Chudák Fajt a chudák David, chudák celá nedílná součást kultivované kultury

Prof. ak. mal. Jiří David, UMPRUM poskytl k odvolání gen. ř. Jiřího Fajta toto vyjádření: „Jestli někdo dnes z odborné veřejnosti bude tvrdit, že Jiří Fajt, spolu se svými spolupracovníky, nepozdvihl NG z její předchozí mrtvolně stagnující situace, do mezinárodně živého a respektuhodného organismu, tak je buď lhář, nebo pokrytec. Neměl na to ani stamiliónové prostředky státu, jež by mu ulehčily mnohá složitá profesní rozhodování. Neměl vlastně ani přílišnou podporu zdejšího, stabilně rozděleného uměleckého provozu. Přesto dokázal to, co se nepovedlo od roku 1990 nikomu ze stávajících generálních ředitelů NG a bylo jich hodně. Získal totiž za velmi krátkou dobu respekt zahraničních obdobných institucí. Získal i jejich osobní důvěru, díky programu a vizím, které začal v NG uskutečňovat. Jistě se mohly tyto vize někomu zdát třeba i velikášské, problematické a pod. Mohly, ale jen z onoho našeho malého rozhledu, z naší utajované  závisti. Neboť podobné možné vize a výstavní projekty, jsou v civilizovaném prostředí nedílnou součástí kultivované, kulturní společnosti.  Za to Jiřímu Fajtovi patří veřejné poděkování a né zástupný politický lynch. Neboť je zcela zřejmé, že onen takzvaný audit, byl zástěrkou, účelovým instrumentem, jak se Hrad skrze služebný ministerský handl „elegantně“ vypořádal s nepohodlnou osobností. Ty mne zbavíš Fajta, já Tě podržím ve vládě. Aby se však do budoucna NG nemusela vždy takto smutně a vlastně tragicky zpovídat, omlouvat, čí dokonce i politicky pykat, musí se vymanit ze státních struktur a stát se konečně veřejnoprávním subjektem. Dnes je však nepochybné a doufám i těm co to Jiřímu Fajtovi přejí, či se na něm už s gustem vozí, že se provoz NG opět může zastavit, zmrtvit na mnohé roky. Zárukou na pozitivní změnu rozhodně není  totiž už první krok, kdy sice a  snad prozatimně, povede zcela kulturní no name Ivan Morávek. Děkujeme pane dosavadní  ministře.“

Dodejme, že Jiří Fajt byl odvolán ministrem, který zjevně nemá s kulturou společného nic než název svého rezortu, na přání prezidenta, který za kulturu vydává bavičství a nahrazen vedoucím z pekáren premiérova holdingu. Jenže to pořád neznamená, že prof. UMPRUM nemusí být schopen argumentace. Jiří David se ukazuje jako politováníhodný zastánce, když na začátku svého vyjádření hned nazve všechny, kdo by pochybovali o Fajtovi, slovy „lhář, nebo pokrytec“. A v textu se nezmůže na lepší argument pro Fajta, než že se Fajtovy vize „mohly … někomu zdát třeba i velikášské, problematické a pod.“  Tady už lhář s pokrytcem vystupují pod „někomu“ – proč náš rozšafa najednou nejmenuje?

Lhář, pokrytec a někdo koukají, podle prof. Davida, „z onoho našeho malého rozhledu, z naší utajované  závisti“. Co tady znamená „našeho“ a „naší“ – má ji taky? Nebo jen tak mimoděk osvícenější našinec David uprskává jaksi „do vlastního hnízda“?

Lhář, pokrytec a někdo, je ještě taky „náš malého rozhledu“ a „náš utajovaný závistník“. Takoví jsme my všichni, kdo pochybujeme nad Fajtem a jeho vizemi.

Ale Fajtovy a „podobné vize a výstavní projekty, jsou v civilizovaném prostředí nedílnou součástí kultivované, kulturní společnosti“

U další fráze – „nedílnou součástí kultivované, kulturní společnosti“ se ptám sám sebe už po několikáté: co to je za jazyk? Co je to za člověka? Umělec nebo funkcionář?

A odpověď nalézám na webu UMPRUM v textu patrně samého prof. Davida, kterým uvádí svůj Ateliér intermediální komunikace:

„Proto se musíme společně neustále ptát, zda-li estetická hodnota lži krásnější než etické rozhořčení pravdy?“ Asi tam za zda-li chybí je, ale určitě tam chybí i něco víc.
Srozumitelně řečeno, psal to člověk, který se neustále plácá mezi  etickým rozhořčením pravdou a estetizováním lží – to je přesně to, co, podle mne, spojuje nejen výkony Fajta s Davidem.

Etické rozhořčení pravdou béře na sebe podobu kýčového uctívání ikon pravdy a lásky (Havel, Dalajlama…). (Ti si právě tuhle adoraci nezaslouží ani od nejhorších nepřátel…)

A opatřování titulů – intelektuální výkony a výstavy, resp. sochy – umělecké výkony našich výtečníků se svou povrchností, efektností, banalitou a zároveň zašmodrchaností dokonale hodí do škopku estetizovaných lží. (DB)

publikováno: 24. 4. 2019

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …