Řeka Tarim

Věnováno Ilhamu Tohtimu, ujgurský profesor ekonomie Minzu University of China v Pekingu, odsouzenému na doživotí za svobodné vyjadřování myšlenek na podporu obrany práv severočínské menšiny Ujgurů.

Řeko Tarim, řeko řeko ve vyhnanství, řeko ve vězení řeko, která v poušti nakonec umíráš žízní jen na obloze vítr pohupuje rákosím jen tam je voda věčná Řeko Tarim, řeko ty proklínaná, ty zabíjená řeko, jejíž slzy jsou plné písku znáš přece svoji matku znáš ji? Řeko Tarim, řeko která se modlíš a doufáš řeko, vysychající touhou po svobodě řeko, osamělá ve své naději!

Poznámky: Řeka Tarim pramení v pohoří Tchien-šan, protéká pouštěmi, včetně Gobi, a nakonec každý rok končí v prázdném korytu, aniž si našla cestu dál. Řeka Tarim také protéká územím, které je největším čínským vězením a prostorem pracovních táborů, označovaným jako „čínská Sibiř“, kam jsou čínští občané nepohodlní současnému režimu posíláni do vyhnanství. Ilham Tohti je významný ujgurský profesor ekonomie, který působil na Minzu University of China v Pekingu. V současné době si odpykává doživotní trest za svobodné vyjadřování myšlenek na podporu obrany práv severočínské menšiny Ujgurů. 15. ledna 2014 byl čínskou státní bezpečností odvezen ze svého domova v Pekingu a 23. září 2014 byl v inscenovaném procesu shledán vinným ze „separatismu“.

Liao I-wu Čínský básník, hudebník a redaktor internetových stránek – a jak sám říká, také „nezávislý výzkumník nejnižších vrstev čínské společnosti“, Liao I-wu se narodil v roce 1958 ve městě Jen-tching v provincii S´-čchuan. Za své literární a publicistické aktivity byl počátkem 90. let více jak čtyři roky vězněn a poté dlouhodobě persekvován. Od roku 2011 žije v exilu v Berlíně.

Poezii začal Liao psát na počátku 80. let. Živil se v té době jako řidič nákladních aut a jeho raná tvorba je zřetelně ovlivněná dojmy z cest mezi rodnou provincií S´-čchuan a tibetskou náhorní plošinou. Příznačné je pro ni řetězení přírodních obrazů a úžas nad tvořivou silou vesmíru. Převládá optimistický tón, který ladil s obecně rozšířenou atmosférou radostného očekávání na začátku post-maoistických reforem. Liao I-wuho poezie měla úspěch a dočkala se řady publikací ve významných literárních časopisech včetně celonárodního Žen-min wen-süe (Lidová literatura). Na čínskou literární scénu 80. let však měly velký vliv politické výkyvy, a přestože se o svobodě projevu a umělecké tvorby hojně diskutovalo, realitu nadále poznamenávala tu tvrdší, tu mírnější cenzura a ideologická kontrola. Zásadu podřízenosti umění požadavkům ideologie připomínaly pravidelné výpady proti „buržoazní liberalizaci“ a „duchovnímu znečištění“. Liao I-wuho výraz se přesto, anebo možná právě proto, vyvíjel od „romantizujícího realismu“ ke stále chmurnějšímu, osobitějšímu a „podvratnějšímu“ stylu. Chválu přírody vystřídaly úvahy o úpadku čínské kultury a o strastech lidské existence. Od současného publika se Liao začal odvracet k duším mrtvých a jeho obrazy konkrétní reality ustoupily cestám do hloubek básnické imaginace. Charakteristický je v tomto směru cyklus lyrických básní v próze, který vznikl po tragické smrti Liaovy mladší sestry v roce 1988.

Spolu s obsahem se měnil i Liaoův styl. Stal se syrovějším a přerývanějším a jeho výrazový rejstřík se rozšířil od poetických obratů v duchu klasické poezie až k vulgárním dialektismům. Důležitým zdrojem inspirace v Liaově básnickém hledání byly čínské překlady moderní anglo -americké poezie, zejména T. S. Eliota, Allena Ginsberga a Sylvie Plathové, které tenkrát ovlivnily většinu básníků nové generace. Patrná je také zjevná návaznost na čínskou literární tradici, především starověkých šamanských zpěvů a legend, tak jak se dochovaly v díle básníka Čchü Jüana. Vyvrcholením “temné“ linie v Liaově tvorbě je báseň Tchu-ša (Krveprolití). Má formu litanie za ztracený národ, v níž se obrazy zkázy mísí s pláčem, úpěním a vulgárními nadávkami. První dva zpěvy vyznívají jako kritika současného stavu čínské kultury a zároveň vypovídají o rozpolcenosti, kterou moderní Čína probouzí ve svých obyvatelích. Liao hromadí identity fiktivního „ty“ a vyvolává schizofrenní pocity hluboké sounáležitosti a zároveň odtrženosti od vlastního národa, pocitu provinění za stav země a křivdy z nespravedlivého historického údělu. Třetí a čtvrtý zpěv básně Krveprolití vznikl 5. června 1989 bezprostředně po zprávě o masakru na náměstí Tchien-anmen. Souvislý text tu přechází ve výkřiky a kritika kulturního úpadku se mísí se strachem o holé přežití. Kromě textu Krveprolití vytvořil Liao I-wu s přáteli také audionahrávku dramatického autorského čtení a později i komponované video. Za jejich šíření byl zatčen a odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. Pobyt v čínském vězení se stal otřesnou zkušeností, básník byl mučen fyzicky i psychicky, dvakrát se pokusil o sebevraždu. Ve vězení vznikla také jeho poslední sbírka básní Ku-la-ke č´ čchingke (Milostné písně z Gulagu), v Honkongu poté vyšly autorovy vzpomínky na vězení, ve kterých popisuje hrůzné způsoby týrání i zážitky několika svých spoluvězňů. Po propuštění se podílel na vydávání časopisu Intelektuál, v němž vyšly také překlady esejů Václava Havla. V roce1999 se mu podařilo s pomocí přátel vydat dvě knihy v oficiálním nakladatelství: dokumenty o čínské nezávislé poezii a historii básnického undergroundu 70. let. Roku 2008 podepsal Liao I-wu Chartu 08. V témže roce jeho rozhovory začaly vycházet v západních jazycích a na Tchaj-wanu. Dostával pozvání ke studijním pobytům v Evropě i v USA. Úřady však tato pozvání ignorovaly. Až po osobním zásahu kancléřky Angely Merkelové se mu podařilo z Číny vycestovat. V roce 2010 obešel zákaz úřadů a přes Vietnam, jen se svojí oblíbenou bambusovou flétnou, činely a několika rukopisy, vycestoval ze země a od té doby žije v Berlíně. Liao I-wu je držitelem prestižních literárních cen, naposledy Mírové ceny německých knihkupců (2012). Jeho knihy jsou přeloženy do většiny evropských jazyků. V roce 2013 osobně uvedl na pražském Světu knihy v překladu české sinoložky Zuzany Li svoji proslulou knihu Hovory se spodinou; v roce 2014 pak v Mladé frontě vyšla ještě kniha Kulky a opium shrnující události na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 v překladu Bohuslava Smila. V roce 2017 se stal opět hlavním literárním hostem Světa knihy a s českým básníkem Ivo Huclem zde uvedli společný literární pořad Broken words. Liao I-wu hluboce soucítí s lidmi na dně společnosti, naopak velmi nedůvěřivě se vyjadřuje k intelektuálům, kteří podle něho nikdy na dno společnosti nedohlédnou, a tak klamou sebe sama i své publikum. Nicméně v něm jako v tradičním čínském vzdělanci přetrvává vědomí spoluodpovědnosti a z něho vyplývající touha otevřít cestu k nápravě světa. Jenže – jak ve svém laudatiu poznamenala u příležitosti udělení autorovi Ceny sourozenců Schollových držitelka Nobelovy ceny za literaturu Herta Müllerová – s Liao I-wuem je to vždy trochu složitější a vždy trochu jinak.

Lucie Kellnerová Kalvachová a Ivo Hucl.

Původně vyšlo v papírovém vydání revue Babylon 3. 7. 2018.

publikováno: 8. 6. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Hybatelé z Prognosťáku

Prognostický ústav byl založen z příkazu šéfa KGB Andropova rozhodnutím vlády ČSSR 10/1983 a vznikl 1984 k soustředění ekonomických mozků pro zhotovení plánu transformace skomírající – hrubě za 35 let podinvestované – a tudíž …

Rudá armáda před 80 lety přepadla Polsko

Před 80 lety, 17. září 1939, zákeřně napadl Sovětský svaz Polsko. Učinil tak bez formálního vyhlášení války. Vrazil tak kudlu do zad polské armádě, která se bránila proti německému vpádu …

Chytrý člověk žije hloupě

„Rozděleni svobodou“ – Výsledky průzkumu se převalují od úst k ústům. Sociologie a statistika daly svoje plody. Bohužel nad kategorie „chlebařiny“ a „spokojenosti“ se nedostaly. Štěstí člověka, nebo dokonce nějaký smysl jeho života, …

Proklepněte si věčného poslance

Dne 10. září na Českém rozhlasu v Interview Plus hovořil poslanec Marek Benda s nostalgií o tom, jak se „za našich časů“ (míněno za časů vlády ODS) odstupovalo z mnohem nižších postů než …

Hrozí vybombardování Dejvic

Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968, skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva. Pomník Koněva byl postaven …

Česko-polská výstava o pádu režimu a disentu

V úterý 1. října rozezvučí starobylou Vodní tvrz v Jeseníku legendární písně Karla Kryla v podání jeho bratra Jana. Zahájí tak dvojjazyčnou výstavu s názvem „Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami“, kterou k 30. …

Cena za to, že Zeman něco plácne

Můžeme podobně jako Karel Schwarzenberg vtipkovat, že na existenci samostatného Kosova se může Zeman poptat u českých fotbalistů, ale zahraničně-politicky to taková bžunda není. … Kosovo rozhodně není příkladem klidné, bezpečné …

Anděl strážný

Nedožité šedesátiny Maria Kotrby (1959–2011) měly být zhodnoceny výstavou v Galerii hlavního města Prahy, ale kulturátoři hlavního města jeho oslavu zrušili ve prospěch výstavy  agenta StB a nonšalantního profesora Bedřicha Dlouhého …