Jsem unionoskeptik

Já jsem pro Evropu,“ prsí se lidé, v nichž fungování a směřování Evropské unie vzbuzuje naději na krásné, fungl nové bratrství a přátelství mezi národy. Za proevropské se považují nejen přerozdělovači a lobbisté usalašení v Bruselu, ale také Britové hlasující proti Brexitu, rumunští žebráci, němečtí zaměstnanci neziskovek, obchodníci dorozumívající se lámanou angličtinou, investoři, italští mafiáni i mnozí nepodnikaví podnikatelé. Starosti o osud Evropy však kupodivu trápí i lidi, kteří na Evropské unii nenechají chlup. Starosti o budoucnost evropské civilizace si dělají Britové hlasující pro  brexit, polští katolíci, francouzští členové Národní fronty, Katalánci, Korsičané, Baskové, klausovci, okamurovci, zemanovci, conteovci, kaczinovci či obánovci. Těmto lidem se kdovíproč říká euroskeptici. Z toho, co ke mně dolehne, vyplývá, že Evropu milují láskou nehynoucí lidé, kteří se neshodnou prakticky na ničem. Drobný zádrhel tkví ovšem v tom, že Evropa není Evropská unie a EU není Evropa. Zkrátka a dobře, vzít to z opačného konce, kdybych oddělil nepřátele EU od nepřátel Evropy, ušetřil bych si námahu a ještě bych unikl oprávněné výtce, že můj výčet milovníků Evropy není úplný. Bylo by bývalo bohatě stačilo ukázat prstem na ty, kdo z mocenských, obchodních, ideových, náboženských důvodů nebo nedostatku vědomostí usilují o zničení toho, co činí tento kontinent jedinečným a snesitelným místem k životu. K nepřátelům Evropy by také bylo nutno připočítat ještě jednoho Rusa, jednoho Číňana, jednoho Američana a jejich dobrovolné i nedobrovolné pomocníky. Zbytku světa je Evropa právem ukradená, mají svých starostí dost.

Dalo by se očekávat, že když má Evropa tolik zapálených milenců, že se na tomto kontinentu všichni líbáme a objímáme a vyhazujeme nožkami na společné veselici. A přesto, co čert nechtěl, neustále se mluví o rozpadu, krizi a konci. Co, nebo spíše koho si mám představit pod vábnými nálepkami proevropan a euroskeptik, pouze mlhavě tuším, protože kromě zápalu a averzí, jejich výlevy nejsou příliš srozumitelné. Kdyby se pod nálepkou euroskeptik skrývali lidé znalí historie, nepopírající zločiny Evropany spáchané, kteří jsou vděční předkům za to, co dokázali, a uvědomující si přednosti tohoto kontinentu, věděl bych, o kom je řeč.  Lidé, které za euroskeptiky označují média a veřejné mínění, jsou zcela jiného ražení. Z historie znají jen chlácholivé báchorky, vášnivě lnou k rodné hroudě, cení zuby na sousedy, libují si v předsudcích, milují vládu pevné ruky a podporují nepokryté rasisty různých proveniencí. Ti, kdo se prohlašují za proevropany, mívají nevalné zkušenosti s životem mimo vlast a historie také není středem jejich zájmu. Pouze člověk nemající ánunk o křišťálové noci, se může domnívat, že studijní pobyty v zahraničí zmenšují riziko války, protože lidé, kteří se vzájemně znají, přece spolu nebudou bojovat.  Závěry, k nimž proevropané usilovným přemýšlením dospěli, bývají zrcadlově obrácené. Obětí je pro ně každý, kdo se za ni prohlásí, s rozmanitostí a neměnností lidských povah si hlavy nelámou, výraz lidstvo jim dává smysl a tvrdí, že kabát je jim bližší než košile.

Zkrátka a dobře někde něco neštymuje. Jestliže je skeptikem člověk nepochybující a Evropanem výhradně člověk svedený krásou jednoho politického programu, jsem za vola já.  Nebo nejsou tím, za co se vydávají a v tom případě zbývá ještě nepatrná šance z močálu nejasností vybřednout. Patrně nejprostší způsob, jak se vybabrat ze šlamastyky, je podívat se na zoubek lidem, kteří na sebe prostřednictvím masmédií a (a)sociálních sítí pokřikují. Řeč je třeba o evropské komisařce, která se záviděníhodnou prostotou prohlásí, že „Evropa není naivní“. Na opačné straně také o těch, které může trefit šlak, když se někdo neuctivě vyjádří o Přemyslu Oráčovi. Potíže s orientací mívají také lidé pevně přesvědčení o pravdivosti báchorky o čistě křesťansko-židovských kořenech dnešního evropského nazírání a životního stylu.

Soudím, že kdybychom takzvaného euroskeptika nazvali protiunionistou a toho, kdo nadšeně mává modrým praporem se žlutými hvězdami prounionistou, situace by se rázem zjednodušila. Především by zbylo trochu místa i pro unionoskeptiky, lidi kladoucí otázky a nepředstírají jasno ve věcech, jimž nerozumí, protože přesahují jejich technické, intelektuální i časové možnosti. Takový unionoskeptik by byl podrobně obeznámen s fungováním EU, dokázal by zvažovat její klady a zápory, stručně řečeno by byl kultivovaným tvorem se smyslem pro míru, k čemuž ho titul pochybovače zavazuje. Teprve s takovým typem lidí by bylo možné vést debatu o tom, co vlastně chceme, co lze reálně od EU očekávat, jaké podmínky musí být splněny, aby mohla přijatelným způsobem fungovat, co je nezbytně nutné odstranit a co je skutečně holý nesmysl, jak dostat unijní byrokraty pod veřejnou kontrolu a jak je trestat za chybná rozhodnutí typu přijetí Řecka na základě zfalšovaných údajů. Zřejmě chodím po špatných cestách, ale mocné zástupy nesobeckých, tolerantních, ohleduplných Evropanů schopných zapomenout na historické křivdy, odříct si výhody konzumní společnosti, zamést před vlastním prahem a vykasat si rukávy při úklidu sajrajtu, který nám zločinci z řad předků po sobě zanechali, kupodivu nepotkávám.

publikováno: 24. 4. 2019

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Kardinální koniny Dominika Duky

Na svatého Jana Nepomuckého, patrona země české, kardinál Dominik Duka žehnal koním na hradním náměstí, …

Co stojí před námi?

Zakladatelé americké republikánské tradice shrnuli definici tyranie slovy: „Je to stav, kdy na sebe jedinec …

Plešatá mánička a sametový podzemí

V létě 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník …

Temné charisma Andyho veksláka

Babišův mýtus nezrodila jen souhra náhodně poskládaných souvislostí, ani zjevné chyby a omyly předchozích vlád, ani …

Je ptactvu do zpěvu?

Květnové sobotní ráno nepatřilo v Rakovníku mezi slunečná jitra, ve výchozím místě 23. rakovnické procházky zasvěcené …

Jak fandí náš pan prezident? Zas 3:0 pro jeho „sbornou“

Rozhovor, který český prezident Miloš Zeman poskytl České tiskové kanceláři při příležitosti dvacátého výročí vstupu …

K Rusku – ano, či ne? Čtěte Havlíčka

Nezbytnou součástí vzpomínání na velikány národních dějin bývá sáhodlouhé zmiňování aktuálnosti myšlenek dotyčného. Někdy to …

Evropské občanství a sdílený dějepis

Máme európske pasy – rovnakých rozmerov a rovnakej farby, v celom Schengenskom priestore sa pohybujeme ako …