Zase Lenin, tentokrát s rozbitými vejci bez omelety

Jak se člověk stává idealistou, diktátorem, idolem milionů? Victor Sebestyen v knize Lenin The Dictator – An Intimate Portrait z roku 2017 jde na věc jinak, než je u nás zvykem – nikoli popis, ale opravdové kladení otázek a prohlubování odpovědí z pramenů. Drobné obrázky z každodenního života jsou důležité, protože vyplňují prázdná místa. Aniž je to výslovně řečeno, jsme svědky zrodu, dospívání, zrání a běsnění idealisty. Idealista je člověk přesvědčený o tom, že vedle našeho přízemního světa existuje ještě další, lepší svět idejí a že jeho posláním je realitu tomuto ideálu podřídit. Lenin je pouze jedním z dlouhého procesí fanatiků nepochybujících o svém poslání. Nepostrádá žádný z podstatných rysů tohoto lidského typu: skromnost, pracovitost, vytrvalost, odříkání, omezenost, posedlost, věrnost ani oddanost. Dokonce i jeho zbabělost, o níž se jeho nepřátelé často zmiňují, nepůsobí jako strach o vlastní osobu, ale spíše jako obava, aby hnutí nepřišlo o nenahraditelného vůdce. Pro Lenina byla revoluce očividně drogou, z níž čerpal neuvěřitelnou energii. Protože učení, které hlásal, ještě nemělo definitivní podobu, je obtížné zjistit, co tvořilo obsah jeho víry. Jistě, beztřídní společnost, ale co se pod tímto neurčitým pojmem vlastně skrývalo?

Abychom mohli alespoň rámcově odhadnout, jaké pochody probíhaly v jeho mysli, musíme nahlédnout do strojovny jedné z lidských možností. Přinejmenším část zkušeností je pomocí imaginace přenosná, emoce nikoli. K tomu, aby člověk soucítil s vězni z lágrů na řece Kolymě, se nepotřebuje dostat do spárů KGB, ale pocítit rozkoš vyšetřovatele mučícího budoucí oběť justiční vraždy mu žádná představivost zprostředkovat nemůže. Mám silné podezření, že ani Lenin sám přesně nevěděl, co chce, ale při své výřečnosti by jistě na obhajobu revoluce spustil záplavu nicneříkajících slov. Víra se patrně musí stát nevyslovitelnou a nesdělitelnou, aby mohla plnit svou historickou funkci. Jinak řečeno musí se stát mystickým středobodem života, aby umožňovala přenášet hory, odolávat pokušením, překonávat překážky, v případě nutnosti obětovat život, případně vraždit s čistým svědomím. Zřejmě jen nezvratné přesvědčení o správnosti cíle, umožňuje člověku věřit, že vše, co udělá, bude v budoucnu náležitě oceněno. Přijetím této logiky dostávají slova i činy skrytý význam a jejich skutečný smysl vyjde najevo až později. Teprve neomylná jistota vlastního poslání činí z prachsprosté lži válečnou lest a ve vlastních očích, ale také v očích souvěrců ospravedlňuje jakoukoli krutost. Program vtělený do víry je hodnotově neutrální, teprve prostředky použité k jeho realizaci rozhodují o kladném nebo záporném znaménku. Ateistické náboženství, jehož byl Lenin věrozvěstem, vyhlásilo válku pravoslaví, jeho následníci v započatém díle pokračovali. Revoluce nepochybně přinášela svým aktérům nejen materiální výhody, ale také spoustu duševních slastí. A hlavně: propůjčovala jejich životům smysl. Jakmile se cíl promění v obsesi, čili poslání, jde ostatním o krk. Zdá se, že čím je vize kladnější, tím horší bývají následky. Vlastnictví dobra zbavuje zábran naprosto spolehlivě, a čím univerzálnější dobro, tím snadnější je na něj nalákat frustrované zájemce.

Sebestyen cituje také po desetiletí utajovaný Leninův dopis. „Nepřítel (míněna je církev) právě učinil obrovskou strategickou chybu tím, že se nás pokusil zatáhnout do boje. (…) Přišla chvíle, kdy máme 99 šancí ze 100 s nimi zatočit a zajistit si pevnou pozici na několik desetiletí dopředu. Právě teď, když v krajích vládne takový hlad, že vyhladovělí lidé jsou dohnáni ke kanibalismu a tisíce mrtvol se válí po cestách, můžeme energicky přistoupit k nemilosrdné konfiskaci cenností v kostelích a rozdrtit každý odpor. Je to právě teď, a pouze teď, kdy se masa venkovanů přidá na naši stranu, nebo alespoň nebude duchovenstvo podporovat. Musíme se zmocnit cenností rychle, později to už nebude možné, protože v době zoufalého hladu získáme podporu širokých mas. Konfiskace musí být provedena s nesmiřitelnou rozhodností. (…) Jen tak se nám podaří zlikvidovat co možná největší počet členů církevní hierarchie a reakční buržoazie. Musíme těmto lidem udělit takovou lekci, aby se na celá desetiletí zřekli myšlenky na sebemenší odpor.“ Jako mnoho předchůdců, i autor této biografie potvrzuje tušení, že komunismus byl především další obměnou náboženství a občanská válka válkou náboženskou. Velký Vladimír s oblibou říkal: „Nelze usmažit omeletu, aniž jsme rozbili vejce.“ Na tomto místě je vhodné připomenout otázku tuláka Panait Istratiho: „Rozbité skořápky vidím, ale kam se poděla omeleta?“

Lenin svou zálibu v násilí neskrýval. Dokonce i umělecké dílo má být podle něj prodchnuto nenávistí k utlačovatelům. „Pokud jsme něčím vinni, pak jen tím, že jednáme s představiteli buržoazně-imperialistického světa, těmi obludnými zrádci, příliš humánně, příliš slušně,“ řekl. Z knihy se kromě jiného také dozvíme, že Rudá armáda a Čeka používaly válečné metody i proti svému vlastnímu obyvatelstvu – včetně kobercového bombardování a používání bojových plynů. Je smutnou vizitkou Leninových ctitelů, že se jejich modlou stal muž nenávidějící více socialisty, menševiky, revoluční socialisty a sociální demokraty než takzvané reakcionáře. Bohužel se tento podezíravý skřet, jehož jakákoli neposlušnost přiváděla k výbuchům vzteku a který viděl v každém nepřítele, stal idolem milionů. To se však dalo vyčíst i z jeho souvěrci cenzurovaných projevů už dávno předtím, než mohl Sebestyen napsat jeho životopis. Je třeba se prokousat 518 stranami textu, aby si člověk udělal hrubou představu o tom, čeho byl ušetřen.

publikováno: 4. 6. 2019

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …

Fake news v českém tisku?

„Finsko: V zemi šťastných vyhráli nacionalisté Navzdory proslulému kvalitnímu školství a pověsti nejšťastnějších lidí světa, kterými jsou …

Vytuneloval Petrimex. Budeme ho volit zas?

Zásluhou neziskové organizace Kverulant.org o.p.s. mizí billboardy kolem dálnic[1]. S Vojtěchem Razimou (1968), zakladatelem této …

Mrtvý hraboš a vydojený venkov

Rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebnímu ústavu zemědělského, který spadá přímo pod ministerstvo zemědělství, likvidovat přemnožené hraboše …

Co je být katolíkem a co je underground

Máš blízko k undergroundu, vícekrát jsi zmínil, jak silně tě ovlivnil Ivan Martin Jirous a Pavel Zajíček, …

Zpráva o dosud nepředstavitelném zhovadění lidstva

Poslední kniha Patrika Ouředníka „Konec světa se prý nekonal“ je velmi duchaplná a skvěle se čte, …

30 let po plyšáku zas nás maj kurvy v háku

 Falšují se dějiny, jsou tu přece od toho. Kdo sloužil bolševikům a hrabal na sebe, může …