Nacpala bych jim obrázky velryb plných plastu

Výkřik do lesa – ale kde je ozvěna? To by člověk nevěřil, kolik odpadu je tady v krásných amerických lesích. Už jen jet autem kolem nich je úděsné, pokud zrovna nekoukáte do mobilu, ale do příkopů, kde já jako pasažér pátrám po prvním jarním kvítí a přitom vidím jen vyhozené láhve, piksly, krabičky a na stromech vlající další vymoženosti naší civilizace – igelitové pytlíky. A každý rok jich přibývá! Někde jsou celá lesní prostranství plná nafoukaného odpadu.

Proč si to tak beru? Byla jsem od mala vychovaná neodhazovat nic, co do přírody nepatří. Vůbec nechápu, jak někdo může otevřít okénko u auta a vyhodit odpadek, často i celé pytle odpadků… A když si představím, kde se pak ocitnou a kde všude plavou…

A to nás tu v Americe neustále přesvědčují v tom, jaký jsme „výjimečný“ národ, jací jsme patrioti, jak milujeme svoji zemi. GOD BLESS AMERICA. Na každém dvorku vlaje americká vlajka, ale nikdo nezařve: Kruci, ukliďte ten sajrajt!

Nemám ráda policii… Ale takovou, která by na to šlápla a rozjela se za každou osobou, která vyhodí odpadek u silnice, u jezera, u řeky, na skále – takovou bych uvítala! I bych je za to objala.

Stalo se mi v létě u místních vodopádů, že jakýsi mladík, když dopil své pivo, mi před očima strčil plechovku do škvíry mezi kameny. Pravím mu slušně, kdyby byl tak laskav a odnesl si ji do koše. Naštvaně pravil, že je to jeho „svoboda“ a odcházel! „Jakápak svoboda?“ křičím za ním, „to není svoboda, to je špína!“ Ani se neotočil, šel dál. Sebrala jsem plechovku a bylo mi do breku.

Jak zachránit planetu? Ve škole bych od první třídy měla děti k tomu, aby šly ven a posbíraly vše, co do přírody nepatří – tak by si to uvědomily. A nacpala bych jim do těch jejich fidlátek obrázky velryb plné plastu, ptáky zapletené v pytlíkách, moře plné odpadků, miliony nedopalků cigaret na hřištích… Když brainwashing, tak aspoň užitečný!

Kdy nám to jako lidstvu dojde? Mluví se neustále o duši člověka. O jaké? O té gumové? Zteřelé? Popraskané? Splasklé? Odhozené někde v příkopu?

Jsme přece součástí planety, tohoto nádherného jedinečného živého organismu, na kterém jsme závislí, ať věříme nebo ne. Tak pro to něco dělejme! Neb jde o hodně! Jde vo život!

Zdraví,

Eva z New Yorku

publikováno: 11. 4. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojenych států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K Fajtově odvolání důvod dostatečný

Po otřesných zkušenostech s Jiřím Fajtem při přípravě a realizaci výstavy Charta Story jsme s povděkem přijali zprávu o jeho odvolání. Připomínáme, že původně sabotoval i dohodnuté pokračování této významné …

Velikonoční odkaz

Příběh Ježíše v mnohém ovlivnil naše dějiny. (Škoda, že se více neřídíme jeho učením. Ježíšovo ukřižování je ostudné, ale to, že dva tisíce let jsou dále likvidováni nevinní, je neomluvitelné.) …

Biblické motivy Jiřího Kobra

Jiří Kobr, jeden z autorů výstavy Lechtivá socha, „se zabývá viděním a myšlením těch, kteří na jeho umění budou koukat, přitom ale tvoří hrubě podle svého vkusu. Díky obojímu jsou okoukané …

Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu. Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě …

Čína náš vzor

Čínská kybernetická hrozba má různé podoby. Nejde jen o abstraktní svět někde daleko za oponou. Může jít (a často jde) i o pronikání do soukromí osob a jejich následné ovládání. …

Blbosti jde vyvracet

Někdy to vypadá, že za práva většiny se berou hlavně demagogové, ale jejich hnutou argumentaci není možné přesvědčivě, krátce a slušně vyvrátit. Najdou se ale docela dobré příklady toho, že …

Dívat se kolem sebe (ne)stačí

Skytaly, pro někoho zapomenutá sudetská vesnička na Podbořansku. Dlouhé roky jsem denně přes Skytaly cestoval do zaměstnání. Jako dnes si vybavuji okamžik, kdy jsem v šípkovém keři spatřil rozvalené torzo. Byl …

Něžná úcta (detail obrazu od Rembrandta)

Komentář sestry Wendy Beckettové (1930–2018) na pondělí 15. dubna (Tender reverence, Něžná úcta). Úcta je nejhlubší formou respektu, vážně míněným přáním přiznat druhému důležitost jeho či jejích vlastních práv. Stojí na předpokladu, …