Kam vede pitomá „vyváženost“

Co má mladší Klaus společného s Brexitem?

Václav Klaus mladší dosáhl svého. Již týden naše média opakují jeho jméno a dokola spekulují o tom, jak moc jeho vyloučení ODS poškodí. Samozřejmě platí úměra, že čím bulvárnější sdělovací prostředek, tím barvitější věštba, že ODS bez Klause mladšího skončí v propadlišti dějin.

Důvod mediálního zájmu o mladého Klause je celkem jasný. Nikdy nenudí, vždy řekne nějakou nehoráznost a je zárukou přilákání pozornosti, alespoň té vulgárnější části publika. Je to takový politický bavič. Ačkoli se hlásí ke konzervativismu, miluje ho především publikum 4. cenové skupiny. Účast na akcích Svazu bojovníků za svobodu to jen potvrzuje.

Populistickým politikům jako je Václav Klaus mladší ovšem dnes nahrává i jedna zásada, kterou pokládáme za výdobytek naší demokracie. Tou je nezpochybnitelný axióm vyváženosti, která je po médiích požadována. Vyváženost vypadá v praxi tak, že se k nějakému tématu pozve host, který dotyčnému problému celkem rozumí a argumentuje věcně. Proti němu je pozván zastánce extrémistických nebo často vyloženě ujetých názorů, které sice zastává marginální část populace, ale nikdo nemůže dotyčný sdělovací prostředek obvinit z nevyváženosti. Populisté a hlasatelé extrémismu navíc přinášejí zvláštní benefit, jejich jednoduše formulované provokace jsou zárukou zábavnosti pořadu. Zatímco zastánci racionálních řešení mluví komplikovaně, dlouze a nejednoznačně, hlasatelé extrémních názorů znají okamžitě příčinu a viníka, mluví stručně a v jednoduchých obrazných příměrech.

Výsledkem je, že postoje, které v populaci zastává pár procent lidí, dostávají prostor, jakoby je zastávala minimálně polovina národa. Legitimizují se tak extrémistické názory, diváci a posluchači mají za chvíli dojem, že lživá tvrzení mají stejnou váhu jako ověřená fakta a že zastávat extrémistické názory je stejně normální, jako zastávat rozumné a uvážlivé postoje. Jak upozornila autorka knihy Demokracie a demagogie, pro politiky je demagogie jen nástroj, pro obyčejné lidi se z toho stává způsob myšlení.

Politika ale není primárně zábava, ačkoli ji tak někteří politici i novináři čím dál více chápou. Abychom nebyli ke Klausovi mladšímu nespravedliví, své politické baviče mají i vyloženě vyspělé demokracie, i když třeba nesahají k takovým nechutnostem, jako přirovnávání parlamentu k židovským komisím nebo Macrona k Hitlerovi. Kupříkladu kolébka demokracie, Velká Británie, měla takového Nigela Farage nebo populárního konzervativce Borise Johnsona. Jejich vystupování bylo dlouho zábavné, dokud David Cameron nevypsal referendum o Brexitu a neumožnil tak, aby se z jejich řečnických cvičení stal způsob myšlení významné části veřejnosti.

Výsledek úspěchu těchto britských politických bavičů dnes musí řešit celá Evropa, což můžeme sledovat doslova v přímém přenosu. Mělo by nás to před našimi politickými baviči varovat.

Psáno pro Český rozhlas Plus.

3 4 2019 obr1

Pierre-Auguste Renoir, The Swing (La Balançoire), 1876, wikiart.org

publikováno: 3. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …

Zpívej, a nemluv!

Operní pěvkyně Dagmar Pecková v loňském roce zpívala českou hymnu na demonstraci pořádané spolkem Milion chvilek …

Neexistující imigranti II.

Muslimská společenská bublina Multikulturalismus je ve své esenci antievropská forma civilizace. Samuel Huntington Úvod Toto …

Jaké jsou ruské plány s námi

Ve stále ještě svobodné části ruského internetu běží vážné a často neortodoxní debaty. Velký a …

Zapřeš tradici a zaměníš směr cesty

V pátek 7. 2. 2020 uplynulo 75 let od popravy hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského: původem šlechtice, smýšlením …