Místo hrátek se svobodou slova je třeba podívat se pravdě do očí

Když Miloš Zeman vyhrál podruhé prezidentské volby, měl jsem za to, že jsem připraven na vše, co z úst chorobně ješitného starce vypadne. Přeci jen mě však staronová hlava státu dostala. To když padla otázka jednoho z novinářů, který se zeptal, co by vzkázal svým odpůrcům. Odpověď zněla ve smyslu, ať teď pět let kušují. Přese všechno jsem takové pohrdání demokracií nečekal.

Proč ta bolestná vzpomínka? Protože více jak dva roky nato najdu ausgerechnet na Přítomnosti článek Petra Havlíka „Ztrácíme „identitu“ nebo rozum? Hněv, strach a hlavní otázka eurovoleb[1], kde zazní slova jako z povolebního rozjařeného exposé hradního pána – cituji: „Pane Bannone, najděte si jiný dvorek, tady nejste vítán!“ I otevřená a tolerantní společnost musí mít své mantinely. „Odvolávání se na svobodu slova je ve vašem případě daleko za hranicí únosnosti. A vy to dobře víte.“ Na vysvětlenou dodám, že Steve Bannon je exporadce současného amerického prezidenta, architekt jeho překvapivě triumfální volební kampaně, novináři často přezdívaný jako Trumpův Mefisto. Sám jsem s ním viděl dva rozhovory, přečetl několik jeho článků, a mohu říci, že s ním nesouhlasím téměř v ničem. Je to demagog a přesně ví, na jaké temné struny má zahrát. Ovšem že bych z toho jako pan Havlík vyvodil, že by mu měla být upřena svoboda slova, to mi ani na vteřinu nepřišlo na mysl.

Citovaný Havlíkův výrok nese několik pozoruhodných momentů, jak sám o sobě, tak i s přihlédnutím ke kontextu dění na Západě v dnešní době. Omluvte prosím mé velmi ostré výrazy, které budou následovat, ale jedná se o naprosto zásadní věc. Citovaná slova pana Havlíka totiž dle mého soudu vyjevují názor absolutně stupidní, arogantní, narcistní a společensky krajně nebezpečný. Navíc k tomu brutálně odhaluje naprosté nepochopení demokracie nebo – a to vzhledem k autorově nesporné inteligenci spíše – její pohrdání.

Popořádku, takže nejprve proč stupidní. Ze dvou důvodů. Za prvé je třeba si připomenout, že svůj dvorek si plně neostrážil ani bolševický režim se vším svým mocenským aparátem v technologicky nesrovnatelně výhodnější pozici, než by měl dnes. Tím méně ochráníte ony symbolické dvorky nyní, kdy si po otevření svého počítače najdete desítky či spíše stovky Bannonových článků, projevů a interview v době kratší, než je jedna sekunda. Za druhé, když ho budete vylučovat ze společenského diskursu, naběhnete si přímo na vidle, které Vám nastavil, neboť mu tím dodáte přesně tu image, po které touží. Tedy jakéhosi moderního Robina Hooda, který chce ochránit lid vůči zvůli elit a přitom je občas vyhnán do lesů Sherwoodu; nebo v jiné perspektivě touží po roli jakéhosi disidenta Západu.

Nyní spojené nádoby arogance a narcismu. Pokud si autor článku myslí, že si Bannonovy myšlenky poslechnout nepotřebuje, pak se mýlí. Mimo jiné proto, že nepřímo vypovídají o něm samém (k čemuž se blíže dostanu později). V systémové rovině je toho více, ale zásadní je jedna prostá úvaha. Čím nebezpečnější některé společenské trendy jsou, tím více je chci poznat – abych je pochopil. A pak jim mohl o to účinněji čelit, kdyby se taková příležitost naskytla. A pak by mne velmi zajímalo, odkud se bere v panu Havlíkovi ta narcistická opovážlivost, aby někoho vyhazoval z českého či evropského dvorku, který patří také mně, stejně jako dalším miliónům lidí. Nechť se p. Havlík nezlobí, ale svůj názor si chci učinit bez něj a jeho samozvaných cenzorských aktů. Díky za starost, ale toto je má věc.

Redakce Přítomnosti laskavě shledala již několikrát za přínosné uveřejnit mé články, ve kterých jsem se věnoval tématu množících se útoků na svobodu slova na Západě, k nimž se nyní pan Havlík připojil. Abych se neopakoval, upozorním na ten poslední (Svoboda slova – poslední bitva?[2]), v němž jsem se tomuto nesmírně nebezpečnému trendu věnoval velmi důkladně s řadou příkladů, jak ošklivě toto může vypadat (viz třeba zde[3]). Takže, přiznám, už mě to trochu unavuje, nicméně je zcela nezbytné stále a znovu a znovu bránit základní fundament demokracie, jímž SVOBODA SLOVA BEZ PŘÍVLASTKŮ A VÝJIMEK bezesporu je; a frustruje mě, když tak musím činit v reakci na slova, která jsem nalezl na Přítomnosti. A skutečně se divím, že přede mnou se už neozvalo mnoho jiných. To už opravdu všem přijde normální, nebo je jim jedno, že budeme zase kádrovat, kdo hovořit může, a kdo ne?

Dnešní euroatlantický prostor je z hlediska svobody a materiálního blahobytu bezesporu nejlepším místem na zeměkouli, a to se všemi chybami, které má. Mnozí netuší, jaké mají štěstí, že jsou západními Evropany, včetně nás na periferii, poněvadž nedoceňují, jaký poklad naši předchůdci na trojnožce „Jeruzalém – Athény – osvícenství“ vybudovali. Mediátorem tohoto světově unikátního díla byla svobodná výměna myšlenek. Co si pan Havlík myslí, že se změnilo od doby, kdy Voltaire pronesl (nebo nepronesl): „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit Vaše právo to říkat“? To pro pana Bannona neplatí, poněvadž ho levice spolu s panem Havlíkem označila za věrozvěsta ultrapravicového populismu? Tak to tedy pomalu, protože to je sakra málo, zvláště když zůstávají bez povšimnutí totální zhůvěřilosti levice a krajní levice (kde je hranice mnohdy pohříchu rozmazaná).

Místo onoho kádrování bychom se měli zamyslet nad tím, proč Stevu Bannonovi dychtivě naslouchá tolik lidí a proč prakticky ve všech zemích demokratického Západu vznikají ona hnutí, o nichž pan Havlík hovoří – AfD, UKIP, Liga severu, Strana svobodných, Praví Finové, Švédští demokraté atd. A proč se najednou vynořily takřka ve všech zemích evropského Západu a proč zaznamenávají takové úspěchy ve volbách. V roce 2008 nikdo netušil, že se něco takového stane. Takže kde se vzala příčina, že najednou je tu máme a musíme s nimi žít a politicky vážně počítat? Co se tedy tak zásadního za poslední dekádu stalo? Odpověď je nasnadě – masivní migrační vlna do Evropy, kterou politické vedení západních zemí a EU naprosto nezvládlo. Samozřejmě, že nejde o žádné spiknutí, ale o nekončící sled jistě dobře míněných, ale velmi, velmi špatných, naivních a bezkoncepčních rozhodnutí, které v rozmezí pěti let změnily Evropu ne snad k nepoznání, ale k velmi změněnému obrazu dovedly zcela jistě. A nejhorší na tom je, že není známek toho, že by se mělo cokoliv měnit. Delikátní britský gentleman a vytříbený intelektuál Douglas Murray k tomu říká, že stávající establishment místo aby se snažil veřejnosti naslouchat, či s ní alespoň komunikoval, rozhodl se ji porazit. Toto se přirozeně nemohlo setkat s úspěchem, čímž se ona propast mezi elitami a veřejností, o níž se tolik hovoří, skutečně vytvořila. Toho ona populistická hnutí jistě nijak překvapivě využila a do tohoto prostoru vnikla. Takže tu máme „pravé“ Němce, Španěly, Švédy, Rakušany, Francouze atd. a já musím bránit svobodu slova pro člověka, který je mi osobně velmi nesympatický a jehož myšlenky i cíle jsou na hony vzdáleny mým ideálům. Tak to děkuju moc pěkně.

Původně jsem se zamýšlel, že se budu Havlíkovým textem podrobně zabývat v samostatném článku, ale nakonec jsem se rozhodl k jakési hodně zhuštěné reakci zde. A to přesto, že se tím vystavuji riziku, že bez hlubšího rozboru svých pozic budu označen za populistického rasistu a islámofoba se sklony k bílému suprematismu. Ale to už se nedá nic dělat, poněvadž takováto agitka mi víc než za jednu stránku nestojí. Co nám tedy autor předložil? Leitmotivem je vlastně vypeskování a politicko-korektní výchovná lekce, jak bychom se měli chovat my, nepoučení plebejci, jež je třeba za ruku provést velmi neklidným obdobím, které Evropa prožívá. Jak bychom měli rozpoznat ty, kteří chtějí zkázu EU, z nichž někteří se sdružují ve stranách, které pan Havlík charakterizuje jako extrémistické (pravda, u řady z nich právem). Třešničkou je pak ono vykazování z dvorku. Seriózně si pan Havlík myslí, že v době zcela nepochybné a hluboké multifaktoriální krize, která západní Evropou v mnoha rovinách zmítá, je takovýto vpravdě budovatelský text adekvátní reakcí? Nemohl jsem si pomoct, přišlo to automaticky, když mě po přečtení celého tohoto v podstatě tragikomického textu napadl alternativní titul, který zněl „Řekněme společné ne evropským rozvracečům“. Avšak zopakujme si jako dobré vodítko skrze všechny ty fráze skutečný Havlíkův název, který zní „Ztrácíme „identitu“ nebo rozum? Hněv, strach a hlavní otázka eurovoleb“. Pokusím se na nadhozená témata stručně reagovat.

Ano, skutečně ztrácíme evropskou identitu (bez uvozovek!!!) vzniklou na již výše zmíněném půdorysu judeo-křesťanství, antiky a osvícenství spojenou jemným předivem evropského dědictví kulturního, psychologického, sociálního a mnohého jiného charakteru. Vzpomeňme třeba spousty pohádek (třeba o Popelce či Sněhurce), kterou každý etnický Evropan zná a rozumí jejich poselství. Duch evropanství není jen tak něco, co bychom měli lehkomyslně pokládat na oltář multikulturalismu. Naprosto nemáme právo, abychom si s takovým úchvatným bohatstvím pohrávali. Jsme jen jeho nesmírně ŠŤASTNÝMI DĚDICI a naším úkolem je chránit jej a rozvíjet, neboť naše předky stál příliš mnoho úsilí a krve. A Evropanem se nestanete tím, že se na kontinent přistěhujete, začnete tu pracovat, platit daně, získáte občanství. A to popisuji ten nejlepší možný případ. Ne ne, stále jste (typicky) muslimem, jehož manželka bude nosit šátek, jako výraz inferiority jednoho občana vůči druhému. Hustí se do nás, že máme stavět mosty, nikoliv zdi. Není to tak dlouho, co jsem se prošel po Westminsterském mostě. Symboličtější obrázek těžko najdete – most je totiž plný zdí; přesněji bariér určených k tomu, aby nebylo možné vzít automobil a projet se s ním po tělech nevěřících. A tohle všechno dohromady má být pro budoucnost norma?

Už slyším ty výkřiky, že paušalizuji a většina přišedších jsou dobří lidé. Většina patrně ano, a co má jako být? Každému se zdravým rozumem je jasné, že Evropa nemůže, a ani by neměla chtít, pojmout všechny lidi z méně šťastných oblastí tohoto světa. Už dlouho nemáme co dělat s humanitární krizí, ale s imigrací ekonomickou. Frans Timmermans, viceprezident Evropské komise se sám nechal v roce 2016 slyšet v tom směru, že 60 % (sic) těch, kteří přišli do Evropy v oné velké migrační krizi způsobené otevřením německých hranic rok předtím, nemělo větší právo zůstat v Evropě, než kdokoliv jiný na světě. Máme skutečně předstírat, že de facto nechráněné hranice schengenského prostoru jsou prostředkem k plnění zákonem daného systému udělování azylů? Jak nad tím nepocítit hněv. A tady je vhodné zpřesnit mou pozici – odmítám nálepku xenofob, poněvadž nejsem proti imigraci jako takové. Jsem však, řekněme, „restrikcionista“. Tím míním, že přistěhovalectví musí být nějakým způsobem řízeno, plánováno a odehrávat se dle platných pravidel. Chci příliš? „Evropa patří Evropanům a migranti by se měli vrátit domů pomoci znovu vybudovat své země.“ Zajímalo by mne, kolik čtenářů uhodne autora výroku, když napovím jen, že jsem si vzal na pomoc autoritu z nejvyšších. V Malmö to pronesl dalajláma, ano, skutečně on.[4] A taky to potom pěkně schytal – co asi čeká mne?

A současně strach? Ve Francii platí už hodně přes rok výjimečný stav. Že by tak zásadní a velmi nákladné opatření bylo zavedeno kvůli nějaké tisícovce muslimských černých ovcí? V zemi se 70 milióny obyvatel? To že je důvěryhodné? A i kdyby, toto máme začít brát za normu? Mně je jasné, že je mnohonásobně pravděpodobnější, že zahynu při dopravní nehodě než při teroristickém aktu. Ale spousta jiných, dobrých lidí se prostě bojí. Kdo se odváží je soudit?

Pan Havlík se mýlí, když za spojence Ruska a Číny označuje ony strany typu AfD z Německa nebo třeba francouzské Národní fronty. Respektive ony jimi samozřejmě jsou, i nějaká ta černá kačka z toho asi kápne. Ale těmi, kdo jim nahrává do karet zdaleka nejvíce, je politická ekipa Bruselu, levičáčtí svatí strážci diverzity (schopní nakreslit velikonočního zajíčka v nikábu) a pak, ó ano, pane Havlíku, autoři Vašeho typu, kteří dokola produkují politicko-korektní výchovné mantry určené nám, prosťáčkům, jak bychom měli být tolerantní a úplně říční po různorodosti. Evropa se radikalizuje v reakci na celý tento propletenec establishmentu odmítající slyšet volání „Hej, nám tady dole se imigrace sakra nelíbí“. Třebaže zastánce EU, toto je její strašlivá, a lze jen doufat, že ne fatální, chyba.

Nepopírám třeba, že p. Orbán je politický šupák, který imigrantskou kartu zcela utilitaristicky rozehrál k získání ústavní většiny. Na druhou stranu pak postavím Spojené království – na rozdíl od nás – plné muslimů; už dlouho. Situace se však změnila natolik, že z povahy tolerantní a rasismu prostí Britové mimo jiné kvůli naprosto nezanedbatelné agresivní islámské mase ve spojení se svéráznou „azylovou politikou“ Bruselu, hlasovali pro brexit. A věřte, že z toho, co jsem při své návštěvě Británie slyšel, tak ač odchod Velké Británie z EU stále považuji za krajně nešťastný, divím se mu už mnohem méně.


[1] http://www.pritomnost.cz/2019/04/15/ztracime-identitu-nebo-rozum-hnev-strach-a-hlavni-otazka-eurovoleb/

[2] http://www.pritomnost.cz/2019/03/14/velka-krize-zapadu-iii-dil/

[3] When Charles Murray Comes To Campus, Activists Come To Protest (HBO), 13. 10. 2017 https://www.youtube.com/watch?v=QRm4nTIp7I4

[4] Zamira, Rahim, 2018. Dalai Lama says ‘Europe belongs to the Europeans’ and suggests refugees return to native countries, The Independent, 14. 8. 2018: přístupno na https://www.independent.co.uk/news/world/europe/dalai-lama-europe-refugee-crisis-immigration-eu-racism-tibet-buddhist-a8537221.html

publikováno: 7. 5. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …

Zeman nezpůsobilý k funkci

K Zemanovi už se mi nechtělo nic psát; hlavně z pocitu marnosti. Podle upozornění ústavního právníka a bývalého …

Budeme se v průměru rodit stále hloupější, neschopnější a impotentnější

Byl bych rád, kdybych mohl říci, že výročí část lidí přivede k hlubšímu zamyšlení. Bohužel tomu …

Slimáčkové mají rádi kapustičku

Před cca 5 lety jsem mj. pracoval jako tutor pro centra kompetence na ČVUT Praha, …

Čínské sny jsou naše noční můry

Dávní čínští teoretikové moci toužili po společnosti pod naprostým dohledem panovníka a jeho úřednického aparátu. Pro …