Oba si protiřečí, ale jsou cenní. Petr Havlík původem praktik, jenž vidí do zákulisí politiky, navádí k řešení[1]. Zpět do politiky se mu ale nechce, ačkoli by tam mohl úspěšně působit. Jako komentátor má dosti zúžené působiště.
Michala Klenku nemůže v komentování nahradit, stejně jako Klenka nemůže nahradit jeho v praxi. Klenka drží linii, která je politickým pragmatikům pro srandu[2].
Pokud Havlík tvrdí, že to a to je jasné a nutné a jinak to v praxi nejde, tak si již zvykl na to, že se nic neděje přímo ideálně. Tomu ale věřil třeba i Palach. Porušil přikázání, varoval sice následovníky, ale jinak to tenkrát ve jménu ideálu nešlo. Měl i pistoli, takže myšlenky na to vystřelit směrem pod sebe, jsou hodné pozornosti, ale tím by tehdy nezískal vůbec nic. Jen zmar jako Mašíni.
Dnes je situace dvojí. Babiš je idealistickým i legálním způsobem porazitelný – program a volby. Zeman nikoliv. Co by napadlo Palacha?
Havlík nabádá k praktickým činnostem účinně, ale ztrácí ten ideál. Může být rád, že je tady Klenka.
[1] http://www.pritomnost.cz/2019/04/15/ztracime-identitu-nebo-rozum-hnev-strach-a-hlavni-otazka-eurovoleb/
[2] http://www.pritomnost.cz/2019/05/07/misto-hratek-se-svobodou-slova-je-treba-podivat-se-pravde-do-oci/
publikováno: 16. 5. 2019
