Proti čemu, proti komu a za co?

Plná domácí náměstí lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s personální politikou vlády a Hradu mají výraznou symboliku. Vysílají vzkaz, že zde žije nemálo lidí, kteří si již uvědomují, že dnešní míra arogance moci a uchvácení země útočí na samu podstatu liberální demokracie, právního státu a svobodné společnosti. Každý hlasitý a viditelný prvek odporu je tedy žádoucí a správný. To je hlavní pozitivum akcí, které připravuje Mikuláš Minář se svým týmem. Já sám jsem na jednom shromáždění Iniciativy Milion chvilek na Staroměstském náměstí mluvil z pódia (17. 11. 2018) a vím, jak působivá je atmosféra sdílené pospolitosti.

Každý protest by měl mít vždy jasnou definici toho, proti čemu a proti komu je namířen a pro jaké změny je určen a zacílen. A tady vidím tu slabinu jinak žádoucí a důležité vlny protestů. U nás již dávno nejde jen o jednotlivosti, jen dílčí příklady mocenské zvůle tandemu Babiš-Zeman. Ty kruciální otázky jsou, zda budeme patřit na Západ nebo na Východ, a zda budeme otevřenou demokratickou společností a právním státem, anebo zde převládne autoritářský režim s vysokou mírou koncentrace moci vyvolených vládců. O nic menšího u nás již nejde, i když nám Prchal ústy Babiše či Zemanův Ovčáček budou účelově tvrdit něco jiného. Protestovat je třeba proti posunu země do režimu regulované polodemokracie, s omezováním svobodných médií, s oligarchizací společnosti, se snahou o úplné ovládnutí institucí státu, včetně justice a policie, a s neskrývanými projevy mocenské zvůle.

V tomto smyslu je jedno jméno toho či onoho ministra jen dílčím příkladem těchto trendů, které Českou republiku poškozují nejen doma, ale i v zahraničí. Každý Babišův a Zemanův nominant je z principu nepřijatelný. Jiný pohled jen přispívá k relativizaci tématu, jako by existovali v minulosti tzv. hodní a zlí soudruzi či hodní a zlí nacisti. Tady nejde o volání po principu kolektivní viny, ale každý, kdo slouží v ďáblově spektáklu, nese svůj neoddělitelný kus osobní odpovědnosti. Ústup od těchto principů vydláždil cestu k moci bývalému kariernímu komunistovi a estébákovi.

Benešová je míněna tak trochu jako jejich provokace, ale v čem byl lepší neviditelný sluha Kněžínek? V čem je lepší ustrašený komparsista Hamáček či drzý ochránce rodinné firmy Toman anebo šíbr Faltýnek aj.? Pokud je protest namířen jen na jednotlivosti, pak rozmazává samotnou podstatu étosu vzdoru. A to by byla škoda.

Poněkud podivně vyznělo to, když se role těch, kteří definují, jak ochránit nezávislost neohrožených státních zástupců, ujala skupina s názvem Rekonstrukce státu. Na to reagoval i Babiš s Benešovou, že oni přeci nikoho odvolávat nebudou, a tudíž nechápou, proč někdo vůbec chodí na nějaká náměstí, když náš stát tak báječně prosperuje a skvěle funguje. Nemohu si nevzpomenout na nedávnou dobu, kdy se o názory Rekonstrukce státu Babiš opíral a převzal jejich hesla jako základní zdroj svého, jakože programu.

V dělbě ústavních rolí je klíčová skutečná nezávislost všech soudů, včetně toho Ústavního. U policie a státních zástupců je v našem systému dominance vládní exekutivy vždy schováno riziko možných zásahů ze strany státu, viditelných i neviditelných. Nehledě na to, že se docela nedávno někteří vrcholní představitelé státních zastupitelství chovali jako možní spojenci uzurpátora moci, a to tím, že se aktivně zaměřovali na jiné (a někdy dosti podivně), a naopak odkládali kauzy náčelníka z Průhonic. To je holý fakt. A dnes jim máme provolávat slávu a držet stráž na jejich ochranu?

U protestů je důležité je správně nasměrovat, aby ta pozitivní energie neodplula z plného náměstí někam pryč boční ulicí. Ti nahoře si dovolí jen to, co jim dovolí ti dole, a ve všech volbách jde pak o to, zda je touha po změně větší než obava ze změny. Plná náměstí jsou správnou reakcí na jejich mocenskou, mediální a finanční převahu, která jim umožňuje překrucovat realitu a bezbřehým způsobem manipulovat společností dle libosti. Je skvělou zprávou, že se zvětšuje počet lidí, kteří toho mají již dost, ale pořád je to výrazná menšina. Teď jde o to najít shodu na tom, jak a kým bude tvořeno postbabišovské a postzemanovské období, kterému je třeba jít zodpovědně naproti. Jsou situace, kdy je třeba na otázky odpovídat ano či ne, a nikoliv alibisticky možná, někdy, snad…anebo pro Česko tak typické ano, ale…

Za pozitivní rys posledních protestů považuji propojení politické a občanské dimenze vzdoru. Chceme to jinak (ale jak a s kým?). I tak všem organizátorům, mluvčím z pódií všech náměstí, i všem účastníkům a aktivním podporovatelům patří velký a upřímný dík. Zejména za to, že se v této atmosféře bude složitě odstavovat dozorující státní zástupce v kauze Čapí hnízdo. Tedy snad.

Ale pozor na jednu věc. Každá opravdově zamýšlená a pozitivně motivovaná revoluce může být ukradena. Příkladů zná dávná i nedávná historie bezpočet.

publikováno: 16. 5. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Rudá armáda před 80 lety přepadla Polsko

Před 80 lety, 17. září 1939, zákeřně napadl Sovětský svaz Polsko. Učinil tak bez formálního vyhlášení války. Vrazil tak kudlu do zad polské armádě, která se bránila proti německému vpádu …

Chytrý člověk žije hloupě

„Rozděleni svobodou“ – Výsledky průzkumu se převalují od úst k ústům. Sociologie a statistika daly svoje plody. Bohužel nad kategorie „chlebařiny“ a „spokojenosti“ se nedostaly. Štěstí člověka, nebo dokonce nějaký smysl jeho života, …

Proklepněte si věčného poslance

Dne 10. září na Českém rozhlasu v Interview Plus hovořil poslanec Marek Benda s nostalgií o tom, jak se „za našich časů“ (míněno za časů vlády ODS) odstupovalo z mnohem nižších postů než …

Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968,

skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva. Pomník Koněva byl postaven v roce 1980, tedy dvanáct let po ruské okupaci naší země, …

Česko-polská výstava o pádu režimu a disentu

V úterý 1. října rozezvučí starobylou Vodní tvrz v Jeseníku legendární písně Karla Kryla v podání jeho bratra Jana. Zahájí tak dvojjazyčnou výstavu s názvem „Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami“, kterou k 30. …

Cena za to, že Zeman něco plácne

Můžeme podobně jako Karel Schwarzenberg vtipkovat, že na existenci samostatného Kosova se může Zeman poptat u českých fotbalistů, ale zahraničně-politicky to taková bžunda není. … Kosovo rozhodně není příkladem klidné, bezpečné …

Anděl strážný

Nedožité šedesátiny Maria Kotrby (1959–2011) měly být zhodnoceny výstavou v Galerii hlavního města Prahy, ale kulturátoři hlavního města jeho oslavu zrušili ve prospěch výstavy  agenta StB a nonšalantního profesora Bedřicha Dlouhého …

Začínáme dělat správnou zahraniční politiku?

To znamená politiku opačnou než tu, kterou prosazuje Božkov z Hradu? Mám na mysli rostoucí (nejen český) odpor k nekalým praktikám Číny. Začalo to primátorem Prahy Hřibem, který odmítl uznat doktrínu „jedné Číny.“ …