleva, ale celkově z toho, co slyším, usuzuji, že všude na humanitních studiích je levičáků bezesporu většina.“ Naštěstí oba mnou zpovídaní studenti svorně popřeli, že by politické rozdíly nějak narušovaly studentská kamarádství.

Dalším tematický okruh, který jsme v diskusích probírali, byl pedagogický sbor. Stejně jako ve Státech je studentská obec do značné míry jeho odrazem. Ovšem nabyl jsem dojmu, že spíše než vyučující mají na univerzitní mládež vliv krajně levicová média, k nimž se dostanu zanedlouho. Ovšem nejdříve k pedagogům. Jejich levicový radikalismus má k tomu severoamerickému pravděpodobně daleko, ovšem problematická semena budou již pravděpodobně zaseta – cituji: „První roky na škole jsem do diskusí chodil s radostí (občas s takovou tou radostí jen někoho vytočit, samozřejmě) jak ve třídě, tak i mimo ni. Po několika zkušenostech jsem se nicméně přestal argumentace ve třídě účastnit, zejména při přítomnosti pedagoga, jelikož není nic pěkného, když i pedagog místo argumentů začne používat emotivní výlevy a několikrát vyvrácené lži…“ To je mj. ilustrováno následující zkušeností: „Naposled mě překvapilo na FAMU, když jsem sledoval přednášku paní Třeštíkové na téma jejího nového střihového dokumentu o M. Formanovi. V sále byla ještě jedna pedagožka z FAMU, která z ničeho nic vybouchla nahlas tím zlým smíchem, když se na plátně objevil M. Forman a mluvil o svobodě jako o jeho celoživotním tématu. A ona vyprskla: „Haha, von mluví vo svobodě a má na sobě triko US Army“. Tohle si přeci pedagog nesmí nikdy dovolit!“ (Onen mladík byl tímto překvapen a zjevně pobouřen, ovšem plivání na armádu USA je oblíbeným levicovým sportem už dobře půl století.)

Už s tím musím všechny čtenáře otravovat, ale před následujícími řádky to musím zopakovat – ač sám konzervativec, levici považuji za sice oponenta, současně však partnera. To však platí pouze o jejím demokratickém mainstreamu, který je ovšem radikály stále více infiltrován a ovlivňován. Přecházím nyní totiž k tomu nejpalčivějšímu tématu, a to ke krajně levicovým médiím, které ve velké míře studentskou levicovou obec nejvíce ovlivňují. O nichž mi bylo řečeno toto: „Na začátek bych rád uvedl 2 výrazné mediální zdroje, ze kterých ,,New left“ přímo vyzařuje. Oba tyto zdroje jsou hlavním zdrojem informací jak mým spolužákům, tak i vrstevníkům. Články jsou vesměs tendenční, čerpající ze západních levicových médií, bez jakéhokoliv jiného pohledu na témata. … První zdroj je internetová ,,verze“ kulturního čtrnáctideníku Advojky A2larm[8] … , která s klasickou Advojkou nemá téměř nic společného. … Druhý hlavní zdroj je ovšem velmi zarážející protože jde o Český rozhlas. Ano, ČRo. Konkrétně jde o jeho stanici Radio Wave[9]. Původně tato stanice byla založena jako stanice ČRo pro mladé produkována mladými. Jistě myšlenka to byla skvělá. Nicméně asi před 4–5 lety se z Wave stala hlásná trouba české Nové levice. Původní pouze hudební a společenský program (hudební program je stále jistě velice kvalitní) se posunul výrazně k politické angažovanosti, a to pouze krajně doleva.“

K tomu za sebe nejprve dodám, že redakce obou zmíněných sdělovacích prostředků jsou značně propojeny a že ono rádio vstoupilo do povědomí širší veřejnosti takřka památným výrokem jejího redaktora Jakuba Orta o tom, že vlastnictví je potřeba demokratizovat a že to přeháníme s fetišizací soukromého práva. K tomu mohu ještě přidat své vlastní poznatky, když Wave jsem poslouchal v autě a A2larm dvakrát s týdenním odstupem hodinu důkladně pročítal. Ovšem když jsem jednou málem naboural a v druhém případě narazil na slovo „uhlobaron“, tak už jsem nedokázal dále pokračovat. Pokud mají obě média na studenstvo takový vliv, jaký mu oba mí respondenti přisuzují, je to krajně nešťastné. Je potřebné, aby levicový proud byl v politice i společnosti zřetelně zastoupen, ovšem – alespoň podle mne – v poloze, řekněme, sociálně-demokratické, a nikoliv ve formě „illiberal left“, v mém slovníku levice nedemokratické s její antisystémovou ideologií považující euroatlantické společenství, takto i s jeho chybami a nedostatky nejsvobodnější a nejdemokratičtější civilizační útvar na světě, za patriarchální tyranii bílého muže utlačujícího ženy, rasové a etnické minority spolu s těmi sexuálními (nebo jednodušeji – utiskujícího úplně všechny). To je, jak alespoň soudím já, ideologický a indoktrinační, zcela nesmyslný konstrukt, který s nástupem politické korektnosti pomalu rozežírá západní hodnotovou strukturu. Navíc přinejmenším na A2larm rezonuje antisemitismus, samozřejmě maskovaný jako antisionismus, což je zcela nechutný a velmi nebezpečný jev, který lze v současné evropské levici, nejen krajní, snadno identifikovat.

Doslov

Tímto končím svou sérii Velká krize Západu. Všem čtenářům Přítomnosti, kteří ji sledovali, ať už celou, nebo některé její části, chci vyjádřit dík jednak za jejich zájem, a pak i za trpělivost, kterou se mnou museli v pozoruhodné míře prokázat.

28 3 2019 obr3

Zrekonstruovaný chrlič na katedrále v Remeši, commons.wikimedia.org


publikováno: 28. 3. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Může si Babiš starší i ve Švýcarsku dělat cokoli?

Vážený pane velvyslanče, obracím se k Vám s prosbou, aby se orgány Švýcarské konfederace v co nejkratší době …

U čínského koryta se kvičí blahem!

Už nestačí „apolitičnost“: Čínská komunistická strana teď vyžaduje otevřenou, veřejnou a jednoznačnou podporu – od vlastních …

Osamělí, pevní i vratcí lidé pana Giacomettiho

Pražská výstava byla vpravdě překvapující. Přiblížila sochařovu tvorbu od začátků přes surrealistické období k proslulým odhmotněným …

Němci, šlechtici, katolíci a navrch kněžouři u nás neprojdou! Kristovy milice versus Česko

Přestože o otázce vrácení majetků Řádu německých rytířů naše média poslední dobou neinformují natolik, jako tomu …

Rozdělená společnost? Naložme si různost. „Válka bude, víc vám neřeknu.“

Láska k sjednotitelům je prastarého data. Různí králové, císařové a generálové nedůležitých jmen přežívají v učebnicích dějepisu především …

Straka je tak drzá, jak blbá je opizice

Předpokládám, že pirát Michálek dostal děkovný mail od Marka Prchala za jeho kádrovací střelu do …

Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …