Nacpala bych jim obrázky velryb plných plastu

Výkřik do lesa – ale kde je ozvěna? To by člověk nevěřil, kolik odpadu je tady v krásných amerických lesích. Už jen jet autem kolem nich je úděsné, pokud zrovna nekoukáte do mobilu, ale do příkopů, kde já jako pasažér pátrám po prvním jarním kvítí a přitom vidím jen vyhozené láhve, piksly, krabičky a na stromech vlající další vymoženosti naší civilizace – igelitové pytlíky. A každý rok jich přibývá! Někde jsou celá lesní prostranství plná nafoukaného odpadu.

Proč si to tak beru? Byla jsem od mala vychovaná neodhazovat nic, co do přírody nepatří. Vůbec nechápu, jak někdo může otevřít okénko u auta a vyhodit odpadek, často i celé pytle odpadků… A když si představím, kde se pak ocitnou a kde všude plavou…

A to nás tu v Americe neustále přesvědčují v tom, jaký jsme „výjimečný“ národ, jací jsme patrioti, jak milujeme svoji zemi. GOD BLESS AMERICA. Na každém dvorku vlaje americká vlajka, ale nikdo nezařve: Kruci, ukliďte ten sajrajt!

Nemám ráda policii… Ale takovou, která by na to šlápla a rozjela se za každou osobou, která vyhodí odpadek u silnice, u jezera, u řeky, na skále – takovou bych uvítala! I bych je za to objala.

Stalo se mi v létě u místních vodopádů, že jakýsi mladík, když dopil své pivo, mi před očima strčil plechovku do škvíry mezi kameny. Pravím mu slušně, kdyby byl tak laskav a odnesl si ji do koše. Naštvaně pravil, že je to jeho „svoboda“ a odcházel! „Jakápak svoboda?“ křičím za ním, „to není svoboda, to je špína!“ Ani se neotočil, šel dál. Sebrala jsem plechovku a bylo mi do breku.

Jak zachránit planetu? Ve škole bych od první třídy měla děti k tomu, aby šly ven a posbíraly vše, co do přírody nepatří – tak by si to uvědomily. A nacpala bych jim do těch jejich fidlátek obrázky velryb plné plastu, ptáky zapletené v pytlíkách, moře plné odpadků, miliony nedopalků cigaret na hřištích… Když brainwashing, tak aspoň užitečný!

Kdy nám to jako lidstvu dojde? Mluví se neustále o duši člověka. O jaké? O té gumové? Zteřelé? Popraskané? Splasklé? Odhozené někde v příkopu?

Jsme přece součástí planety, tohoto nádherného jedinečného živého organismu, na kterém jsme závislí, ať věříme nebo ne. Tak pro to něco dělejme! Neb jde o hodně! Jde vo život!

Zdraví,

Eva z New Yorku

publikováno: 11. 4. 2019

Eva Dřízhalová

Eva Dřízhalová

/ Narozena v roce 1951 v Praze, přeživší komunismus a vyhozena konečně v roce 1979 za rodinou do Spojených států. Pracovala jako číšnice, malovala, kreslila a stala se nezávislou umělkyní, inspirována přírodou, vědou, poezií a životem. Napsala a ilustrovala knihu Twinkle Twinkle Red star o životě za železnou oponou. Poslední dobou se zajímá nejen o politickou situaci tam, kde žije, ale i o politické dění v Evropě , neb považuje za svou povinnost jako umělec odrážet, co se děje kolem nás.

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …

Evropská komise nepoleví, vědí nyní Poláci

Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová v úterý ve Varšavě předvedla, že Evropská komise bere vážně svůj závazek dohlížet na dodržování zásad právního státu v členských zemích Evropské unie. Během jednodenní návštěvy se …

Největší škody

Mezinárodní blamáž, kterou Česká republika utržila v očích světové veřejnosti, když její představitelé naletěli jako školáci podvodníkům z CEFC, snad časem vyšumí. Systémové škody ale zůstanou. Rozsáhlé konflikty zájmů, kdy se u některých …