Britská bída, aneb Duše severu

V rámci festivalu Jeden svět (6.–17.3.2019) mohli diváci nahlédnout do každodennosti jednoho britského života v dokumentu režiséra Seana McAllistera Duše severu[1].

Režisér Sean McAllister se na rok vrátil do svého rodného města Hull a rozhodl se zaznamenat jedno životní období svého starého známého, dělníka Steva Arnotta.

Steve pracuje jako skladník, miluje hip hop a svoji dceru, kterou vídá sporadicky. Splácí dluhy, které si nabral, aby dosáhl na řidičák. Bydlí se svojí všemi nemocemi nemocnou matkou, protože je to tak pro ně oba výhodnější. Každé ráno od ní dostane svačinu, nasedne na kolo a jede na směnu do fabriky.

Pak dostane příležitost rozjet svůj vlastní projekt: dostane od podniku náklaďák! Obratem jej přetváří na nahrávací studio. Objíždí místní školy a nabírá několik znevýhodněných dětí, které naučí rapovat. Děti poprvé zažívají, co to je mít pozornost okolí.

Existenční problémy však Steva brzy dohání. Potýká se jak s nepochopením ze strany svých kolegů v práci (ti mu nepřejí úspěch), tak i s nepochopením ze strany vedení (měl by pracovat víc, jeho výkony teď, co má na starost hip hopový autobus, už nejsou, co bývaly).

Divák sleduje hned radost v dětských očích, hned Stevovo zoufalství a pochybnosti o celém projektu. Když Steve kouří cigaretu (a kouří ji často), odhazuje její nedopalek, až když už skoro není co odhodit… Dluhy pomalu rostou, až ho donutí projekt ukončit.

Tady film končí, ale v rámci diskuse se návštěvníci kina mohli dozvědět další vývoj událostí.

V následné diskusi velmi živě odpovídal režisér McAllister na to, jak se žije Stevovi právě teď? Má se velmi dobře! Díky natáčení se podařilo přitáhnout k jeho neutěšené situaci pozornost mnoha lidí, kteří se jej rozhodli podpořit prostřednictvím sbírky[2]. Steve tedy neinvestoval svou energii do projektu nadarmo a může se dětem věnovat dál.

Dále režisér vysvětluje, že Steva oslovila místní policie, která by s ním ráda navázala další spolupráci: Steve jim totiž dokáže přesně říct, co je největším problémem v životě lidí, kteří se pohybují „na okraji“, vždyť je jedním z nich.

Na závěr zazní z publika tento dotaz: Jak v Británii dál – v situaci, kdy britská vláda nastavila sociální systém tak, že pracující k práci vlastně ani nemotivuje? Sean McAllister odpovídá: Řešením by mohla být „lokální pomoc“. Lidé by si mohli uvědomit, že pomoci si mohou i bez vlády – sami navzájem.

***

Stejného tématu se dotkla i diskuze Přítomnosti o chystaném brexitu. Nestojí za hlasováním Britů pro odchod z EU spíš špatná sociální situace většiny britské společnosti?

Připomínáme, jak na tuto otázku odpověděl na základě své vlastní zkušenosti Jan Fischer:

„Je dobré si připomenout, co turisté tolik nevidí. Britská bída, jak městská, tak regionální, zejména venkovská je v některých regionech otřesná. Východní partie Londýna? Tam když vystoupíte z auta, tak jste za tři minuty zpátky, protože pocit nejistoty z mančaftu, který vás obklopí, je velmi tísnivý.

Britská bída je prostoupena kriminalitou a organizovaným zločinem. Byl jsem překvapený, jak je britský sociální systém štědrý. Třetí generace v těchto oblastech necítí důvod pracovat. Na dávkách a s tím, co znají od rodičů a prarodičů, nepovažují za imperativ, že nepracují. Sever Anglie je opravdu oblastí velké bídy. A ještě jeden fenomén: neobyčejný alkoholismus nezletilých.“[3]


[1] Duše severu, A Northern Soul, Sean McAllister, Velká Británie, 2018, 74 min. (časem bude možné film najít tady: Promitejity.cz)

[2] Sbírka na Stevův Beats zde.

[3] Záznam celé debaty zde.

publikováno: 28. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …

Evropská komise nepoleví, vědí nyní Poláci

Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová v úterý ve Varšavě předvedla, že Evropská komise bere vážně svůj závazek dohlížet na dodržování zásad právního státu v členských zemích Evropské unie. Během jednodenní návštěvy se …