Zemřel básník Jaroslav Erik Frič (14. 8. 1949 – 24. 5. 2019)

Erik jako by sám sebou dokládal staré pravidlo metafysiky: Operari sequitur esse – co (člověk) je, to dělá. Důvody pro to, co člověk žije, mají být vždycky jeho vnitřní a vlastní důvody. Nikdy nějaké postrkování zvnějšku. Zdá se to jednoduché jako facka, ale je v tom skoro všechno.

Ještě kousek jedné jeho básně (D.B.)

Nikdy nepíšeme přesně
přesně můžeme jen milovat
včera v kostele řeč vedli
jak jsou rádi že mají plný kostel
na požehnání zapomněli
nebo už nemusí být
ale já opakuju Nejsvětější Jména
na nic už nemyslím
mé básně krvácejí zvnějšku
myšlenky se ničeho nedotýkají
národ přece a království zahyne
když neslouží Tobě
to není moudrost nejasná
cožpak nebudeme souzeni podle skutků?

dýchal jsem za tebe
znovu bych za tebe dýchal
prostorem k sbíhavým hladinám věčnosti
ale Ty, Pane, jsi orkneyské víno
na věky orkneyské víno.

Ze sbírky Jsi orkneyské víno, part VII. (Nikdy nepíšeme přesně…)

***

Jaroslav Erik Frič vystudoval gymnázium v Ostravě a poté se vydal do zahraničí. V roce 1968 se z cest po Anglii a Skotsku vrátil do okupovaného Československa a vystudoval angličtinu a filozofii. Po absolvování univerzity v roce 1974 se věnoval samizdatové literatuře, vyučil se číšníkem a až do roku 1989 pracoval v různých funkcích téže profese.

Po roce 1989 založil nakladatelství Votobia (1991) a později Vetus Via (Brno 1993). V letech 1998–1999 vydával vlastní časopis Potulný dělník, od roku 2000 organizoval s přáteli v Brně stejnojmenný festival poezie, „permanentní“ festival Uši a Vítr (v novinové a webové formě) a hudební i literární nakladatelství Ear and Wind Records. V roce 2016 obdržel Cenu města Brna za literární činnost a publicistiku. Byl nominován na Magnesii Literu 2017 v kategorii blog roku.

publikováno: 26. 5. 2019

David Bartoň

David Bartoň

Šéfredaktor Přítomnosti /

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …