Jak jsem málem začal rozumět Putinovi

Mezi Moskvou a Vladivostokem, po dobu deseti týdnů, objevuje cestovatel Stephan Orth (1979), jak tenká linie vede mezi ruskou srdečností a ruskou propagandou.

Na příkladu konkrétního hostitele, oceánografa Jurije, dochází k závěru, proč je i pro doktora věd z Vladivostoku velmi těžké rozeznat, jaký je rozdíl mezi skutečností a propagandou, natož uvědomit si, jak mu propaganda škodí (PH):

„Samozřejmě že v ruské televizi běží propaganda,“ přiznává Jurij z Vladivostoku. „Ale zahraniční média to přece dělají úplně stejně. Věřím, že nám propaganda ukazuje to, co je pro naši zemi dobré.“

Sedíme v jednopokojovém bytě o patnácti metrech čtverečních v severní části města. Titěrná kuchyňka je zřízená na chodbě mezi blankytně modrými stěnami se zlatými hvězdami. O okno v obýváku je opřené horské kolo, které je dražší než veškerý nábytek v bytě dohromady. Jurij má 57 roků, pracuje jako oceánograf (Výboru pro rybolov při Ministerstvu zemědělství Ruské federace, pozn. překladatele). Vede skupinu asi dvaceti lidí, jejichž hlavní úloha spočívá ve sledování výskytu ryb v mořích a v analyzování důvodů odchylek od normálu.

„Která propaganda je podle tebe dobrá pro Rusko?“ ptám se ho.

„Média zdůrazňují většinou přirozený princip: životní standard obyvatel by se měl zvyšovat.“

„A má to výsledky?“

„Za posledních patnáct let se toho hodně změnilo k lepšímu. Nejsem žádným příznivcem Putina, ale nevidím nikoho, kdo by měl pro naši zemi lepší vizi.“

Odchází do kuchyně a vrací se se dvěma plnými hrnečky čaje.

„Ale nezhoršila se situace pro lidi v důsledku ukrajinské krize? Přesto se po ní podíl hlasů pro Putina nadále zvyšuje.“

„Od té doby se nic nezlepšuje, to je pravda. Ale také se nic nezhoršuje. Myslím, že osmdesát procent lidí o nějakých sankcích ve svém běžném životě vůbec neví.“

O pět minut později mi oznamuje, že ten prázdný byt, ve kterém právě sedíme, nebude momentálně v žádném případě prodávat. Protože rubl si stojí tak nízko. Něco se přece jen za poslední roky zhoršilo.

„Jak to můžeš vědět tak jistě, že chce vláda i se svou propagandou pro tebe to nelepší? Nedávalo by pro ni větší smysl, kdyby tlačila do popředí spíše svoje vlastní zájmy?“

„To záleží na té vládě. Když jsou aktivity vlády dobré pro lidi, je i jejich propaganda dobrá pro lidi.“

Jurij je bystrý chlapík, vědec s titulem „doktor věd“, člověk, který ve svém profesním životě neustále hledá prokazatelná fakta. Proto mě tolik zaráží jeho důvěřivost, která mi trochu připomíná stoupence toho Vissariona ze Sibiře. Řekl bych, že není žádný nažhavený ctitel Putina, ale že je prostě pragmatik.

Ale možná, že celé vysvětlení není zdaleka tak komplikované. Je narozený v roce 1959 a dosud v celém svém životě nezažil žádný tisk, který by se považoval za „hlídacího psa“, za čtvrtou moc ve státě. Není tedy logické rozlišovat docela jednoduše mezi prolhanou a o něco méně prolhanou propagandou? Touha podřídit se silnému, ale stejně tak za spravedlivého považovanému vůdci, se mi zdá v Rusku být o hodně silnější než na Západě.“[1]

***

Kdo nepozná jiný život než ten v propagandě, uvykne mu. Bere za přirozené to, v čem byl vychováván a na co si zvykl. Právě ze zvyku pak člověk snadno upadá do poddanství a stává se dobrovolným otrokem.

Pro srovnání je zajímavé, co k tomu poznamenává Étienne de la Boétie (v roce 1576) v Rozpravě o dobrovolném otroctví (PH):

„Lidé budou tvrdit, že poddanými byli odjakživa a že tak žili už jejich otcové. Domnívají se, že jsou povinni snášet zlo, a nechávají se utvrzovat příkladem ostatních. Postupem času pak vlastně sami dávají tyranovi právo vlastnit jejich životy. Jenže uplynuvší roky ve skutečnosti nikdy neopravňují k páchání zla, nýbrž jen dál násobí bezpráví. (…)

Je až neuvěřitelné, jak rychle a hluboce dokáže porobený národ zapomenout na svou ztracenou svobodu – pokud si jej jednou někdo zotročí, nelze už jej ničím vyburcovat, aby chtěl svou dřívější volnost získat zpět. Slouží tak dobře a tak ochotně, že by člověk při pohledu na něj usuzoval nikoli na to, že ztratil svou svobodu, nýbrž že si vydobyl své otroctví.

Na počátku sice lidé slouží z donucení a pod nátlakem, ovšem jejich potomci se již podvolují bez sebemenší lítosti a to, co jejich předci činili z donucení, začínají vykonávat dobrovolně. Věc se má tak: lidé narození pod jařmem a následně odkojeni a vychováni v nevolnictví již nehledí vpřed, nýbrž se spokojují se stavem, do něhož se narodili. A protože se domnívají, že jim nepřísluší žádné jiné statky a žádná jiná práva než ta, která nelezli po příchodu na tento svět, považují za svou přirozenost stav, který znají od narození.“[2] 

***


[1] Stephan Orth: Couchsurfing v Rusku. Aneb jak jsem málem začal rozumět Putinovi. Nakladatelství KAZDA, Brno 2018, s. 238–239.

[2] Étienne de la Boétie: Rozprava o dobrovolném otroctví, Rybka Publishers, Praha 2011, str. 26.

publikováno: 17. 5. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Aura Karla Gotta a Václav Havel bez

Jako historka o tom, co bude po smrti, mi kdysi znělo vyprávění jednoho člověka, co se motal kolem prezidenta Havla. Dalajlama a Václav Havel po jakémsi společném vystoupení podepisovali fanouškům své knížky …

Prchal vyprchal a Babiš se ztrácí před očima

…. na dětinské hrátky Miloše Zemana není schopen Andrejův mediální guru nalézt lék. Důsledkem je Babišova zkroušenost a neklid. Po vlně posměchu se Hamáček zatvrdil a Zeman nepochopil, že možná už ani …

„Všechno jsme udělali správně,“ říká Carola Rackete

Kapitánka Sea Watch 3 Carola Rackete[1] si stojí za svým rozhodnutím vplout bez povolení do přístavu na Lampeduse. Neměla jinou možnost, zdůrazňuje v rozhovoru pro magazín německé veřejnoprávní televizní stanice …

Voda se neušetří tam, kde teče pryč

Konečně jsem v klidu a vůbec nejsem vyděšenej. Vojna s Turkem je vyhraná a boj se suchem taky, když nám vláda ve vodním zákoně připravila ty krajský komise na vodu a ty budou v období sucha …

Aby děti neumíraly – Josefu Kouteckému

Dnes byl u premonstrátů na Strahově pohřeb Josefa Kouteckého. Od mládí si vybral úděl léčit děti nemocné rakovinou. Ve svém díle obstál nejen statisticky (83 % vyléčených), ale hlavně osobně. …

Konec korektorů češtiny?

Na novém korektoru češtiny, který má v sobě kontrolu gramatiky, pravopisu i typografie, pracují lingvisté z Masarykovy univerzity. Má být téměř dokonalý a má být online zdarma: „Nový korektor češtiny má v sobě skloubit kontrolu …

K vyhazovu z práce Františka Lacka

Uveřejnili jsme článek pana Lacka, ve kterém konstatoval bez urážky, že jej za jeho názor vyhodili z práce. Považujeme právo jednotlivce na obranu proti organizaci za základní a z textu bylo jasné, …

Z odvážného loutku na nitích neuděláš

Článek o ideologii ve mně vzbudil zájem o to, jak to s těmi ideologiemi vlastně je? Z jedné ideologie jsem odešla, do další jsem spadla. Z komunismu do západního světa. Jak jsem se dočetla, „ideologie …