Britská bída, aneb Duše severu

V rámci festivalu Jeden svět (6.–17.3.2019) mohli diváci nahlédnout do každodennosti jednoho britského života v dokumentu režiséra Seana McAllistera Duše severu[1].

Režisér Sean McAllister se na rok vrátil do svého rodného města Hull a rozhodl se zaznamenat jedno životní období svého starého známého, dělníka Steva Arnotta.

Steve pracuje jako skladník, miluje hip hop a svoji dceru, kterou vídá sporadicky. Splácí dluhy, které si nabral, aby dosáhl na řidičák. Bydlí se svojí všemi nemocemi nemocnou matkou, protože je to tak pro ně oba výhodnější. Každé ráno od ní dostane svačinu, nasedne na kolo a jede na směnu do fabriky.

Pak dostane příležitost rozjet svůj vlastní projekt: dostane od podniku náklaďák! Obratem jej přetváří na nahrávací studio. Objíždí místní školy a nabírá několik znevýhodněných dětí, které naučí rapovat. Děti poprvé zažívají, co to je mít pozornost okolí.

Existenční problémy však Steva brzy dohání. Potýká se jak s nepochopením ze strany svých kolegů v práci (ti mu nepřejí úspěch), tak i s nepochopením ze strany vedení (měl by pracovat víc, jeho výkony teď, co má na starost hip hopový autobus, už nejsou, co bývaly).

Divák sleduje hned radost v dětských očích, hned Stevovo zoufalství a pochybnosti o celém projektu. Když Steve kouří cigaretu (a kouří ji často), odhazuje její nedopalek, až když už skoro není co odhodit… Dluhy pomalu rostou, až ho donutí projekt ukončit.

Tady film končí, ale v rámci diskuse se návštěvníci kina mohli dozvědět další vývoj událostí.

V následné diskusi velmi živě odpovídal režisér McAllister na to, jak se žije Stevovi právě teď? Má se velmi dobře! Díky natáčení se podařilo přitáhnout k jeho neutěšené situaci pozornost mnoha lidí, kteří se jej rozhodli podpořit prostřednictvím sbírky[2]. Steve tedy neinvestoval svou energii do projektu nadarmo a může se dětem věnovat dál.

Dále režisér vysvětluje, že Steva oslovila místní policie, která by s ním ráda navázala další spolupráci: Steve jim totiž dokáže přesně říct, co je největším problémem v životě lidí, kteří se pohybují „na okraji“, vždyť je jedním z nich.

Na závěr zazní z publika tento dotaz: Jak v Británii dál – v situaci, kdy britská vláda nastavila sociální systém tak, že pracující k práci vlastně ani nemotivuje? Sean McAllister odpovídá: Řešením by mohla být „lokální pomoc“. Lidé by si mohli uvědomit, že pomoci si mohou i bez vlády – sami navzájem.

***

Stejného tématu se dotkla i diskuze Přítomnosti o chystaném brexitu. Nestojí za hlasováním Britů pro odchod z EU spíš špatná sociální situace většiny britské společnosti?

Připomínáme, jak na tuto otázku odpověděl na základě své vlastní zkušenosti Jan Fischer:

„Je dobré si připomenout, co turisté tolik nevidí. Britská bída, jak městská, tak regionální, zejména venkovská je v některých regionech otřesná. Východní partie Londýna? Tam když vystoupíte z auta, tak jste za tři minuty zpátky, protože pocit nejistoty z mančaftu, který vás obklopí, je velmi tísnivý.

Britská bída je prostoupena kriminalitou a organizovaným zločinem. Byl jsem překvapený, jak je britský sociální systém štědrý. Třetí generace v těchto oblastech necítí důvod pracovat. Na dávkách a s tím, co znají od rodičů a prarodičů, nepovažují za imperativ, že nepracují. Sever Anglie je opravdu oblastí velké bídy. A ještě jeden fenomén: neobyčejný alkoholismus nezletilých.“[3]


[1] Duše severu, A Northern Soul, Sean McAllister, Velká Británie, 2018, 74 min. (časem bude možné film najít tady: Promitejity.cz)

[2] Sbírka na Stevův Beats zde.

[3] Záznam celé debaty zde.

publikováno: 28. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Šperhákem v paměti

Jello Biafra, zvláštním způsobem do mého života vstoupil, bylo v době expedice druhého či třetího vydání knihy Ivana Martina Jirouse „Magorova mystická růže“, odhaduju, že to mohlo být tak v roce …

Rakouský vicekancléř si na videonahrávce domlouval financování z Ruska

Současný rakouský vicekancléř z populistické FPÖ nabídl před volbami v r. 2017 údajné bohaté Rusce podezřelé a zčásti ilegální obchody, pokud mu dopomůže k volebnímu vítězství. Domnělá Ruska však byla …

Církevní společenství říká člověku, kdo je

S trochou pravdy i s trochou hereze bylo před mnoha léty řečeno, že „mimo církev není spásy“. Interpretuji to takto: Mimo ony vykupující vztahy, které nám sdělují pravdu, jsou nám výzvou, činí …

Jak jsem málem začal rozumět Putinovi

Mezi Moskvou a Vladivostokem, po dobu deseti týdnů, objevuje cestovatel Stephan Orth (1979), jak tenká linie vede mezi ruskou srdečností a ruskou propagandou. Na příkladu konkrétního hostitele, oceánografa Jurije, dochází k závěru, proč …

Proti čemu, proti komu a za co?

Plná domácí náměstí lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s personální politikou vlády a Hradu mají výraznou symboliku. Vysílají vzkaz, že zde žije nemálo lidí, kteří si již uvědomují, že dnešní míra arogance …

Ministr prý 16 hodin denně…

Prohlášení ministra, že pracuje 16 hodin denně, nesvědčí o ničem jiném, než že je neschopný stihnout to, co má v pracovní době, že tedy je mentálně opožděný o 50 % …

Jeden praktik, druhý idealista

Oba si protiřečí, ale jsou cenní. Petr Havlík původem praktik, jenž vidí do zákulisí politiky, navádí k řešení[1]. Zpět do politiky se mu ale nechce, ačkoli by tam mohl úspěšně působit. …

Neexistence agentů StB opět potvrzena! (Z minula pro připomínku)

Pěvkyně Soňa Červená se obrátila na soud (2010) s žádostí, aby byla vymazána z evidence spolupracovníků StB, je v tom nevinně. Ministerstvo vnitra argumentovalo záznamem jakési Soni Červené, jejíž datum narození se jen shodou …