Velikonoční Last Minute

K nadcházejícím Velikonočním svátkům nám přichystal management Nových pořádků, které plíživě vystřídaly vratkou polistopadovou demokracii, velkolepou velikonoční pomlázku. (Pro pořádek podotýkám, že naše demokracie byla sice vratká, ale přesto to byla demokracie; a abych nebyl anonymní, pod novým managementem rozumím Andreje Babiše, Miloše Zemana, Vojtěcha Filipa, Tomio Okamuru, přičemž za křovím se krčí ČSSD a Piráti).

K tradici Velikonočních svátků patří, že někdo (beránek, Ježíš) bude obětován. Případně v lidové verzi, že někdo dostane nařezáno. Zdůvodnění bývá ušlechtilé (omlouvám se za citát, ale dnes se to snad smí): „Je pro vás lépe, aby jeden člověk umřel za lid, než aby zahynul celý národ“ (J 11,50). V našem případě jde nikoli o jedince, ale o kolektivum.

Dnešní velikonoce byly neformálně prodlouženy o jeden den. Protože si establishment Nových pořádků (zde vedení PS PČR) z útlocitnosti, dané pragmatismem, netroufl provést akt pomlázky přímo na Velký pátek, bude zjevně realizován v úterý 23. dubna. Poslanecká sněmovna nejspíš velkou většinou odhlasuje komunistický návrh na dodatečné zdanění finančních náhrad církvím a náboženským společnostem. Ty nebudou přímo obětovány, ale jen pořádně vzaty u huby, jednak aby se učinilo zadost spravedlnosti (jde o subjekty podle většiny lidí jednak neužitečné, jednak chtivé), a pak aby se prospělo veřejnému zájmu (jedno s druhým jde ruku v ruce).

Je tu ovšem něco nedomyšleného. V době „Starých pořádků, kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli“ (tj. v době demokratické polistopadové ČR) platila zásada, že co se jednou závazně slíbí, má být taky splněno. Dnes se potichu zavádí zásada jiná, známá z minulosti o něco dávnější: co bylo jednou závazně slíbeno, má být podle toho, jak se nám (tj. establishmentu) momentálně hodí, splněno buď úplně, nebo částečně, nebo vůbec ne. A to bez ohledu na to, jestli jsou to zrovna církve, nebo já, vy, my všichni.

Zároveň ve veřejnosti (i v té „politické“) panuje přesvědčení, že je zbytečné se namáhat. Za prvé, v Poslanecké sněmovně se stejně nedá ničeho dosáhnout, protože si většina Nových pořádků komunistický návrh hladce prohlašuje. A za druhé, Ústavnímu soudu naopak nezbude než zákon nakonec zrušit, protože Ústavní soud je ze své podstaty spravedlivý. K tomu bych chtěl podotknout, že ze své podstaty spravedlivý je Bůh, kdežto lidské soudy za ním poněkud pokulhávají a náš Ústavní soud tuplem. Čili důvěra v soud se tu velmi podobá apatii. A naděje může vzniknout jen z toho, že se člověk soustavně a vytrvale brání něčemu, co považuje za nespravedlivé. Jistě, většinou to trvá dlouhou, často velmi dlouhou dobu. Ale z apatie ještě nikdy žádná naděje nevyrostla.

Shrnuto a podtrženo: obětovaným v tomto našem případě nejsou církve, obětovaným je česká demokracie. A prospěje to nanejvýš establishmentu Nových pořádků. Jenomže jen na čas: každý rakovinný nádor vesele bují, ale jen do té doby, než pacienta zabije: pak je i s nádorem konec.

Po tomto úvodu přejděme teď k vlastní Nabídce Last Minute Klubu na obranu demokracie:

Už zakrátko, 23. dubna – možná, že o něco málo později – dojde v Poslanecké sněmovně k závěrečnému hlasování o komunistickém návrhu. Ale do té doby jsme na tom vlastně fajn, můžeme ještě něco dělat. Tedy my jsme toho využili mimo jiné k tomu, že jsme zformulovali výzvu, v níž popisujeme nebezpečí, jež komunistická novela pro českou demokracii znamená, a vyzvali jsme všechny, kdo ve věci budou rozhodovat, aby to vzali v úvahu. Oslovili jsme i „občanskou společnost“, zejména nezávislé iniciativy. Doposud se nám pod výzvu podařilo shromáždit přes 3950 podpisů. Mezi signatáři je řada veřejně činných lidí.

Události BD, Velký pátek, 18. dubna 2019

publikováno: 23. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968,

skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva. Pomník Koněva byl postaven v roce 1980, tedy dvanáct let po ruské okupaci naší země, …

Česko-polská výstava o pádu režimu a disentu

V úterý 1. října rozezvučí starobylou Vodní tvrz v Jeseníku legendární písně Karla Kryla v podání jeho bratra Jana. Zahájí tak dvojjazyčnou výstavu s názvem „Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami“, kterou k 30. …

Cena za to, že Zeman něco plácne

Můžeme podobně jako Karel Schwarzenberg vtipkovat, že na existenci samostatného Kosova se může Zeman poptat u českých fotbalistů, ale zahraničně-politicky to taková bžunda není. … Kosovo rozhodně není příkladem klidné, bezpečné …

Anděl strážný

Nedožité šedesátiny Maria Kotrby (1959–2011) měly být zhodnoceny výstavou v Galerii hlavního města Prahy, ale kulturátoři hlavního města jeho oslavu zrušili ve prospěch výstavy  agenta StB a nonšalantního profesora Bedřicha Dlouhého …

Začínáme dělat správnou zahraniční politiku?

To znamená politiku opačnou než tu, kterou prosazuje Božkov z Hradu? Mám na mysli rostoucí (nejen český) odpor k nekalým praktikám Číny. Začalo to primátorem Prahy Hřibem, který odmítl uznat doktrínu „jedné Číny.“ …

Trumpova administrativa pomalu požírá dosud nedotknutelné

Ignorance prezidenta Trumpa a blbost, s jakou přehlíží všechno živé (jak lidi, tak přírodu), už nemá mezí. Těžko pochopit, že takový psychopat může být prezidentem. Příroda, o které se poslední dobou hodně mluví, …

Pomezná – od ministeriálů k dnešku

Přímo na hranici Chebska a Bavorska se ještě po druhé světové válce nacházelo množství sídel s bohatou historií a památkami upomínajícími na ministeriální minulost oblasti. Poválečný odsun a následné vztyčení železné opony ale proměnil …

Miliardářům bude soudcem Jidáš

Co mne se týče, zamýšlím knihu — jež bude možná mou příští knihou — o Penězích. Jsem živen Písmem svatým a biblickou exegesí. Toť můj základ, můj pravý základ. Deset let svého …