Velikonoční Last Minute

K nadcházejícím Velikonočním svátkům nám přichystal management Nových pořádků, které plíživě vystřídaly vratkou polistopadovou demokracii, velkolepou velikonoční pomlázku. (Pro pořádek podotýkám, že naše demokracie byla sice vratká, ale přesto to byla demokracie; a abych nebyl anonymní, pod novým managementem rozumím Andreje Babiše, Miloše Zemana, Vojtěcha Filipa, Tomio Okamuru, přičemž za křovím se krčí ČSSD a Piráti).

K tradici Velikonočních svátků patří, že někdo (beránek, Ježíš) bude obětován. Případně v lidové verzi, že někdo dostane nařezáno. Zdůvodnění bývá ušlechtilé (omlouvám se za citát, ale dnes se to snad smí): „Je pro vás lépe, aby jeden člověk umřel za lid, než aby zahynul celý národ“ (J 11,50). V našem případě jde nikoli o jedince, ale o kolektivum.

Dnešní velikonoce byly neformálně prodlouženy o jeden den. Protože si establishment Nových pořádků (zde vedení PS PČR) z útlocitnosti, dané pragmatismem, netroufl provést akt pomlázky přímo na Velký pátek, bude zjevně realizován v úterý 23. dubna. Poslanecká sněmovna nejspíš velkou většinou odhlasuje komunistický návrh na dodatečné zdanění finančních náhrad církvím a náboženským společnostem. Ty nebudou přímo obětovány, ale jen pořádně vzaty u huby, jednak aby se učinilo zadost spravedlnosti (jde o subjekty podle většiny lidí jednak neužitečné, jednak chtivé), a pak aby se prospělo veřejnému zájmu (jedno s druhým jde ruku v ruce).

Je tu ovšem něco nedomyšleného. V době „Starých pořádků, kdy nám vládli politici, co nemakali a kradli“ (tj. v době demokratické polistopadové ČR) platila zásada, že co se jednou závazně slíbí, má být taky splněno. Dnes se potichu zavádí zásada jiná, známá z minulosti o něco dávnější: co bylo jednou závazně slíbeno, má být podle toho, jak se nám (tj. establishmentu) momentálně hodí, splněno buď úplně, nebo částečně, nebo vůbec ne. A to bez ohledu na to, jestli jsou to zrovna církve, nebo já, vy, my všichni.

Zároveň ve veřejnosti (i v té „politické“) panuje přesvědčení, že je zbytečné se namáhat. Za prvé, v Poslanecké sněmovně se stejně nedá ničeho dosáhnout, protože si většina Nových pořádků komunistický návrh hladce prohlašuje. A za druhé, Ústavnímu soudu naopak nezbude než zákon nakonec zrušit, protože Ústavní soud je ze své podstaty spravedlivý. K tomu bych chtěl podotknout, že ze své podstaty spravedlivý je Bůh, kdežto lidské soudy za ním poněkud pokulhávají a náš Ústavní soud tuplem. Čili důvěra v soud se tu velmi podobá apatii. A naděje může vzniknout jen z toho, že se člověk soustavně a vytrvale brání něčemu, co považuje za nespravedlivé. Jistě, většinou to trvá dlouhou, často velmi dlouhou dobu. Ale z apatie ještě nikdy žádná naděje nevyrostla.

Shrnuto a podtrženo: obětovaným v tomto našem případě nejsou církve, obětovaným je česká demokracie. A prospěje to nanejvýš establishmentu Nových pořádků. Jenomže jen na čas: každý rakovinný nádor vesele bují, ale jen do té doby, než pacienta zabije: pak je i s nádorem konec.

Po tomto úvodu přejděme teď k vlastní Nabídce Last Minute Klubu na obranu demokracie:

Už zakrátko, 23. dubna – možná, že o něco málo později – dojde v Poslanecké sněmovně k závěrečnému hlasování o komunistickém návrhu. Ale do té doby jsme na tom vlastně fajn, můžeme ještě něco dělat. Tedy my jsme toho využili mimo jiné k tomu, že jsme zformulovali výzvu, v níž popisujeme nebezpečí, jež komunistická novela pro českou demokracii znamená, a vyzvali jsme všechny, kdo ve věci budou rozhodovat, aby to vzali v úvahu. Oslovili jsme i „občanskou společnost“, zejména nezávislé iniciativy. Doposud se nám pod výzvu podařilo shromáždit přes 3950 podpisů. Mezi signatáři je řada veřejně činných lidí.

Události BD, Velký pátek, 18. dubna 2019

publikováno: 23. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …

Lůzu volí zase jenom lůza

čím dál tím víc mě bolí jak paměť krátkou máme cítím stesk vojáka v poli já nezapomínám jak tu ostnatými dráty bolševická lůza omotala dráty a vysála víru z nás …

Šašek nebyl trapný a vůbec skvělý cirkus

Neváhejte, nečekejte, představení začíná Cítíš tu vůni? To piliny v manéži dýchají a klauni se přitom smějí a děti se radují, že přijde zase klaun a ukáže šaškův um. Vidíš tu …

Evropský pocit schází, solidarita není, je volný handl

Z čeho se v lidech může narodit sounáležitost se svou evropskou vlastí? Sounáležitost přirozená, živá a velkorysá? Rakouský spisovatel odpovídá takto (DB): „Pocit příslušnosti k nadnárodní struktuře se může rozvinout ze dvou zkušeností. Na …

Obrana syrských Kurdů

Na jaře roku 2016 jsem vystoupil na obranu syrských kurdských milicí na plénu EP: Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem …

Vážený Měscký Úřade!

V rámci sexuálních experimentů konaných pod vlajkou lických i nelických práv (Grant. č. 8645231245-N564-2020) jsem se rozhodla zakusit sex s kancem divokým a proto se nyní cítím býti sviní divokou, aniž použiju antikoncepci …

Pro a proti stávce učitelů

„Co ti učitelé dnes vůbec chtějí, my jsme taky dělali jenom za tisícovku…“ zaslechl jsem od penzionované učitelky. Ale také následující: „Takže: co si to oni z toho Milionu chvilek vlastně …

Vítěz bere vše

Předseda vlády to má vždy s vlastní mediální prezentací snadnější než ostatní politici. A je-li to premiér doslova posedlý svým mediálním obrazem, tak nám své aktivity všeho druhu servíruje téměř nepřetržitě. Motivem …