Poznamenání Jiřího Stránského

Zemřel Jiří Stránský.

Není třeba rozvádět, co všechno znamenal pro nás a pro naši společnost.

Byl to skromný a statečný velikán, který věděl, že svoboda a lidská ctnost jsou pro naši kulturu tím nejdůležitějším, že náš národ a naše lidskost obojí potřebují jako kyslík k dýchání.

Budeme vzpomínat na něj, na jeho slova i na jeho činy.

Děkuji, Jiří. (Martin Jan Stránský, vydavatel Přítomnosti) 


Jiří Stránský nám nedávno napsal tenhle text o sobě:

Ví se o mně, že za vlády komunistů jsem si v jejich nápravných zařízeních odseděl (z toho skoro sedm radioaktivně odfáral) málem deset let, čímž jsem se přiřadil k otci a bratrovi, abychom tak společně a ještě lépe soudruhům potvrdili své třídní nepřátelství. Předtím si to komunisté taky vyřídili s mým dědečkem, který – když byl osvobozen a KSČ se mu omluvila – na to umřel. Jsem dokonce tak starý, že mám zkušenost i s totalitou Hitlerovou (otec v Terezíně a Osvětimi, strýc odsouzen k sekyře – naštěstí už nestihla dopadnout).

Taky se však o mně ví, že mám dobrou paměť (občas až moc). Kam se sice hrabu na jednoho prezidenta, jenž si pamatuje nejen výroky Ferdinanda Peroutky (které se jeho kanceláři nedaří najít), nýbrž i Winstona Churchilla, ale například mám pořád ještě velmi pevně uloženo v hlavě, kdy jsem coby malý kluk seznámil s Ferdinandem Peroutkou. Dědeček byl tehdy předsedou poslanecké sněmovny, a když toho nějakého dne zasedání sněmovny skončilo, dědeček přijel na svačinu k nám na Hanspaulku, neboť nás už dlouho neviděl. Ferdinand Peroutka nejspíš chtěl od dědečka něco vědět, znal se s ním a věděl o něm (to já tehdy samozřejmě vědět nemohl), že – společně se svou rodinou – vystupuje otevřeně a často proti Hitlerově nacistické rozpínavosti. Proti témuž byl také náš rodinný kmotr Jan Masaryk i Karel Čapek (jehož žena byla za svobodna spolužačkou mé maminky na konzervatoři). Jan Masaryk nás představil, řekl: „Jiříčku“ (všichni mi tak říkali, i strýc Jan, jehož jsem měl rád, ale tohle oslovení jsem i od něho nenáviděl: připadalo mi, že je ukazujícím prstem na mou tloušťku – ano, byl jsem pažravý tlusťoch, co spolykal všechno, na co přišel), řekl: „Jiříčku, tohle je strýc Ferdinand.“ A strýc Ferdinand řekl: „Nazdar Jiříčku, můžeš mi říkat Ferdo.“

Pak si z té návštěvy v šestatřicátém roce ještě pamatuju, že mi při odchodu podal ruku a řekl mi (možná proto, že nevěděl, co se říká pětiletým klukům na rozloučenou), abych se nedal. Když mě estébáci o sedmnáct či kolik let později mlátili, dost mi Peroutkovo NEDEJ SE pomáhalo.

Válku jsme poněkud s odřenýma ušima přežili, otec se vrátil z Osvětimi a strýc ze sekyrárny, a zase k nám přišel Ferdinand Peroutka, tentokrát na oběd, a – ačkoliv se s otcem v žádném koncentráku nepotkali – pořád si o tom vyprávěli, jako by tam byli spolu. To už mi bylo čtrnáct a už jsem měl několikrát přečtené Čapkovy knížky i hry a hlavně Hovory s TGM a věděl jsem, že Peroutka a Čapek k době před válkou patřili a například se potkávali s TGM jako Pátečníci. I proto jsem už hodně věcí chápal, i to, proč komunisté chtěli, aby můj dědeček (přestože byl za války ve spojení s londýnskou exilovou vládou a pomáhal, komu mohl) strávil zbytek života ve vězení jako kolaborant. Když ho v roce 1947 musel soud osvobodit (a komunisty odsoudil k veřejné omluvě), Ferdinand Peroutka mu přišel poblahopřát. Byl i na dědečkově pohřbu. Ještě párkrát u nás byl i s paní Peroutkovou a potom jednou přišel sám, už mi neříkal Jiříčku, ale Jiří (a já se vznášel samou vznešeností), a když odcházel, zase mi řekl, abych se nedal, ale že to asi bude těžké. A pak jsem ho slýchal ze zakázaných stanic, odkud posílal sem k nám povzbudivá a vědoucí slova, která jistě pomohla i současnému prezidentovi při biflování marxismu, aby se mu jednou lépe prognostikovalo.

Po Listopadu 89 jsem byl i já přizván, abych české kultuře pomáhal na nebolševické nohy. Taky jsem byl třináct let prezidentem českého Penklubu, jejž (i s podporou Ferdinanda Peroutky a mnoha velkých jmen české literatury) před devadesáti lety založil Karel Čapek.

A mám obrovskou radost, že den těch devadesátých narozenin oslaví společně s Kavárnou Louvre i Národní kavárna, kde Ferdinand Peroutka společně s Karlem Čapkem a Josefem Čapkem a Jaroslavem Seifertem a Vítězslavem Nezvalem, ale i Janem Werichem a Jiřím Voskovcem sedávali a probírali všechno možné (nejvíc však narůstající nacismus), a Ferdinand Peroutka to používal do své Přítomnosti.

Mám radost, že to můžu připomenout i v Přítomnosti nové.

A všechny ty kecy nějakého Zemana o Ferdinandu Peroutkovi jen proto, aby se o jejich autorovi mluvilo a psalo, mi mohou být ukradené.

publikováno: 30. 5. 2019

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ články


Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …

Fake news v českém tisku?

„Finsko: V zemi šťastných vyhráli nacionalisté Navzdory proslulému kvalitnímu školství a pověsti nejšťastnějších lidí světa, kterými jsou …

Vytuneloval Petrimex. Budeme ho volit zas?

Zásluhou neziskové organizace Kverulant.org o.p.s. mizí billboardy kolem dálnic[1]. S Vojtěchem Razimou (1968), zakladatelem této …

Mrtvý hraboš a vydojený venkov

Rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebnímu ústavu zemědělského, který spadá přímo pod ministerstvo zemědělství, likvidovat přemnožené hraboše …

Co je být katolíkem a co je underground

Máš blízko k undergroundu, vícekrát jsi zmínil, jak silně tě ovlivnil Ivan Martin Jirous a Pavel Zajíček, …

Zpráva o dosud nepředstavitelném zhovadění lidstva

Poslední kniha Patrika Ouředníka „Konec světa se prý nekonal“ je velmi duchaplná a skvěle se čte, …

30 let po plyšáku zas nás maj kurvy v háku

 Falšují se dějiny, jsou tu přece od toho. Kdo sloužil bolševikům a hrabal na sebe, může …