Lechtivá socha

Pavlína Havlová: Kdo má ještě v dnešní době zájem vystavovat sochy?

Pavlína Bartoňová: Faktem je, že podle současné sochařské produkce to vypadá tak, že už klasickou sochu nepotřebujeme. Jako bychom si vystačili s redy mejdy, česky řečeno hotovkami, instalacemi a dyzajnem všeho druhu. I když nezájem o portrétní a figurální tvorbu je zřejmě jako řeka ponorná. Už v roce 1824 se kvůli nedostatku schopných uchazečů zvažovalo uzavření sochařské školy vídeňské akademie.

Ale k otázce. Pořadatelem výstavy je Spolek sochařů České republiky, který se hlásí k řemeslné a intelektuální tradici. Výstavou Lechtivá socha jsme chtěli dokázat, že tahle tradice ještě není úplně opuštěná, že socha v původním podání a výrazu o svůj smysl nepřišla.

Podle čeho jste umělce a jejich díla vybírala?

Výstava měla být každoroční přehlídkou tvorby členů Spolku sochařů.

Pojala jsem ji šířeji, abych do problematiky současné sochy umožnila lepší vhled. V rámci možností se jedná o sondu, která snad někdy bude mít rozvitější pokračování. Během dvou měsíců jsme vybrali díla 30 autorů vytvořená mezi léty 1943–2019. Autory jsou z poloviny členové Spolku, ze čtvrtiny to jsou ženy a z pětiny připomínáme zesnulé autory. Na výstavu jsem pro někoho překvapivě vybrala i díla tří malířů: Věry Novákové, Tomáše Smetany a Jiřího Sopka.

Při výběru exponátů mi záleželo na tom, že 1. vystavená věc má pro diváka podstatné sdělení jako svůj obsah a za 2. svou formou je v původním významu věcí, která je utvářená inteligentním duchem a zručností umělce ze solidní hmoty.

Co je na soše lechtivého?

Veprostřed Platónova dialogu o duši a kráse Faidros se propojí lechtění, krása v portrétu a krása v duši diváka. Božská duše se podobá lidské, mezi nimi prostředkuje Erós. Třeba básník Vladimír Holan mluví o Erótovi, že je nebesklon. Erós je síla rostící peří. Je při díle, když někdo, kdo si pamatuje krásu, tu krásu zahlídne na krásné tváři, nebo věci – soše, obrazu. V tu chvíli se v něm probudí puky na duši a z puků začne vyrážet peří, přitom dochází ke svědění a lechtání a bolesti zároveň. Socha je lechtivá proto, že způsobuje tohle lechtání. Způsobuje to nejdůležitější, co se v osudu duše může udát, protože buď duše v těle umírá jako ve škebli, nebo se opeřováním připravuje na vzlet. Náš život nemá jiný účel než péči o duši a krása je jediná, která je viditelná smysly. Jediná může přes smysly způsobovat růst duše. Výstava by měla být plná svědění, které způsobí, že se divákovi udá tato proměna.

Nová síň není nafukovací, jak se tam vešlo 30 soch?

Není, ale zato má pro sochy nenahraditelné ateliérové světlo, které už je jen v „ukradeném“ Mánesu a v GHMP v Městské knihovně, i když tam už je umělé. Při přípravě nás omezoval hlavě čas. Prostor jsme zvládli díky architektonickému řešení pana Pavla Kolíbala. Navrhnul takovou sošnou slavobránu zarámovanou reliéfy a minisochami na zdi. Ve středu místnosti pak má každá socha svůj prostor, svoji dráhu bílých dlaždic. Směrem od vchodu se divák vzdaluje technicky poctivému akademismu k moderním tendencím sochařství.

Zleva v řadě stojí podobizny neboli portréty, které jsou od sochařství neodmyslitelné. Hlava je koruna všeho, symbolem pomíjivosti, smyslu a třeba i vítězství. Keltové si prý přibíjeli useknuté hlavy svých nepřátel nad svá obydlí. Na výstavě Lechtivá socha na vás hledí 10 hlav: děvčátko Karly Vobišové v bílém mramoru, jemně nakloněný jakoby naslouchající Emil Juliš, bronzová hlava dívky od Zdeňka Palcra, Ernst Hemingway z děsně vyschlého a tvrdého zbuzanského vápence, nonverbálně sdílná hlava Edy Hendrychové, Josef Šíma s krajinou ve tváři, vážný sádrový Boris Pasternak, hranatý Martin Jirous, autoportrét Daniela Talavery a Zeithammlův Petr Rezek.

Napravo už jen zmíním Prométhea. Letos je to padesát let, kdy sochař Zoubek sejmul Janu Palachovi posmrtnou masku. Tento čin a zvláštní portrét zdaleka nepatří jen do sochařství. Palacha a přesah sochařského díla si na této výstavě připomínáme ztvárněním Prométhea od Václava Frydeckého. Tu sochu koncem 70. let papaláši odstranili těsně před odhalením u budovy Transgasu u Muzea. Tehdy dokonce i soudruhům došlo, že dobrá socha má nejen zvláštní formu, ale i závažný obsah. Prométheus je příklad sochy, která je s člověkem proti moci Olympanů, krade jim oheň a podrývá autoritu bohů…

Při východu z galerie člověk nemůže minout sochu Jiřího Kobra Mytí nohou. Je zvláštní, hrubě řečeno nepatřičná …

Proto jsem stála o to ji vystavit! Kobr se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané biblické motivy v jeho podání nepřehlédnutelné, pro někoho až nepatřičné. Jenže díky tomu na nich můžeme zahlédnout ještě něco neznámého, třeba kopance a emoční oploštělost, které musel Ježíš natřený namodro a jakoby ponořený v barvě čistoty a nevinnosti snášet. Jediná tato socha je bez soklu. Ježíš nám a svým učedníkům stlučeným ze dřevěných prken leží u nohou. Mytí nohou odkazuje k době konání výstavy, která předchází Svatý týden a slavnosti vzkříšení Krista v těle.

Díky za rozhovor.

Díky a Požehnané Velikonoce.

Výstava Lechtivá socha v Nové síni (Voršilská ulice) potrvá do Květné neděle 14. dubna 2019.

10 4 2019 obr1

Jiří Kobr, Mytí nohou, dřevo, 2016


Fotografie z vernisáže si prohlédněte v galerii:

Foto © Martin Salajka a Petr Blumentrit (Pražská fotografická škola), černo-bílé fotografie Jiří Plieštik

publikováno: 10. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Proč má Slovensko Čaputovou, zatímco Češi Zemana

V tomto roce si připomínáme velká devítková výročí, k nimž kupříkladu patří i 600 let, …

Co znamená být nešťastný a nevědět o tom?

Jednou na jaře, zrovna když se v kraji nedaleko města Cambrai začínaly stromy zelenat, došlo …

Zásadně neříkám, ty jsi blázen a bezbožník

Biblické slovo, které nás dnes chce pozdravit a pocelovat, je zapsáno v Žalmu 14., ve …

Vzkříšený známý neznámý

Velikonoční komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018), Resurrection (Vzkříšení). Ústředním motivem křesťanské víry není, že Ježíš …

Provokace: Brexit vs. czexit

Diskusní klub Provokace časopisu Přítomnost uspořádal 3. 4. 2019 debatu na téma Brexit vs. czexit. …

Rytíř Koudelka – „ten čučkař“

Poslední květnový den loňského roku uveřejnila Přítomnost můj článek o aféře Novičok, jehož podtitul zněl …

Ztrácíme „identitu“ nebo rozum? Hněv, strach a hlavní otázka eurovoleb

Volby do evropského parlamentu budou pro Evropu bezesporu velkou zatěžkávací zkouškou. Velmi hluční a sebevědomí …

Čert a káča

Teorie a podivnosti P. Horákové a T. Halíka. »…projevům soukromého života, jejich příčinám a hybným …